Rozhovor - Pokud se člověk začne jen trochu zabývat berlínskou hudební scénou, nemůže jméno Steva Morella minout. A pokud jde do hloubky, bude na něj narážet čím dál tím častěji.
Jeho label Pale Music od roku 2003 takřka každoročně vydává reprezentativní kompilaci Berlin Insane, již vždy doprovází masivní party. Předloňský festival na scéně divadla Volksbühne navštívilo kolem dvou tisíc lidí a německá média to charakterizovala jako nejlepší událost, kterou toto divadlo kdy zažilo.
A to je u přední německé experimentální scény vedené Frankem Castorfem laťka nastavená pěkně vysoko.
Potěšující z českého úhlu pohledu může být i to, že mívá na barometru berlínského trendu svoje zastoupení. Na třetí kompilaci se objevili Moimir Papalescu & The Nihilists, v rámci letošního festivalu Fuck Off Berlin Insane vystoupí 3. října ve Volksbühne jejich nástupci Kill The Dandies a s nimi ještě The Prostitutes.
Steve působí stejně tvrdohlavě a sarkasticky a rozpovídaně, jak jen si dokážete představit u člověka, který zvládá udržet nad hladinou nezávislé hudební vydavatelství a k tomu nahrává sólovou desku, na níž mu hostují takřka celí Einstürzende Neubauten. Rozhovor začal bezchybným "Dobrý den".
Akci s názvem Fuck Off Berlin Insane, která se koná v pátek ve Volksbühne, tentokrát neprovází vydání kompilace, jak bylo v minulých letech zvykem.
Tak tomu úplně není. Kompilace vyjde až po party. Lidé o mně často říkají, že jsem výstřední, a ukazují si na mě prstem, že kompilace vyjde pozdě, ale my ji nejprve vydáme on line a v omezené sérii na CD. Naším cílem je mít ji hlavně na internetu a na vinylu.
Očekávání pro letošní rok jsou velká. Dá se z toho usoudit, že čím méně lidé kupují cédéčka, tím víc chodí na koncerty?
Jako vydavatel si ani nejsem jistý, že lidé méně kupují hudbu, spíš se mění způsob prodeje. Kolik ti je let?
Dvacet devět.
Mně je čtyřicet jedna, ale určitě si pamatuješ úpadek magnetofonových kazet. Nikdo je najednou nekupoval. Nyní zažíváme to samé. Kdybych byl dneska mladý, nikdy bych si nešel koupit CD, vždyť si ho můžu vypálit. Současný trend v Británii vypadá tak, že spousta mladých lidí si nejprve koupí download, a pak jdou do obchodu jako Rough Trade a tam si pořídí vinyl. Proč by si měli kupovat CD, když si hudbu tak jako tak natáhnou do počítače? Takže jediné, co musíme udělat, je přehodnotit způsob prodávání hudby.
A jak se to dotýká tebe coby šéfa nezávislého labelu Pale?
Pokud se ptáš na to, jestli z toho mám strach, tak nemám. Dělám si vše po svém. Můj přítel Sean McClusky z 1234 Records říká: My nemusíme mít strach, protože nemáme job ve velkém hudebním průmyslu. Oni by měli mít nahnáno. Kdykoli jdou do práce, klepou se - tohle je možná můj poslední den.
Ale já jsem DJ, producent, skladatel, vedu nahrávací firmu - to vše dohromady mi pomáhá přežít. Kdybych spoléhal jen na velký byznys, tak bych byl dávno mrtvý. Když jsem poprvé rozjížděl prodej skladeb přes internet, tak se do mě všichni pustili, že to zabije prodej fyzických nosičů, bla, bla.
Jenomže já už měl tehdy po krk tahanic se všemi distributory. A tak jsem tvrdil: Pro malé labely to je budoucnost a proč bych jí měl bránit? Jen proto, že mi je 40, mám plakat, že nežijeme v roce 1994? Nebudu trvat na médiu, které je dávno mrtvé. CD je výhodné třeba na koncertech, když si chceš rychle koupit hudbu od kapely, která hrála, jinak je k ničemu.
Dokážu si představit, že na zařazení na kompilaci se stojí dlouhé fronty, podle jakého klíče si vybíráš?
Dostal jsem něco kolem patnácti set cédéček.
A pochopitelně je všechny neposloucháš.
Ale jo. Poslouchám. Má vždy v autě tak dvě až tři krabice a z nich si při jízdě vybírám. Dokonce se snažím i všem osobně odpovídat. Nezáleží mi na tom, jestli jsou už trochu slavní, nebo naprosto neznámí.
Jedna kapela z Londýna - An Experiment On A Bird In The Air Pump - mi poslala link na MySpace, kde měli jen záznam z koncertu v naprosto šílený kvalitě. Ale říkal jsem si - když jsem si to pustil hodně nahlas - že by to mohlo být ok. Napsal jsem jim, že se mi líbí, ale musí mít pořádnou nahrávku. Jenže neměli peníze na svého vyhlídnutého producenta. Nakonec se ukázalo, že ten producent je můj kamarád Robert Harder, který to s nimi nahrál zadarmo, když zjistil, že je chci dát na kompilaci. A zní to skvěle.
Chápu, proč jsi na Fuck Off Berlin Insane zahrnul Kill the Dandies, v minulosti jsi už dělal s Moimir Papalescu and The Nihilists. Ale čím tě zaujali The Prostitutes?
Když za mnou Sonja a Hank přišli, že mají novou kapelu, tak jsem jim řekl, pustím si to, ale když se mi to nebude líbit, tak to nezahrnu. Nezáleží na tom, že jsme kamarádi. Ale když jsem to slyšel, byl jsem unešenej. Chci s nima udělat 7palcový singl, který bych rád prosadil v Británii. Ale plánuji i pořádné promo pro Moimirovu novou kapelu The Stylists.
S Prostitutes to bylo tak, že mě jejich nahrávka nikdy nezaujala, ale pozvali mě, abych DJoval na jejich koncertě, a jakmile jsem je uviděl naživo, tak jsem okamžitě změnil názor.
Dokončení rozhovoru se Stevem Morellem najdete ZDE
