Po několikerém poslechu novinky nazvané Dva trámy na kříž lze s klidným svědomím odpovědět: ano. A dokonce se neopakují. Jistě, hudba Povodí Ohře má i nadále tu zřetelný, onde spíš jen tušený hardcore-punkový základ, čemuž se asi nelze vyhnout, když členové tohoto kvinteta dříve působili nebo souběžně stále působí ve formacích Esgmeq, Climatizado a Esazlesa.
Jenže tak snadno polapit Povodí Ohře do jednoduché a jednoznačné stylové ohlávky nejde ani náhodou. Jedině do nějaké hodně neurčité, připouštějící volné pole představivosti - třeba soudobý nezávislý rock’n’roll. Nebo garage rock oscilující v širokém rozpětí. Nebo… a není to nakonec jedno?
Podstatné je něco úplně jiného. Že je to hudba syrová, neučesaná, ale propracovaná a svrchovaně originální. Opět v ní chvílemi probleskují názvuky alternativní country a funguje lépe, než by čekal kdejaký nevěřící rockový Tomáš.
Frontman a textař Jiří Sochor, kterému však nikdo neřekne jinak než Sisi, v Povodí Ohře zpívá uvolněněji než v divokých Esgmeq. Že to umí, prokázal už s komorním tělesem Esoasisi. Když na to ale přijde, stále se do toho dokáže opřít a naplno, naléhavě "prožít" sdělované emoce. Tím trochu dává vzpomenout na Filipa Topola, i když tolik výjimečného hlasového charismatu nemá. Navíc slova, jimiž posluchače sugestivně atakuje, podávají pádný důkaz o tom, že má co říct.
Sisi označuje Dva trámy na kříž za koncepční album. "Je o příhraniční spolupráci, obdělávání země a zápase křesťanů s dobovou totalitou pod uměleckým vedením básníka Zdeňka Rotrekla, zasazené do krajiny Povodí Ohře," nechal se slyšet.
Texty jsou zneklidňující, nesnadno uchopitelné, stejně "nervní" jako svět kolem nás. Radostným a veselým tématům se hudebníci vyhýbají jako čert kříži, ale ani člověka neutápí v depresi a bezvýchodnosti. Někde v pozadí světélkují jiskry naděje a vyrovnanosti, vnitřního smíření.
Sisi své názory ventiluje natvrdo. Například v písni Vašek, která vyšla už loni na sedmipalcovém singlu, nelítostně nastavuje zrcadlo všem, kteří dehonestují památku Václava Havla a označují ho za příčinu současných problémů, samozřejmě včetně svých osobních: "Ježíši, spasiteli lidstva / Smiluj se nad námi hříšníky / Potomci bejvalejch narkomanů / Příbuzní ku*ev / Vy máte odvahu na hlavu Vaška svůj zas*anej život nakydat."
Mimořádně silné téma - podobně jako skladba KPP z první desky, která si brala na paškál nehoráznou drzost takzvaného Klubu přátel českého pohraničí, jež oslavuje někdejší strážce státních hranic komunistického Československa.
Nová skladba Jak ještě dlouho je pro změnu bolestnou reflexí všudypřítomné konzumnosti a stádnosti. "Pohodlný křeslo a světle žlutá místnost / Pravidelnej příjem a žádná velká starost / Dvě děti a manželka, televize, rádio / Detektivka o chlapovi, co ho štěstí zabilo / Jak ještě dlouho?" ptá se Sisi.
Mrazivě pak působí závěrečná Litanie aneb zhudebněný fragment básně Zdeňka Rotrekla, bolševickým režimem léta vězněného a i později coby disidenta perzekvovaného: "Přimluvte se za nás, kroky kolem bran / Přimluvte se za nás, stropy věznic / A chodeb do nich jdoucích / Přimluvte se za nás, hřbitovy poseté kamením. (…) Luno sedmibolestná / Přimluv se za nás, masokostní moučkou z židovských těl / Uřízněte básníkovi ruce, a přesto bude dál artikulovat / Vyřízněte mu jazyk a rytmickým kýváním těla / Bude dál své myšlenky sdělovat / Utrhněte mu hlavu a myslíte, že budete mít klid / Mýlíte se / Jejich otevřené rakve budou dál hovořit."
Kruté poselství jen umocňuje chvílemi až drtivý hudební "obal". Výsledkem je mimořádně působivé finále mimořádně povedené desky. Lze ji označit za jednu z nejvýraznějších na letošní české hudební scéně - bez ohledu na žánry.
Povodí Ohře: Dva trámy na kříž
Vydala firma Naše desky, 2020.
