Recenze: Film Toni Erdmann je v Cannes zatím jediný, který vyvolával salvy smíchu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
18. 5. 2016 10:08
O hlavní cenu na festivalu v Cannes soutěží také film Toni Erdmann, který začíná příjezdem otce za dcerou, jež je lapená v korporátním životě v Bukurešti. „Jediný film letos soutěžící o Zlatou palmu, který vyvolával nejen salvy smíchu, ale i spontánní potlesky uprostřed projekce, nemá ani trochu blízko k typickým českým tragikomediím,“ píše přímo z Cannes o kandidátovi na jednu z filmových cen Tomáš Stejskal.
Toni Erdmann
Toni Erdmann | Foto: Cannes

Když učitel Winfried na rodinnou oslavu přijde namaskovaný jako zombie, vlastně to nikoho nepřekvapí. Dosud nejjednoznačněji kritikou přijatý snímek canneské soutěže nazvaný Toni Erdmann od německé režisérky Maren Adeové však je překvapení pořádné, byť ze začátku celkem nenápadné.

Otec-vtipálek se rozhodne nečekaně vpadnout do života úspěšné dcery Ines, lapené ve víru korporátního života uprostřed Bukurešti, a překonat propast, která mezi nimi je. S taškou přes rameno a nezdolatelným optimismem se pokoutně vplíží do sídla firmy, kde Ines pracuje. Předznamenává tak tón nejkomediálnějšího filmu dosavadní soutěže, který pojímá téma mezigeneračního vztahu pomocí série chytře vymyšlených invazí.

Jediný film letos soutěžící o Zlatou palmu, který vyvolával nejen salvy smíchu, ale i spontánní potlesky uprostřed projekce, nemá ani trochu blízko k typickým českým tragikomediím. A vlastně v jádru není komedií. Nemísí se tu tragické s komickým, ale spíše na sebe naráží dva protichůdné elementy v podobě protikladných hrdinů. Vposledku smutný, byť nikoli bezútěšný film, jehož trefné situace budou v divácích ještě dlouho rezonovat.

Upjatá Ines na první pohled vypadá, že stačí jeden jediný neopatrný dotek a bublina ostré manažerky, která se snaží uspět ve světě dravých mužů, praskne. Ve skutečnosti však je třeba celá řada pošťouchnutí a po více než dvou a půl hodinách, které však utečou jako voda, vše praskne zcela nečekaně.

Režisérka Adeová je strhující vypravěčka. Když otec sdílí s dcerou první trapné chvíle na slavnostní recepci i uvnitř sterilního moderního bytu, jde stále ještě o hořkou situační komedii. Po jeho odjezdu se pozornost přesune na dceru a její – zdaleka ne tak úspěšný – život na poli byznysu. S novou perspektivou dostává snímek zcela odlišný nádech.

Až ve chvíli, kdy se na scéně objeví obrovský zarostlý muž s falešným chrupem a představí se jako Toni Erdmann, začíná film, který na sebe nabaluje vrstvu za vrstvou a nikdy nepřestane překvapovat. Hmatatelné pocity trapna se dostavují s železnou pravidelností, nespadají do laciné komiky, ale nejde ani o drásavě odtažité drama známé třeba z mnoha současných rakouských filmů.

Rakouský herec Peter Simonischek, působící převážně na divadle, je obrovskou nepřehlédnutelnou hvězdou snímku. Poutá na sebe pozornost takřka vším, zdaleka nejen parukou a falešným chrupem. Herecky je vždy zcela přesný, všude je ho plno a nikdy nepřehrává.

Schopnost pomocí situací, které se ve většině nijak nedotýkají osobních věcí, pozvolna posouvat vztah plný bariér z minulosti, prozrazuje nejen komplexní scénář, ale i milimetrově přesnou režii. Snadno by z toho mohla být jen sentimentální převleková komedie, ale Toni Erdmann po většinu času city diváků i postav jen oťukává a chystá si půdu na finále.

Dojde na domácí večírek plný nahých lidí, na chlupatého bulharského „Yettiho“ i na emotivnější podání písně Whitney Houstonové. Snad jen úplný závěr je lehce doslovný, byť nikdy nepřekročí hranu „nepovoleného“ sentimentu, kterou mnohá podobná vztahová dramata překračují beztrestně po celou dobu stopáže.

V pozadí se naťukne povaha eklektické rumunské společnosti i dravé firemní kultury, ale v centru pozornosti je oťukávání na zcela osobní rovině. Když to u Ines konečně „praskne“, jde o nevídanou směs komiky a roky potlačované hysterie, po níž následuje osvobození. Nevede k happy endu ani k vpadnutí do rodinného náručí, přesto však k proměně, která je obrovská, jen se slovy vylíčit nedá.

Snímek Toni Erdmann je zatím jednoznačný adept na některou z cen. Možná i na tu hlavní. Vpadne divákům do života jako jeho stejnojmenný protagonista a zakousne se do nich svými falešnými zuby. Ten otisk na kůži zůstane možná napořád.

Toni Erdmann - trailer | Video: Cannes
 

Právě se děje

před 3 hodinami

Francie přijme 500 nezletilých migrantů ze zničeného řeckého tábora Moria

Francie přijme 500 nezletilých migrantů ze zničeného uprchlického tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos. Ve středu to oznámil státní tajemník pro evropské záležitosti Clément Beaune. Také Itálie nabídla, že přijme 300 žadatelů o azyl z ostrova Lesbos, napsal ve středu deník Kathimerini.

"Francie se již zavázala k přijetí 350 nezletilých (…), nyní tento závazek zvyšujeme o dalších 150 dětí," sdělil Beaune rozhlasové stanici RTL. "Od začátku tohoto roku tak Francie ze solidarity s Řeckem přijme 1000 lidí, z nichž polovinu budou tvořit uprchlíci a další část rodiny v nesnázích," doplnil.

Požár v přeplněné Morii před dvěma týdny připravil o střechu nad hlavou 12.000 lidí. Deset členských zemí Evropské unie se zavázalo, že přijme 400 nezletilých migrantů bez doprovodu dospělých.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Sýkora pomohl Poznani v Evropské lize gólem k postupu

Fotbalový záložník Jan Sýkora pomohl gólem Lechu Poznaň k drtivému vítězství 5:0 v třetím předkole Evropské ligy na hřišti Apollonu Limassol. Desetinásobný český reprezentant se v polském týmu trefil poprvé od srpnového příchodu z pražské Slavie.

Šestadvacetiletý Sýkora odehrál na Kypru celý zápas a v 81. minutě se postaral o čtvrtý gól Lechu přízemní střelou z hranice pokutového území. O postup do základní skupiny se polský celek v závěrečném předkole utká s vítězem duelu Charleroi - Partizan Bělehrad.

Sýkora podepsal před měsícem v Poznani čtyřletou smlouvu a po třech a půl letech ukončil působení ve Slavii, v jejímž dresu získal v roce 2017 mistrovský titul. Poslední rok a půl strávil na hostování v Liberci a Jablonci.

Další zprávy