Příběh je docela známý: brněnský sběratel a galerista Karel Tutsch, který žil v letech 1941 až 2008, shromáždil až pohádkový soubor umění. Profesí středoškolský učitel matematiky se zajímal o současnou tvorbu, kterou od roku 1986 představoval ve své brněnské Galerii Na bidýlku. Jedna z prvních soukromých výstavních síní konce socialistické éry a prvních desetiletí svobodných poměrů se stala důležitým místem české výtvarné scény.
Jeho kolekce zahrnuje autory, kteří ovlivnili a ovlivňují současné umění. Jsou tu Jiří Načeradský, Jiří Sopko, Jiří Petrbok, Jiří Kovanda, Jiří David, ale také Michal Gabriel, Kurt Gebauer, Ján Mančuška, Naděžda Plíšková, Alena Kučerová či Eva Koťátková. Jejich díla lze nyní spolu s pracemi dalších tvůrců spatřit ve dvou patrech původně secesní budovy někdejšího bankovního domu na Velkém náměstí v Hradci Králové.
Velmi atraktivní přehlídka oživuje i jistou rivalitu mezi dvěma veřejnými institucemi. Tutschova sbírka vznikla v Brně a má návaznost na výstavy v dnes již neexistující Galerii Na bidýlku. Po sběratelově náhlém úmrtí se proto očekávalo, že ji do své kolekce získá tamní Moravská galerie. Bylo velkým překvapením, když ji místo toho zakoupila hradecká Galerie moderního umění. Časopis o umění Art Antiques to v červnovém čísle označuje za "přinejmenším nekolegiální postup".
Šéf hradecké instituce František Zachoval kroutí hlavou. "Kolegiální je to, že jsme ji získali pro veřejnost. Opravdu se mohlo stát, že Tutschovu kolekci koupí soukromý sběratel," říká Zachoval, podle nějž Moravská galerie měla na získání sbírky dvanáct let.
Nebyl čas
Pokoušeli se o to jak její bývalý ředitel Marek Pokorný, tak současný šéf Jan Press. "Jindřicha Tutsche jsme pozvali s ředitelem hned v roce 2014 do galerie na jednání, které bylo určitě delší než jen zdvořilostní návštěva," říká šéfkurátor Moravské galerie Ondřej Chrobák. Na schůzce majiteli sbírky představili plán otevřít novou dlouhodobou expozici umění po roce 1945, v níž by Tutschova díla měla důležité místo vedle už dříve získané sbírky Jiřího Valocha.
Jednali též o finančním vyrovnání, galerie navrhla, že by Tutschovu sbírka vystavila nejprve jako dlouhodobou zápůjčku a postupně by díla vykupovala. "Tutsch náš návrh neodmítl, jen řekl, že uvnitř rodiny zatím nepanuje shoda, co se sbírkou dělat. Zároveň také zmínil, že finance nejsou pro něj osobně ve vztahu ke sbírce důležité. Rozešli jsme se s tím, že až se situace uvnitř rodiny vyjasní, tak se nám ozve," dodává Ondřej Chrobák.
Podle Zachovala ale v covidovém roce 2021 na nějaké vyčkávání nebyl čas. Když se doslechl, že sběratelova rodina uvažuje o prodeji, ihned ji kontaktoval.
"Shodou okolností jsem Jindřichovi Tutschovi zavolal ve stejný týden, kdy se dozvěděl, že musí vyklidit skladové prostory. Potvrdil mi, že celá sbírka je na prodej. Šlo o rychlé jednání," líčí hradecký ředitel, který ihned požádal svého zřizovatele, Královéhradecký kraj, o mimořádnou dotaci. Dostal příslib osmi milionů korun, ke kterým přidal čtyři miliony nastřádané v galerii pro akvizice. Částku 12 milionů potom Tutschovi nabídl a ten do dvou týdnů transakci potvrdil.
I když jde o zlomek tržní hodnoty sbírky a soukromých zájemců nebylo málo, sběratelova rodina upřednostnila veřejnou instituci. Splnila tak vůli Karla Tutsche, aby díla zůstala pohromadě. Soukromí majitelé sice nabízeli vysoké částky, měli však zájem jen o vybrané práce. V Hradci Králové navíc bude kolekce přístupná veřejnosti i badatelům, kteří její význam odborně zhodnotí. Tento předpoklad se už začal naplňovat vydáním první publikace doprovázející aktuální výstavu. Galerie sbírku rovněž zpřístupnila na internetu.
Paměťová vrstva
Rychle domluvený nákup se podařil také díky tomu, že Jindřich Tutsch měl už jednu dobrou zkušenost s Františkem Zachovalem z roku 2016. Tehdy ještě Zachoval nevedl královéhradeckou galerii, nýbrž České centrum v Bukurešti a dostal nabídku uspořádat v tamním Národním muzeu současného umění českou výstavu. Volba padla na Jiřího Kovandu, jehož práce jsou v největší míře zastoupeny právě v Tutschově sbírce.
Zachoval si sehnal kontakt na Jindřicha Tutsche, zapůjčil od něj Kovandova díla a po rumunské epizodě je zase v pořádku vrátil. "Díky tomu si mě asi zapamatoval jako někoho, s kým je solidní spolupráce," uvažuje Zachoval.
Potom si s úsměvem uvědomí, že za propojení vlastně vděčí Moravské galerii. Původně totiž zamýšlel v Bukurešti představit práce Jiřího Valocha, jehož mnohá díla se nacházejí v brněnské sbírce. "Požádal jsem Moravskou galerii o zápůjčku, ale odpověděli, že to není možné, protože se Valochova díla zpracovávají. Tak jsem místo Valocha zvolil Jiřího Kovandu, od kterého jsem získal kontakt na pana Tutsche."
Časopis Art Antiques, ve kterém pravidelně publikuje i šéfkurátor Moravské galerie Ondřej Chrobák, je vůči hradecké akvizici kritický. Autor článku Jan Skřivánek píše, že na tutschovské výstavě chybí jistá "paměťová vrstva", když nerozvíjí téma brněnské Galerie Na bidýlku. Také sbírka, která v největší míře vznikala před otevřením této síně v roce 1986, podle autora rostla z brněnské perspektivy, její příběh je "pevně zakotvený v brněnských reáliích a kulisách".
Na to lze namítnout, že hlavní kulisa, Galerie Na bidýlku, už dlouho neexistuje. Karel Tutsch se navíc o brněnskou scénu nijak zvlášť nezajímal. "Ve sbírce i v rámci výstav Na bidýlku jsou brněnští autoři ve významné menšině," konstatuje také Jan Skřivánek.
Není to ovšem tak, že by hradecká přehlídka bidýlkovskou minulost zcela pomíjela. K prolistování nabízí soubor katalogů, který podává celkem podrobný přehled o dění v někdejší brněnské galerii. Katalogy vycházely v nákladu 20 až 40 kopií a Karel Tutsch je prodával.
S katalogy souvisí také jeden výrazný bod výstavy. V setmělém "kabinetu kuriozit", jímž autoři expozici ozvláštnili, je vedle erotických děl umístěna i jakási kartotéková skříň s desítkami úzkých šuplíků. Každý skrývá jednu originální kresbu, grafiku či jinou práci na papíře, již umělci vytvořili ve formě volných listů pro katalog ke své výstavě.
Je to vcelku unikátní koncept. "Každá z těchto prací by se dala zarámovat a s úspěchem prodat, je to originál," říká nad šuplíky ředitel Zachoval a naznačuje, jaký by sbírka bývala mohla mít osud v soukromých rukách.
Kresby jsou mnohem cennější dohromady. Ilustrují spřízněnost různě starých i odlišně založených umělců, které Tutsch propojil nejen přeneseně tím, že je vystavil na jednom místě, ale často také v reálu. Pro společné projekty vybíral i zahraniční umělce, dobře se orientoval na berlínské scéně, oslovoval umělce z Rakouska a Nizozemska.
Vystavil například Petera Friedla. "Je to světově známý umělec žijící v Berlíně, toho v devadesátých letech intuitivně propojil s Jiřím Kovandou. Oba se tehdy zabývali podobnými věcmi, měli podobné myšlení. Spřízněnost nalezl rovněž u Christiana Macketanze s českým emigrantem Janem Knapem. Macketanz je o deset let mladší a Knapa, který byl v Německu v osmdesátých letech strašně známý, obdivoval," objasňuje šéf královéhradecké galerie. Ukazuje přitom na obrazy v části výstavy, kde jsou vedle sebe jména, jež se v těsném sousedství ocitla už Na bidýlku.
"Nepropojoval je jen na výstavě, ale i osobně. Tím byl Tutsch významný, že českou a zahraniční scénu spojoval," myslí si Zachoval, podle kterého brněnský galerista nahrazoval institucionální provoz. "Jiří Valoch sice také v devadesátých letech vozil zahraniční umělce do Domu umění v Brně, ale Tutsch vystavil za rok až sedm zahraničních umělců. V jeden rok to bylo sedm zahraničních a tři české výstavy. To je nepředstavitelné. A byli to významní autoři: v Brně představil Friedla, Claudia Parmiggianiho, Otta Zitka, Josefa Daberniga, Markuse Selga, Andrého Butzera," vyjmenovává Zachoval, podle kterého je úctyhodný i seznam českých emigrantů.
Například hned v roce 1990, krátce po sametové revoluci, zde Karel Tutsch uvedl práce Jana Kotíka žijícího v Berlíně. Ve stejném roce měl Na bidýlku první českou přehlídku Jiří Georg Dokoupil. "V západním Německu, kam s rodiči v dětském věku emigroval, byl v té době už poměrně známý," přibližuje Zachoval.
Nejčastěji vystavoval Kovanda
Další významnou "větví" v Tutschově sbírce a působení je zájem o začínající autory. Ještě na školách v Praze i Brně si vyhlédl v 80. letech Jiřího Davida, Stanislava Diviše, Otta Plachta, Antonína Střížka, Vladimíra Kokoliu či Michala Gabriela. V nultých letech například Jána Mančušku.
I když si nelze nevšimnout velké disproporce v představení žen, přece se v Tutschově pozůstalosti najde několik skvělých jmen: Naděžda Plíšková, Alena Kučerová nebo Eva Koťátková a Habima Fuchs. Za dvě desetiletí trvání Galerie Na bidýlku uspořádal Karel Tutsch 168 výstav. K některým tvůrcům se vracel, žádný však v podkroví pavlačového domu na Václavské ulici v Brně nevystavoval tak často jako Jiří Kovanda. Jeho práce se tam objevily třináctkrát, jednou na souborné výstavě, v ostatních případech sólově.
"Se sbírkou Karla Tutsche jsme do našeho fondu získali 133 děl od Jiřího Kovandy, to jiná instituce nemá. Nejsou ani na aukcích. Umělec své práce často daroval, a když ho v devadesátých letech objevili sběratelé, tak se hodně věcí rozprodalo do zahraničí," říká ředitel Zachoval.
Výstava v Hradci Králové představuje výběr 300 stovek děl ze sbírky Karla Tutsche. Ta celkem zahrnuje 1300 prací od více než devadesátky autorů. "Tutschova kolekce tvoří desetinu celého našeho sbírkového fondu. Těžiště našeho archivu se tím výrazně posunulo do 20. století," hodnotí hradecký šéf. Pro doprovodnou publikaci napsal kapitolu o mezinárodních výstavách konaných v Galerii Na bidýlku.
Vystoupit ze stínu
Ačkoli se František Zachoval sám pohybuje na scéně minimálně od roku 2005, kdy na pražské Akademii výtvarných umění spoluzakládal internetovou televizi o umění Artyčok, pamětníkem výstav pověstné brněnské galerie není. "Sice jsme hodně jezdili, ale do Brna se pragocentrický Artyčok nedostal. Věděli jsme, kdo je Karel Tutsch, na jeho výstavy jezdili studenti, kteří navštěvovali ateliér Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy, ale my se orientovali jinam," říká.
Zachoval absolvoval ateliér Aleše Veselého, brzy po studiu však poznal, že spíš než mezi umělci je jeho místo v institucích pomáhajících výtvarnému provozu. Galerie moderního umění v Hradci Králové, kterou vede od roku 2019, si od vernisáže tutschovské výstavy užila dost pozornosti kolem "z Brna vyfouknuté sbírky". I když jsou práce českých figuralistů a generace 80. let tím největším lákadlem, snaží se hradecká instituce vystoupit ze stínu regionu také dalšími projekty.
Momentálně je tu například velká výstava Henryho Moorea hodnotící vliv, jaký měl tento slavný anglický sochař na české umění především socialistické éry. "Je to první větší mezinárodní výstava v Hradci Králové a na podzim připravujeme první samostatnou výstavu významného polského umělce Józefa Robakowského," zmiňuje ředitel Zachoval.
Vedle zápůjček Mooreových originálů, nejčastěji z německých sbírek, se na různě vysokých stolcích - efektně zahrazujících klasické podstavce a vitríny - skví několik desítek soch, reliéfů i maleb českých autorů. Výstava mapuje masivní vliv Henryho Moorea i téměř zlidovění jeho modernistického stylu.
Moore žil v letech 1898 až 1986. Jeho vliv je patrný v dílech Ladislava Zívra, Vladimíra Janouška, Josefa Kaplického nebo také Hany Wichterlové. Nakolik mooreovský styl zlidověl, lze vypozorovat na pouličních plastikách rozesetých po československých sídlištích.
Výstava má i dokumentační část, která dokládá, že se Henry Moore stal součástí britské diplomatické mise v době studené války. Umělec pod křídly Britské rady od roku 1945 připravil desítky výstav v zemích za železnou oponou.
Výstavy
Jak sbírat umění: Příběh Karla Tutsche
GMU Hradec Králové, výstava potrvá do 12. října 2025.
Henry Moore a československé umění po roce 1945
GMU Hradec Králové, výstava potrvá do 19. ledna 2025.
