Recenze - Šestnácté studiové album Bruce Springsteena vyšlo v rekordně krátké době od Bossova předešlého počinu: Working On A Dream a Magic dělí necelý rok a půl. Jako by brzy šedesátiletý písničkář chytil další dech a čerstvou mízu. Není divu, jeho současná múza je rozhodně velmi inspirativní. Jmenuje se Barack Obama.
Do třetího tisíciletí vstupoval Bruce Springsteen, ikona rocku 80. let, v podivném rozpoložení. Poslední album, křehkou folkovou desku The Ghost of Tom Joad, vydal v roce 1995; od té doby se nic moc nedělo.
Ale přišla tragédie 11. září a Boss najednou věděl, co musí udělat. Z trosek WTC vydoloval burcující album The Rising, po téměř dvaceti letech opět s domovským The E Street Bandem. A od té doby je k nezastavení. Neustále koncertuje, vydal další tři alba včetně asociace staré Ameriky We Shall Overcome: The Seeger Sessions.
Patos na rozkvetlé louce
A nyní znovu přichází s novinkou. Album Working On A Dream představil světu prvně loni 17. listopadu. O necelé dva měsíce později už ho byl plný internet, rychlost vskutku nevídaná. Kolekce je dedikována nedávno zesnulému klávesistovi E Street Bandu Danny Federicimu, který už si na něm nestihl zahrát.
Ale hlavní postavou je tady jednoznačně nový americký prezident. Titulní píseň doprovázela jeho volební mítinky a také byla jako první zveřejněna. Springsteen spolu s Obamou oslavil i jeho inauguraci a není pochyb, že právě jemu a jeho příznivcům je deska určena především.
Rozpaky vzbuzuje už obal. Místo tradičních střízlivých fotografií nás čeká podivně patetický malovaný portrét s mořem a noční oblohou v pozadí - ani měsíček nechybí. Šok potvrzují romantické fotografie z rozkvetlých luk v bookletu.
Patos stříká snad z každého tónu na všechny strany. A nejde jen o texty, kde by se to dalo čekat; slavná vítězství je přece třeba náležitě okomentovat. Bohužel stejný dojem čiší i z hudební stránky kolekce. Rock'n'roll zůstal tentokrát někde doma v New Jersey, na recepce do Washingtonu se daleko víc hodí bezpohlavní pop rock.
Kde je energie a napětí?
Snad všechny písně s výjimkou tradiční country Tomorrow Never Knows a rachotivého blues Good Eye provází podivně vyčnívající zvuk osmdesátkových kláves - skoro jako by nám nezpíval Springsteen, ale jeho soused Bon Jovi.
To se sice těžko chápe, ale i na to se dá zvyknout. S nečekaně častým využitím smyčců už je to daleko těžší. Rozmáchle plačtivé tóny nejspíš mají dojmout, výsledkem je ovšem spíše nevolnost nebo smích. Kde je pověstná energie, napětí a tah?
Vlastně i Springsteen sám zpívá až na pár výjimek tak nějak napůl. A že je z nahrávky v podstatě vymazán vynikající saxofonista Clarence Clemons, už je neodpustitelné. Těch pár pokusů o jeho pověstná sóla je utnuto hned v zárodku, než se stačí rozjet.
Produkce je určitě jedním z hlavních problémů alba, ale těžko říct proč. Vždyť Brendan O'Brien je podepsán pod všemi Bossovými alby ve třetím tisíciletí včetně comebackového The Rising a skvělého Magic.
Zadarmo, chápeš?
Samozřejmě, že Springsteen nezapomněl psát skvělé písně. Výjimečný melodický dar mu zůstává a taková What Love Can Do je parádní. Ale v souhrnu je Working On A Dream slabý průměr, a to je na autora jeho formátu málo.
Magická Girls In Their Summer Clothes (Magic) se tady mění ve velmi tuctovou Queen of the Supermarket. Titul jedné webové diskuze dokonce zní: Je to nejslabší song, jaký kdy napsal?
A pokud měl být Outlaw Pete novým epickým hymnem typu Thunder Road, tak se jím tedy nestane. Dýchavičná, až nepříjemně protahovaná osmiminutová skladba hned na začátek musí varovat i nepřipravené. Boss to tentokrát uspěchal.
Bonusovou skladbu The Wrestler napsal Springsteen ke stejnojmennému oceňovanému snímku, který režíroval Darren Aronofsky. Navrátilec Mickey Rourke, který si v něm zahrál hlavní roli, se nechal slyšet, že "můj kámoš Bruce ji napsal za pár dní a zadarmo. Chápeš?"
Inu, u příběhu o těžkém návratu na výsluní rychlost na škodu není, jak potvrdila porota Zlatých Glóbů, která píseň před pár dny ocenila. The Wrestler je určitě z celého alba nejlepší - a vzhledem k tomu, že na něj vlastně nepatří, ještě víc vyznívá plytkost desky. Tuhle "Změnu" nebrat.
Springsteen bývá skvělý bojovník, umí burcovat, ale s oslavami mu to nejde. Dokud bylo koho přesvědčovat, psal jednu skvělou věc za druhou. Jenže teď vítězný konec. Bojových písní není třeba, nastupují pochvalné opusy; a při nich Boss podezřele koktá.
Ostatně už spojení bývalého chuligána z Jersey s nažehleným párem z Harvardu je přes pochopitelné sympatie trochu podivné.
Bruce Springsteen: Working On A Dream. CD, 48 minut. Vydala firma Sony/BMG, 2009.
