Rozhovor - Ivo Bystřičan natočil snímek Mých posledních 150 000 cigaret, jenž se stal komickou analýzou vlastní závislosti a závislosti státu na závislostech.

Aktuálně.cz: Proč točit film o kouření v době, kdy každý zná rizika, následky, důvody?

Foto: ČT

Ivo Bystričan: Protože rizika, následky a důvody si nedáváme příliš do souvislostí a nevidíme jejich vazbu na sféru praktické politiky a byznysu. O kouření se mluví jako o svobodě, jako o zodpovědném rozhodnutí dospělých lidí. Přitom drtivá většina kuřáků nedokáže přestat, závislost je silnější. To je opak svobody. Smrtící byznys z toho žije desítky let a naše státy si na tyto finance zvykly rovněž. Dějiny tabákového průmyslu jsou dějinami lhaní, podvádění, lobbingu a podplácení. A takto to funguje dodnes. A když se k tomu přidá hloupost našich politiků, není se co divit, že u nás kouří třetina lidí a cigarety jsou zabijákem číslo jedna. Natočil jsem film, abych naše společenské nastavení důkladněji prozkoumal a vyjevil pragmatickou stránku fungování závislosti.

A.cz: Vaše téma směřuje k cíli přestat kouřit. Nabádáte k tomu i ostatní?

Když jsem se po patnácti letech svobodného, dospělého a zodpovědného kouření dvou krabiček denně rozhodl přestat, už jsem po několika marných pokusech věděl, že to musí být navždy. A moje následná vlastní hysterie mě dovedla ke statistikám. A tak jsem zakrátko našel jedno moc zajímavé číslo - sedmdesát procent kuřáků by chtělo přestat a zhruba jen pěti procentům se to nakonec povede. Tohle ale není protikuřácký film, nikoho nenabádám, co má a nemá dělat. Klíčové je s kouřením vůbec nezačít. K vytváření takové společenské atmosféry, kdy lidé nezačínají kouřit, ale musí značně přispět stát a jeho instituce. To se ovšem neděje a já se pokouším nabádat, aby se to dít začalo.

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Co je pro vás cigareta? Co pro vás znamená?

Znamená pro mě demonstraci největší možné demagogie. Cigarety zabily za svou průmyslovou existenci víc lidí než druhá světová válka. Politici a další vlivní lidé přitom tabákovým korporacím umetají cestičku, aby do závislosti mohly upoutávat co nejvíc lidí.

Krátkodobě jsou z toho velké daně, dlouhodobé obří náklady na nemocnou populaci nikdo vidět nechce. Politik je ale volen na krátkou dobu a dlouhodobé věci ho nezajímají. Neví, kde jinde by vzal peníze do státního rozpočtu. Je to ale jako jásat po katastrofálních povodních, že poroste HDP.

A.cz: Chodíte ve filmu jako oživlá třímetrová cigareta, sám jste uvedl, že jste se vlastně stal onou cigaretou, chtěl jste se vžít do tohoto nástroje závislosti?

Chtěl jsem se stát cigaretou ve veřejném prostoru - kde ji naši politici tak okatě podporují. V molitanovém převleku se coby cigareta nadživotní velikosti vydávám tam, kde mě zplodili - do Philip Morris v Kutné Hoře; snažím se čelit svým stvořitelům v Imperial Tobacco nebo British American Tobacco. Zároveň nepříjemně překvapuji politiky, kteří předem netuší, že se utkají s přerostlým cigárem. Ve své civilní podobě zároveň podstupuji odvykání a chci ty často až komické peripetie ukázat, aby ta nedůstojnost odrazovala od cigaret ty, kdo ještě kouřit nezačali.

A.cz: Zvolil jste ve filmu formu infotainmentu, takový druh zábavného zpravodajství. Proč?

Nechtěl jsem moralizovat ani zdvihat varovný prst. Snažil jsem se o určitou podvratnost a provokaci ve vztahu k aktérům tabákové blamáže. Šel jsem do toho raději trochu zvesela a s nadhledem, protože vinu za to, že jsem kdysi začal kouřit, kladu hlavně sám sobě. Ve filmu jsem jak režisérem, tak hlavní postavou, zároveň vystupuji jako chodící cigareta. Film se zároveň opírá o animace, grafy, osobní videodeník. Udělal jsem to proto, že téma průmyslové korupce a společenského sebeklamu potřebuje být ztvárněno s nemoralizujícím nadhledem v kombinaci s fakty. Chci zaujmout diváky překvapivými souvislostmi opřenými o osobní příběh.

Foto: ČT