Opera SND předvedla jednu ze svých nejlepších inscenací, Petera Grimese britského autora Benjamina Brittena. Slovenské divadlo hostuje v Národním po dva dny, v neděli je na programu Čajkovského Evžen Oněgin, další výkladní skříň opery SND.
Opera Peter Grimes je známá popisností orchestrálních pasáží, které ilustrují moře a jeho nálady. Režisér Martin Bendík je doplnil téměř abstraktní videoprojekcí mořského příboje a vln. Orchestr SND pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka naplnil hudební část těchto meziher taktéž výborně; nelehké Brittenovo zobrazení živlu získalo díky povedenému propojení zvuku a obrazu na živosti. Práce se světlem byla podobně sugestivní po celé představení.
Jan Vacík byl vynikající
Snad ještě lépe si s propojením formy a obsahu poradil tenorista Jan Vacík (známý např. z titulní role Janáčkových Výletů páně Broučka). Sám přiznává, že role Petera Grimese mu sedí takříkajíc na tělo, že jí propadá. Z jeho hudebního i hereckého výrazu tomu bylo snadné uvěřit. Peter Grimes v SND je již šestá inscenace tohoto díla, ve které Vacík účinkuje - a ne bez důvodu.
V prvním dějství výrazově naprosto přehrál a přezpíval sbor, který zvláště v první třetině opery přes dobrý pěvecký výkon působil staticky a režijně nedomyšleně.
V čisté, minimalistické scéně zvíci jen několika víceúčelových kontejnerů působil velice početný sbor místy až nepatřičně, zvláště ve chvílích, kdy by divák očekával seskupení v tradici živého obrazu, sboristé se prostě nahrnuli do lidského klubka, ve kterém už nebyl žádný režijní záměr - pokud nějaký byl - patrný. Naštěstí zbyl alespoň kvalitní zvuk dobře secvičeného sboru SND čítajícího několik desítek hlav.
Jaký byl režijní zám(v)ěr?
Pozdější využití sboru se už zdálo účelnější a logičtější, ale proti famóznímu Vacíkovu výkonu zůstal přes Brittenem zamýšlený význam poněkud ve stínu. Postavu Petera Grimese naopak výborně doplnila role učitelky Ellen Orfordové v podání Evy Šeniglové.
Mnoha diváky nepochopen zůstal závěr třetího jednání, kdy se (snad jako vidina bohatství, kterého mohl Grimes dosáhnout, jeho sen) na jeviště spustí mušelínová plachta s fosforeskujícím, moderně vypadajícím parníkem (přitom děj opery je zasazen k počátku 20. stol.) a vesničané vcházejí v jakoby smutečním průvodu nejen oblečeni do fluorescentních oděvů, ale také klaunských nosů.
Vzhledem k až zrcadlově čistému pojetí celého představení způsobil režisér publiku nejspíš zamýšlený šok, ale jeho důvod rozhodně není zřejmý. Ale i tak SND potvrdilo skvělou reputaci a je škoda, že Národní divadlo bylo zaplněno pouze ze dvou třetin.
O inscenaci Peter Grimes
Ředitel SND k výběru opery řekl: "Inscenace má jasně artikulovaný režijní i výtvarný názor, považujeme ji za reprezentativní."
Opera Peter Grimes patří k prvním velkým jevištním kompozicím Benjamina Brittena, ale dodnes k těm nejhranějším po celém světě. Britten v ní přibližuje život malé rybářské vesnice na východním pobřeží Británie (nedaleko od ní je také Brittenovo rodiště). Jedná se o příběh jedince zavrženého kolektivním společenstvem vesnice, autistického rybáře, jenž je shodou nešťastných událostí a nepochopením ze strany vesničanů dohnán k sebevraždě.
Brittenovo dílo bývá zpravidla protkáno až archetypálními situacemi a jinak tomu není ani v zde: i příběh nešťastného muže je nadčasový a stále aktuální. Autor neměl rád sáhodlouhé rozbory kompozice jeho skladeb, za výklad stálo vždy libreto; v Brittenově díle je obsah dokonale totožný s formou.