Praha - Málokdo je hudbou tolik posedlý jako Václav Havelka. Nejenže o ní téměř neustále mluví, ale také neváhá zahrát kdekoli kdykoli cokoli. Sám s kytarou prošel pod jménem selFbrush sólovým hraním po kavárnách, následovaly kluby i festivaly, na turné jej přizvali Priessnitz, hostoval na albu Ecstasy Of St. Theresa.
A někde v další fázi této hudební procházky se stal součástí formace Please The Trees, s níž vystoupí v neděli v Divadle Archa v rámci hudební části FAMUfestu.
Please The Trees lze nejpohodlněji definovat jako čistou fúzi stylů - výrazného jména táborské scény Some Other Place, na které se otisklo razítko selFbrush. Oni: čistě instrumentální postrockeři v zpomalené tradici Mogwai nebo Sigur Rós; on: výrazný hlas plus kytara okouzlená novodobou folkovou vlnou a jmény jako Smog nebo Bonnie Prince Billy.
"Some Other Place jsem vlastně vůbec neznal, až někdy na festivalu Babí léto v Bohnicích, když jsem dohrál, nastoupili na pódium oni a jejich mlžné ambientní plochy mi naprosto učarovaly," popisuje dojem z prvního setkání Vašek Havelka. "Bylo to zrovna v době, kdy jsem se těžko vyrovnával se svojí sólovou dráhou a toužil jsem po kapele jako maximálním vyjádření. Oni na druhou stranu měli chuť přibrat do svého zvuku vokály."
Ke skutečné spolupráci došlo ale až rok poté za poměrně divokých okolností, kdy si Václav připravil zpěvy do skladeb Some Other Place a bez jakéhokoli společného zkoušení se nimi vytasili na koncertu v klubu 007.
S neskonale větším pracovním nasazení už vznikala debutová album Lion Prayer. Obě ingredience Please The Trees se vzájemně dokázaly zbavit balastu, který může vyplývat z pravidel uvedených žánrů. Navíc neváhají osladit společnou hru mlsnými smyčci a klávesami.
"Z hlediska kapely jsou pro mě velkou inspirací Wilco, kteří mají písničkářský kořen, ovšem zvukově jsou experimentální. Nemám problém s popem, ale líbí se mi, když se v něm ukrývá nějaká výzva," popisuje Havelka konečný výraz Please The Trees.
Vzniklá kombinace má dohromady potenciál kultivovat současný český mainstream hudbou, jejíž srozumitelnost není založená výhradně na lokálním spikleneckém pomrkávání.
Tuto ambici ohrožuje snad jen nechuť k novinkám a hledačství, která charakterizuje tuzemskou scénu. Navíc Lion Prayer vychází stejně jako Václavův sólový debut Three Names na malém labelu Absent Hour - tudíž se po něm publikum bude muset pídit.
