Recenze - Kylie Minogue si už rok trvající comeback po vítězství nad rakovinou náležitě užívá.
Dokumenty, výběry hitů, ovace při všemožných příležitostech, velkolepé turné a nakonec i úspěšná knížka pohádek pro děti, kterou napsala. Její nové album v celém tom spektáklu nehraje zásadnější než epizodní roli.
Když se podržíme pohádek, najdeme možná i klíč k podivně bezbarvé desce, které kromě příběhu, jenž ji obestírá, chybí chuť i zápach. Vlastně cokoli, co by album činilo hudebně zapamatovatelným.
Kylie připomíná obutou/neobutou oblečenou/neoblečenou princeznu Koloběžku, která má vychytralé řešení napříč spektrem zdánlivě neslučitelných nároků hitůchtivých davů.
Připomene i princeznu na hrášku: všechna ta producentská vychytralost, instantní formáty zaručující okamžitý úspěch vystlaly desku tak intenzivně, že nezbývá ani píď prostoru pro cokoliv většího než poučenou hru na kýč; v lepším případě.
Ani veškerá tíha světa by skrze neprostupnou vrstvu banalit nedokázala rozdrtit křehký hrášek, na kterém Kylie pyšně spí.
ČTĚTE VÍCE:
I když jí dala nemoc pocítit existenciální úzkost a v rozhovorech se nechává slyšet, jak všechny ty negativní emoce vykřičela ve studiu, těžko na desce hledat znepokojivou, nebo aspoň intimní polohu.
Infobox
V noci na středu (01.15) začíná na terminálech Sazky přeprodej lístků na květnový koncert Kylie Minogue v Sazka Aréně. Ceny se pohybují od 1300 do 2000 korun. Nejnižší cena patří nejvzdálenějším vstupenkám a lístkům na stání; přímo u pódia se platí 1800 Kč a za nejlepší místa na sezení jsou to rovné dva tisíce.Kylie je samozřejmě profesionálka a osobní život prodává do té míry, kdy to má smysl. Síla jejího příběhu naplní stadiony a přitáhne pozornost médií, producentská zručnost dodá dobrou záminku pro koupi desky, která i přes zaměnitelnost a odtažitost dva tři hity nabídne.
Zpěvačka se drží role zručné profesionálky, která ví, jaký tým kolem sebe soustředit. A tým zase dokáže podchytit podstatné záchvěvy davového vkusu.
V tom smyslu je Minogue a její novinka poměrně přesným ukazatelem, z jakých retro vln současný střední proud čerpá a které motivy elektronického undergroundu sežvýkal tak mohutně, že je dnes stráví každý.
V In My Arms jsou slyšet robotické ozvuky rehabilitovaných Daft Punk, v 2 Hearts navazuje na electroclashovou dekadenci už dávno na kost ohlodanou od Alison Goldfrapp. Schválně, dojde příště na lo-fi 8bitovou poetiku?
Kylie nemůže nechat bez povšimnutí ani v středním MTV-proudu dávno zdomácnělou vlnu elektronikou prolezlého r'nb. A tak v Nu-Di-Ty mezi všelijak zpotvořenými sci-fi zvuky, pípáním a ostrými šumy - které by před pěti lety vyrážely dech a dnes jsou spíše klišé - hýká a kuňká a píská, až z toho má Missy Elliott škytavku.
Dojde i na písničkářské polohy, kde připomene Dido; v Like a Drug nebo The One se vrací ke klasickým diskotékovým schématům, které jí možná svědčí nejlíp.
Přestože je servíruje ve formě, kterou překonala Madonna už v 90. letech, a žádná retro módní vlna není doposud tak mocná, aby je uměla vrátit.
Když už jsme u srovnání s Madonnou: obě si počínají bez skrupulí a využijí, co se jim hodí. Madonna populisticky vycítí potřebu davu, ale dá mu i něco navíc - to když protlačí undergroundové motivy do středního proudu.
Kylie i v tomhle srovnání působí jako nesmělá, ale vypočítavá dívka v pozadí, která se spokojí s kompilací provařených sázek na jistotu.
Minogue desátou deskou mimoděk potvrzuje i trend devalvace hodnoty cédéčka - a vůbec alba jako formátu a platformy pro výpověď.
Bude to nakonec fenomenální turné a výpravná show, co přinese Kylie slávu a zisky. Album X chvílemi působí jen jako formalita nezbytná k tomu, aby se o zpěvačce a o její šňůře vědělo.
Možná proto drtivá většina skladeb působí jako neškodná vata k pár hitům. Ty si ostatně většina západní populace stejně stáhne do svého iPodu a zbytek po zásluze zmizí v zapomnění.
Kylie Minogue: X. CD, 45 minut. Vydala firma EMI, 2007.
