Snímek Hvězdy v poledne, jejž ve čtvrtek začnou promítat česká kina a který se vzpírá jednoznačnému žánrovému zaškatulkování, se odehrává v Nikaragui. Scenáristické trio, tvořené vedle francouzské autorky její krajankou Léou Mysius a filmařem Andrewem Litvackem, v tomto ohledu zůstalo věrné stejnojmenné knižní předloze dnes již nežijícího amerického romanopisce Denise Johnsona.
Ten zasadil příběh mladé žurnalistky do období těsně po sandinistické revoluci z roku 1979, kdy nikaragujští povstalci svrhli pravicovou diktaturu. Vláda amerického prezidenta Ronalda Reagana na to zareagovala ekonomickou blokádou středoamerické země a finanční podporou opoziční armády zvané Contras.
Podle prvních minut by se mohlo zdát, že scenáristé respektují také dobové zasazení. Když hrdinka Trish prochází zpustošenými ulicemi hlavního města Managuy, vidíme společnost decimovanou korupcí a násilím, kde i jídlo v McDonaldu vydávají vojáci.
Matoucí jsou ale respirátory na tvářích některých osob. O chvíli později kamera zabere plakát s proticovidovými opatřeními. Zjevně se nenacházíme v 70. ani 80. letech minulého století, ale v současnosti. Záměrné znejasňování hranic mezi různými dějinnými etapami vystihuje ztracenost postav.
Moc tomu nerozumí
Přiblížení pocitů člověka, který uvízl v cizí, nesrozumitelné krajině, je pro sedmasedmdesátiletou francouzskou režisérku důležitější než věrnost reáliím. Kvůli covidu a politickým nepokojům ostatně natáčela na Panamě, ne v Nikaragui. Příliš podstatná nakonec není ani zápletka, kterou bychom mohli shrnout do dilematu "odejít, nebo zůstat?".
Novinářka Trish sem přijela, aby informovala o ozbrojeném konfliktu na severu země. Vojáci a úředníci jí ale znemožňují volný pohyb. Příliš ji to netrápí. Motivuje ji primárně touha po dobrodružství. Neskrývá, že nikaragujští rebelové jsou jí bližší svými svaly než politickými postoji. Vlastně pořádně neví, k čemu v zemi dochází. A nedozvíme se to ani my.
Poté, co se Trish ze zištných důvodů vyspí s několika místními muži, poznává britského podnikatele Daniela. Jejího vrstevníka hraje Joe Alwyn. Také jejich poměr má zpočátku striktně sexuální a transakční povahu. Postupně ale získává na intenzitě i hloubce. Přestává být zřejmé, kdo využívá koho.
Kdyby předlohu napsal například John le Carré, mohlo by jít o začátek nevyzpytatelného špionážního thrilleru: dvojice anglicky mluvících hrdinů se snaží zorientovat v exotické zemi prolezlé vojáky a tajnými agenty několika států. Nevědí, komu mohou věřit, ohrožení číhá na každém rohu, riziko roste.
Jenomže Claire Denis netočí žánrové filmy. Ze špionážního žánru přejímá atmosféru izolace a nedůvěry, nikoliv vypravěčské mechanismy sloužící k budování napětí. Tempo zůstává po celé dvě a čtvrt hodiny tak nonšalantní, až se zdá, že sledujeme dvojici milenců na dovolené. Trish a Danielovi sice hrozí nebezpečí z několika stran, vždy ale najdou čas na klábosení, sex nebo procházku po tržišti.
Claire Denis vyrostla v koloniální západní Africe a od svého debutu Čokoláda z roku 1988 analyzuje odkaz kolonialismu stejně jako vztahy mezi lidmi různého původu. Hvězdy v poledne doplňují její filmografii o americkou perspektivu, jinak ale k tématu nesdělují mnoho objevného. Postavy jsou příliš vágní, archetypální a děj by se mohl odehrávat v libovolné části Latinské Ameriky.
Také proto se nabízí přistupovat k filmu jako k podobenství o bezcílném, monotónním hledání smyslu v politicky a ekonomicky nejisté realitě. Režisérku nezajímá, proč se postavy snaží získat určité informace, ani o jaké informace jde, ale existenciální rozměr jejich situace. Nikaragua protagonistům slouží jako pomyslný očistec. Nechápou ji a zároveň z ní nedokážou uniknout.
Držitelka cen z festivalů v Cannes i Berlíně vždy točila tajemné filmy plné elips. Ještě nikdy se ale Claire Denis tolik nepřiblížila tvorbě Michelangela Antonioniho, italského režiséra, který nekomunikativní vyprávění dovedl k dokonalosti.
Hvězdy v poledne jsou podobně unikavé jako jeho slavné drama Povolání: Reportér z roku roku 1975. V něm Jack Nicholson coby americký válečný zpravodaj bloumal nejmenovaným africkým státem a podléhal vlivu neznámého prostředí, které se stalo odrazem jeho nitra.
Když pomine zamilovanost
Hrdinové novinky Claire Denis jsou od začátku podobně nepřístupní a vzdálení. Jeden od druhého si ale odstup nedrží. Trish a Daniel tráví nemalou část snímku milostnými hrami, prázdnotu zaplňují sexem. Když se jejich zpocená těla proplétají v horizontálních a vertikálních polohách, venkovní svět, dávající o sobě vědět jen ostrými slunečními paprsky, přestává existovat.
Erotické dusno umocňuje tropické klima. Extrémní vlhkost vzduchu, kdy se oblečení lepí k rozpáleným končetinám, pociťujeme díky evokativním detailům kameramana Erica Gautiera skoro na vlastní kůži. Podobně smyslný je pomalý tanec ústředních aktérů v prázdném baru za zvuků melancholické skladby Stars at Noon od anglické kapely Tindersticks.
Ani při intimních chvilkách ale pár nenachází to, po čem touží. Střih nepropojuje záběry do harmonických celků. Rozhovor sice plynule pokračuje, ale pozice herců se skokově mění. Byť jsou si fyzicky blízko, nesourodé prostorové vztahy prozrazují, že jejich emocionální odloučenost trvá.
Také z osmadvacetileté představitelky hlavní role Margaret Qualley, která na sebe upozornila filmem Tenkrát v Hollywoodu nebo seriálem Služka, po celou dobu sálá kromě vzrušení i nestálost. Jako kdyby ani v milostném objetí nenacházela trvalý klid a toužila z něj uniknout.
Claire Denis sice ve svých posledních filmech jako Vnitřní slunce nebo loňském Avec amour et acharnement vyprávěla o partnerství coby stavu, který lidem umožňuje ztratit vlastní já a najít štěstí, naivní romantička se z ní ale nestala.
Láska a sex nám možná na prchavý okamžik přinesou pocit vzájemnosti a ukotvení, avšak když zamilovanost pomine, stejně se zas budeme muset potýkat se životem a smrtí, tápat pustinou, hledat významy.
Hvězdy v poledne nepatří k vrcholům filmografie francouzské autorky. Na to jsou moc monotónní a málo záhadné. Stále ovšem jde o film, na jaký v českých kinech často nenarazíte. Jeho prázdná místa podněcují k úvahám nad základními otázkami existence. Jakkoli nelze vyloučit, že pro mnohé budou především zdrojem nudy a frustrace.
Film
Hvězdy v poledne
Režie: Claire Denis
Film Europe, česká premiéra 31. srpna.
