Podle agentury AP prezident v dlouhém projevu shrnul, s čím se autor v průběhu života potýkal a kterak podle Macrona vzdoroval někdejšímu komunistickému režimu. Ocenění dostává "za svá díla, za odvahu vzepřít se diktatuře a za obranu svobody", uvedl státník. "Žil jste a tvořil jste jako svobodný člověk v zemi, jež svobodná nebyla, v poválečné Albánii, která byla sovětštější než Sovětský svaz a stalinističtější než Stalin," řekl mu prezident.
Po ceremoniálu následovala státní večeře, kterou u příležitosti Macronovy dvoudenní návštěvy Tirany uspořádal albánský premiér Edi Rama.
Sedmaosmdesátiletý Kadare je nejpřekládanějším albánským spisovatelem a básníkem. Napsal desítky románů, divadelních her, scénářů či básnických sbírek. Obdržel Jeruzalémskou cenu, Mezinárodní Man Bookerovu cenu či naposledy před třemi roky Mezinárodní literární cenu Neustadt. Pravidelně bývá zmiňován jako možný kandidát na Nobelovu cenu za literaturu.
K jeho nejslavnějším dílům patří román Generál mrtvé armády z roku 1964, později zfilmovaný s Marcellem Mastroiannim a roku 1990 přeložený do češtiny Hanou Tomkovou. Vypráví o italském generálovi, jenž dvacet let po druhé světové válce přijíždí do Albánie, aby vyzvedl ostatky italských vojáků a nechal je pohřbít ve vlasti. Při průjezdu zemí postupně opouští předsudky a začíná chápat, proč Albánci válčili.
Ismail Kadare proslul právě v první polovině 60. let, kdy komunistickou zemi z pozice prvního tajemníka stalinistické Albánské strany práce řídil Enver Hodža. Přestože spisovatel se alegoricky vyjadřoval k současnosti a jeho díla byla často stahována z knihoven či pultů knihkupectví, dlouho se těšil přízni režimu.
V letech 1970 až 1982 zasedal v albánském parlamentu, na čas předsedal tamnímu svazu spisovatelů a po Hodžově smrti v roce 1985 se dokonce stal místopředsedou Demokratické fronty, vedené vdovou po diktátorovi Nedžmijí Hodžovou.
Až koncem 80. let autor stanul v čele skupiny intelektuálů, kteří odsoudili postup tajné policie i vládnoucí strany. Jen pár měsíců před protesty, jež roku 1990 nastartovaly pád komunistického režimu, pak Kadare uprchl do Francie a požádal o politický azyl, což způsobilo mezinárodní senzaci. Doma mezitím úřady nechaly stáhnout všechna jeho díla z knihoven i knihkupectví.
Když se literát roku 1992 z francouzské emigrace vrátil, po příletu do Tirany ho čekalo přes sto předních albánských intelektuálů.
Dnes bývá Kadare některými kritizován za to, že se diktatuře nepostavil dřív. Autor, jenž dosud žije střídavě v Tiraně a Francii, na to vždy namítal, že za disent se v Albánii platilo smrtí.
V tomto ohledu jej nyní podpořil také francouzský prezident. "Mohl jste hořící loď opustit. Ale vy jste odmítl nechat ji napospas žhářům svobody," řekl spisovateli Emmanuel Macron.
