Narodily se pár měsíců od sebe, jejich otcové byli vojáci a obě mají předky z Německa a Irska. Společný byl i dětský sen: stát se zpěvačkou. I když která holčička netoužila být zpěvačkou?
Zatímco Pink se zpěvu začala věnovat až na střední škole, kdy se dala ke své první kapele Middleground, Christina Aguilera už od útlého věku brousila svůj talent.
Do deseti stačila Christina vyhrát nespočet soutěží. Závist ostatních dětí i jejich rodičů ale došla tak daleko, že se kvůli šikaně, počmáranému baráku a propíchnutým pneumatikám musela její rodina přestěhovat do Pittsburghu.
Malá Christina se rozhodla talent raději dále tajit, ale bez zpěvu být nechtěla, a tak se přihlásila do místní show Star Search (obdoba American Idol, potažmo SuperStar). Nezvítězila, ale zaznamenala úspěch. Za čas už zpívala americkou hymnu před jakýmkoliv velkým sportovním utkáním včetně zápasů Pittsburgh Penguins.
Pink v té době chodila do školy a zkoušela s kapelou předurčenou k zatracení. Její sny o rockové star měly obrys v podobě vytouženého, aspoň jediného koncertu. Ten se ale nikdy nekonal.
Nicméně debutové desky vydaly v rozmezí několika měsíců. V roce 1999 vychází eponymní debut Christina Aguilera, který dlouho okupoval špičky hitparád a jen v USA se ho prodalo osm milionů kusů. Neméně úspěšný byl debut Pink s deskou Can´t Take Me Home z roku 2000.
Zatímco Christina zažívala sladký sen blonďaté panenky, Pink začala dělat problémy. V rozhovorech si stěžovala na svou image a na to, že nad svou tvorbou nemá kontrolu. Proto se později rozhodla smýt ze sebe slaďoučký pudr a vrhla se do nahrávání druhé desky.
Najala zpěvačku Lindu Perry z 4 Non Blondes a vzniklo album M!ssundaztood; tvrdší, osobitější, s poněkud ucelenějším pokusem o výpověď mladé rebelantky. A díky hitům jako Just Like a Pill nebo Family Portrait se ho prodalo přes třináct milionů kusů. Pink se stala nejprodávanější interpretkou roku 2002.
I Aguilera se pokusila o malou revoluci. Rozvázala poměr s dosavadním producentem a najala si vlastní tým. A protože nikoho moc nezajímalo, že tahle roztomilá holka umí taky zpívat, musela do spodního prádla a přestat se tvářit jako roztomilá holčička.
Sexuálně provokativní image jí získala hromady nových fanoušků a obdivovatelů. Zatímco pánské magazíny díky ní zvyšovaly náklad, zpěvačka ve studiu dokončovala druhé řadové album s příznačným názvem Stripped - svlečená.
Provokativní kampaň zabrala a hned v prvním týdnu se alba prodalo 330 000 kusů. Za sexuálně lačnou image se skrýval i talent, ale na vlnu nadšených recenzí si Christina musela ještě počkat.
V době, kdy prodává Stripped po tunách, se Pink pokoušela navázat na úspěch druhé desky s albem Try This. I ona dostala dost svobody a rozhodla se jít dál cestou rockové rebelie.
Kdo ví jestli proto, že jí to nikdo nevěřil, nebo proto, že Try This byla pro tradiční fanoušky až příliš tvrdá - faktem zůstává, že nahrávka, kterou jí pomáhal složit zpěvák punkových Rancid, propadla. Pink své první velké turné prožila více méně pouze v Evropě a Austrálii.
Přestala tedy své rebelantské puzení vystavovat a do nové desky I´m Not Dead skočila rovnýma nohama. Energií nabité album srší jízlivostí a tváří se nepřístupně, pohrdá pozlátkem celebrit.
Na druhou stranu už se Pink nesnaží zastírat paradox, že ona sama je dávno součástí mašinérie a kultury, které se vysmívá. Přidrzlá, ješitná a trochu křečovitá nahrávka ji nicméně díky odklonu od tvrdší muziky k r´n´b strukturám vrátila na výsluní i v USA.
Aguilera se letos vytasila s deskou Back to the Basics a jak název naznačuje, experimentování skončilo a je nejvyšší čas vrátit se k základům pop music.
Back to the Basics ožívá dvacátými i sedmdesátými léty. Kombinace hot jazzu, twistu, blues a moderního popu je tu dotažena zatím nejdál. Hudebně zajímavé album se v patnácti zemích světa se zatím drží jako nejprodávanější deska roku - a většina vlivných hudebních periodik je přijímá velmi pozitivně.
Aguilera odhodila image luxusní nymfičky pro masy a působí decentním stylem dam vybrané společnosti 20. let minulého století. Její dosud největší turné čítá osmnáct evropských zemí, vypuklo 17. listopadu a zastaví se i 17. prosince právě v Praze. Den před jejími šestadvacátými narozeninami.
Ať už se přikloníte k někdy trochu komické snaze Pink o rebelantství nebo k poněkud sterilní svůdnosti barbínovské Aguilery, ani jedné nelze upřít pěvecký talent.
Fakt, že se oběma podařilo překročit stín dětské hvězdy, je dobrá zpráva nejen pro ně, ale i pro hudební scénu. A Praha má tak jedinečnou šanci pár dní po sobě porovnat koncerty dvou nejnadějnějších popových objevů posledních let.
- SPECIÁL ke koncertům Pink a Aguilery najdete ZDE
