Praha - Americká zpěvačka Pink patří k nepřehlédnutelném postavám populární hudby. Rodačka z malého města v Pensylvánii se totiž nebojí otevřeně říct svůj názor na cokoliv - od politiky přes ochranu zvířat až po partnerské vztahy.
Třeba z dočasného krachu manželství s motokrosovým jezdcem Careym Hartem se třicetiletá zpěvačka vyzpovídala na albu Funhouse. Pink v úterý se svým "cirkusem" znovu navštíví Prahu - loni na ni přišlo téměř 18 000 lidí, nyní předvede svou show pod otevřeným nebem v Edenu.
"Když začnu psát písničky, soustředím se jenom na sebe, je to můj způsob terapie," svěřila se Pink, vlastním jménem Alecia Mooreová, novinářům. Zpěvačka, která se na svém minulém albu I'm Not Dead (Nejsem mrtvá) v písničce Dear Mr. President rázně vypořádala s tehdejším americkým prezidentem Georgem Bushem, ale dokáže být i romantická.
Svého manžela požádala o ruku před zraky diváků motokrosového závodu a brali se v Kostarice při západu slunce.
Do jiných holčičích snů - které považuje za hloupé - se ale dokáže Pink pořádně obout. Třeba v singlu Stupid Girls se pustila do dívek, které jsou pro krásu ochotny udělat cokoli. Ve videoklipu pranýřovala bulimii, plastické operace a přihlouplost "prsatých blondýnek" a vyumělkovaných krásek.
"Nechci být ničí mluvčí a nemyslím si, že bych měla být perfektní. Ale chci být zodpovědnější vůči sobě i vůči světu," tvrdí s vědomím, že její chování následuje nejeden fanoušek.
Ne vždycky je ale svérázná Pink, která ráda provokuje bulvár třeba narážkami na své sexuální eskapády (jednu dobu o sobě tvrdila, že je trisexuální), tím nejlepším příkladem. Už v devíti letech si prý zapalovala jednu cigaretu od druhé a v deseti vyzkoušela marihuanu.
A před třemi lety prozradila svůj recept na dobrou kondici: "Běhám hodinu denně, pak hodinu cvičím jógu a potom vypiju spoustu vína. Myslím, že to pomáhá. Jsem o tom fakt přesvědčená."
Její umělecké jméno (česky růžová) může na první pohled odkazovat do světa krajek, panenek Barbie a Britney Spearsové, ve skutečnosti ale byla Pink už odmalička pěkně divoká. S hudbou ji seznámil otec James, veterán z Vietnamu, který hrál na kytaru a pro dceru byl hvězda.
Neklidná Aleciina povaha se naplno projevila s nástupem puberty. Dělala tanečnici v nočním baru, zpívala doprovodné vokály v hiphopové kapele a ve 14 letech složila první písničku.
"Měla jsem zelené vlasy, piercing v nose, tetování, byla jsem na všechny naštvaná a zajímaly mě drogy. Byla jsem proti všemu. V tom věku si myslíte, že víte všechno. Myslím, že jsem tenkrát potřebovala obejmout. Ale zmlátila bych každého, kdo by se o to pokusil," vzpomínala na svá "telecí léta".
V patnácti se rozhodla, že nechce zpívat sladké zamilované písničky, a na just si obarvila vlasy na růžovo a začala vystupovat pod přezdívkou Pink - tu prý dostala, protože jí v rozpacích růžovějí tváře.
Do rozpaků dnes ale moc neupadá. "Abych se před vystoupením dostala do patřičné formy, stačí, když mi někdo polaská prsní bradavky," svěřila se dokonce a dodala, že nejlépe si v tomto směru vede její osobní asistentka Jackie.
Podobné výstřelky a velikášská prohlášení - nechala se třeba slyšet, že chce vytlačit Madonnu z trůnu rebelů světové hudby - ale nemohou zakrýt fakt, že její hudba má něco do sebe, o čemž svědčí i dvě Grammy a sedm nominací na gramofonky.
Už její debutová deska Can't Take Me Home (2000) navíc byla v USA dvakrát platinová. Následující album M!ssundaztood (2001) natočila Pink rychle a přišel ještě větší úspěch. Tentokrát po celém světě. Za pomoci písničkářky Lindy Perryové, bývalé členky 4 Non Blondes, se přiblížila víc rocku.
Spolupráci se známými jmény se nevyhýbá ani dnes - na desce Try This (2003) se spojila s Timem Armstrongem, kytaristou punkerů Rancid, nejnovější album Funhouse je pak přímo prošpikováno jmény známých producentů.
