Debut pětatřicetiletého režiséra Ernsta De Geera lze sebevědomě zařadit ke skandinávským předobrazům, které mistrně vtahují diváky do kolotoče trapna a společensky mezních situací. Novinku od čtvrtka promítají česká kina.
Vera a André jsou třicátníci, kteří spolu nejen žijí, ale také pracují. Vyvíjejí aplikaci na monitorování ženského reprodukčního zdraví, zejména v těch oblastech světa, kde je stále tabu o tématu hovořit.
Jak se ale časem ukáže, už úvodní historka o enormně silné první menstruaci a záplavách krve, potenciálně ohrožujících člověka na životě, je smyšlená. A celý De Geerův film se točí kolem falešné hry na autentičnost ve světě start-upů. Potměšilá kritika tohoto prostředí na výrobu příběhů, jež pak umožňují "konzumovat produkty" s lepším pocitem, však není zdaleka jediným motivem.
Hypnóza byla poprvé uvedena v hlavní soutěži karlovarského festivalu, kde představitel Andrého Herbert Nordrum za roli získal cenu. Nyní snímek zamířil do běžné kinodistribuce mimo jiné jako poukaz velmi slušné kvality letošního ročníku přehlídky. Připomíná díla slavnějších severských režisérů typu Rubena Ostlünda, dvojnásobného držitele Zlaté palmy z festivalu v Cannes, nebo místy tvorbu Larse von Triera.
Začíná to jako odlehčená studie jednoho vztahu na prahu krize. Nervózní a nejistý André se obává, jak se svým start-upem Epione dopadnou v soutěži, do níž se přihlásili. Hned v úvodní scéně, kdy se Vera na kameru svěřuje s údajným prožitkem, pochybuje o tom, jak jeho partnerka prezentaci pojímá.
Nervozita narůstá, jakmile pár dorazí na samotnou soutěž, kde mají příběhy svých start-upů podat a ideálně také prodat před investory.
Důvod Andrého nejistot nepramení jen z jeho povahy. Výrazně k nim přispívá fakt, že Vera těsně předtím podstoupila hypnotické sezení, které ji mělo zbavit závislosti na cigaretách. Místo toho však terapie vedla k tomu, že probudila své "pravé já" a osvobodila se od pout společenských konvencí.
Zní to vznešeně, ale výsledek jako žádné velké vítězství nevypadá. A tak se hrdinka během soutěže mění v nevyzpytatelnou sílu, která si bez okolků bere nápoj zpoza baru bez svolení číšníka, jindy zaskakuje okolí svými nekončícími vtipy s fiktivní čivavou, jež z nevinné legrácky gradují v otevřený konflikt.
Režisér zahání protagonisty do situace, kdy divák nemá možnost se rozhodnout, ke komu a zda vůbec k někomu cítí empatii.
Vera se chová zcela nestandardně, zároveň její schopnost vykolejit lidi nevede k jakékoli komické úlevě, či dokonce k vyzdvihnutí svobodomyslnosti a autentičnosti, která by stála v kontrastu k pokryteckému prostředí "lepších" lidí okolo startupového byznysu.
To, že film celou dobu trefně vykresluje přetvářku a nesnesitelné manýry v jádru cynických byznysmenů, neznamená, že by vyvolával sympatie k ústřední dvojici.
Naopak tvůrci chytře pracují s tím, že André sice může působit jako ten horší, neboť zcela vědomě chtěl obelhat Veru i ostatní, aby zachránil její hroutící se prezentaci, ale nakonec těm opravdu nepříjemným a nekomfortním chvilkám vystavuje okolí i publikum hlavně Vera.
Hypnóza je přitom velmi decentní v tom, jak odkrývá prohnilé pozadí pod nablýskanou fasádou, což bývá oblíbené téma mnoha skandinávských filmařů. Ne všechny autorské lekce ve vytváření trapna vycházejí stoprocentně, někdy je cítit lehká křeč, ale povedené momenty těží z toho, že jde o celkem obyčejné situace - bez větší extravagantnosti. Autoři nemusí jít až na dřeň, aby donutili diváky ošívat se v sedačkách.
Někdy stačí, aby postava vstoupila do místnosti, kde zdánlivě není vítána, či ji přinejmenším nikdo nepozval - a teď už je tam plno, nezbývá volná židle.
Na debutanta zvládá Ernst De Geer podobné momenty velmi přesvědčivě a křeše napětí z drobných nenucených konverzací. O to více vynikne těch pár okamžiků, kdy přitlačí a nechá hrdiny pořádně překročit "rubikon" sociálních norem.
Hypnóza postrádá švih, eleganci a schopnost precizně oscilovat mezi komedií a dusivým trapnem snímku Toni Erdmann, který v roce 2016 okouzlil publikum na festivalu v Cannes, či intenzitu a radikálnost Trierových Idiotů, bourajících společenské normy s mnohem větší bezostyšností.
De Greerův debut je možná nenápadnějším příbuzným svých slavnějších předobrazů, přesto umí vykřesat scény, které uvíznou v paměti podobně. A také je to - po Big Lebowskim od bratří Coenových - druhý nejlepší film, kde zásadní roli hraje "poch*aný tepich". Což na debut není málo.
Film
Hypnóza
Režie: Ernst De Geer
Artcam Films, česká premiéra 12. září.
