Cannes - Po chladném zahájení festivalu bez nejlesklejších tváří to nebyly filmové hěvzdy, ale populární U2, kdo na sebe vzali roli ikon letošní přehlídky na francouzské Riviéře.
Stovky fanoušků a VIP hosté ve večerních robách se kývali do rytmu, fotografové pořizovali obrázky na titulní stránky novin: U2, největší rocková kapela současnosti, krátce vystoupila na rudém koberci na schodech vedoucím ke Grand Theatre Lumiere. Písněmi Vertigo a Where the Streets Have No Name tak upozornila na hudební dokument U2 3D, který diváci od podzimu uvidí prostorově ve speciálních kinech.
Snímek režisérů Catherine Owensové a Marka Pellingtona vznikal na jihoamerické části turné k albu Vertigo a kromě hudby má před diváky znovu oživit atmosféru na pódiu i mezi fanoušky, kteří jsou právě na tomhle kontinentu podle kapely skvělí.
Novináři, kteří měli film možnost vidět v 55 minutové verzi (při podzimní premiéře už bude mít hodinu a půl s patnácti písněmi) na promítání dostali 3D brýle a pak už jen nadšeně vyprávěli o strhujícím zážitku z obrazů a melodií.
Kamery nad hlavou koncertního publika totiž nabídly tisícinásobná zvětšení, která autoři prostříhali s detailními záběry na hudebníky a pohledy do zákulisí. Ještě tak vítr ve vlasech a iluze přítomnosti na koncertu je dokonalá, libovali si žurnalisté.
U2 3D s rozpočtem 15 milionů dolarů je prvním takovým filmem natočeným, sestříhaným a promítaným v technologii 3D a jeho tvůrci sami sebe označují za pionýry v novém zaznamenávání živých koncertů.
Do budoucna má 3D převažovat, prostorový zážitek má být jednou z cest jak nalákat lidi do kin od počítačů s pirátskými kopiemi filmů.
Ale pro jejich promítání je nutné nejdřív vystavět dostatek speciálních kinosálů, jako je IMAX: Spojené státy na tom pracují, Evropa je pozadu.
Kromě koncertu U2 se diváci 60. ročníku festivalu mohli seznámit s dalším hudebním snímkem. Control debutujícího fotografa Antona Corbijna představil příběh Iana Curtise, zpěváka Joy Division, a získal si vřelé přijetí u kritiků.
