Recenze - Kapely vydávají EP ze dvou důvodů - může to být umělecká nesoudnost, nebo potřeba vydělat peníze. Nebo oboje.
Kapela v pozici Coldplay - a s čertsvým titulem nejprodávanější album roku 2008, jak je ocenila IFPI na ceremoniálu World Music Awards začátkem listopadu - snadno podlehne vizi, že skladby, které se na konečnou verzi řadové desky nedostaly, jsou natolik skvělé, že je třeba se o ně se zbytkem lidstva podělit. Občas téhle vizi propadne i vydavatel.
Nebo to alespoň tvrdí, aby zakryl skutečnou motivaci, tedy vydělat peníze. Když už jsme u peněz, i kapela si ráda přivydělá. A to i nejprodávanější kapela roku 2008, jak Coldplay ocenila IFPI na ceremoniálu World Music Awards začátkem listopadu v Monacu.
Vlastně je to čistá práce. Prospěch z toho mají všichni včetně skalního fanouška, který je schopen přijmout od své oblíbené kapely kdeco. Méně skalní a více kritičtí fandové se ale na všemožné bonusové EP koukají spíše podezíravě.
| Čtěte také: Coldplay splynuli s Čechy v povznášející obyčejnosti Coldplay překonali sami sebe, a zůstali přitom sví Coldplay ovládli ceny časopisu Q |
Málokdy je totiž EP (zvlášť vydané před Vánoci) něčím víc, než právě znakem nestřídmosti kapely nebo vydavatele. Jen zřídkakdy skladby z EP dosáhnou standardu skladeb z řadové desky, spíše se jedná o kuriozity, které mohou v lepším případě prozradit zvídavému fanouškovi něco o tom, podle jakého klíče sestavuje kapela tracklist.
Jak je důležité mít svého Ena
Prospekt´s March EP má být dodatkem k letošní řadové desce Viva La Vida, jakýmsi dovětkem za albem, které si oblíbili nejen fanoušci, ale i velká část kritiky. Ta ocenila schopnost Coldplay pod křídly producenta Briana Ena hledat nový a svěžejší výraz.
Těžko říci, je-li toto EP klasickým příkladem umělecké nestřídmosti kapely nebo účetní nestřídmosti labelu. I v tomto případě možná obojí.
Že méně je někdy více, dokazuje hned první skladba z EP. Life In Technicolor II vychází z úvodní albové Viva La Vida - na desce se objevila jako zvukově čistá a melodicky podmanivá instrumentální hrátka, která dokonale navodila jedinečnou atmosféru zbytku nahrávky. Na EP ji Coldplay doplnili o Martinův zpěv, který opisuje v kontextu tvorby Coldplay nepříliš původní melodii a "obohacený" výsledek ztrácí na naléhavosti i nápaditosti.
Glass Of Water nabízí Coldplay hlučné, jako už dlouho ne. Mohutně burácející akordy kapele přes skoro až emo-patos docela sluší, což dokázali třeba na skladbě Politik z Rush of Blood. Tentokrát je kytarová rozostřenost přibližuje spíše k teritoriím, která obývají třeba Muse.
Glass of Water je nejlepší skladbou EP, přesto zůstává zřejmé, proč se na Viva La Vida nedostala. Svou naléhavostí a zvukovou agresivitou by poničila Enovu s lékárnickou pečlivostí vystavěnou, introvertní, jakoby zastřenou atmosféru.
Rainy Day zaujme úvodním zajímavým elektronickým spodkem i originálními aranžemi, ve kterých v zajímavé kombinaci zní počítače, jazzově nasládlá basa a vrkot kytar. Jakmile však nastoupí refrén a s ním až zbytečně sladkobolné smyčce a ufňukaný vokál, kouzlo mizí a ani Enovo zvukové mistrovství tentokrát nezakrylo fakt, že v téhle skladbě toho Martin nemá příliš co zajímavého říct.
Coldplay - Lost
Sbírku víceméně původních skladeb doplňuje titulní Prospekt´s March, balada, které ale opět k tomu zvukovému kouzlení chybí ještě nosnější melodický motiv. Chris Martin se trpitelsky motá ode zdi ke zdi a posluchačova pozornost pomalu mizí.
Jay-Z spěchá do limuzíny
Podobnou nevýrazností a neuchopitelnost trpí i Now My Feet Won´t Touch The Ground, která uzavírá celé EP smířlivým folkem kořeněným trochou elektronických ruchů. Obě rozpačité skladby jen dokazují, jak je Brian Eno pro Coldplay klíčový a jak to dopadá, když jeho kouzla nezakryjí fakt, že se Chris Martin jako skladatel čím dál více opakuje a vyprazdňuje.
Dvojice předělávek těžko přeroste škatulku poněkud obskurní zajímavosti pro sběratele. Jay-Z rapující do Lost? Když se jeho hlas poprvé objeví v jakémsi duetu s Martinem, člověk se těžko ubrání úsměvu. Tohle není nic víc než hymnický popík s křečovitě napasovaným frázováním. Muselo to ve studiu zabrat dobrou čtvrthodinku, řidič v limuzíně Jay-Z možná ani nemusel vypínat motor.
A Lovers In Japan v jakémsi Osaka Sun Mixu? Od originálu v podstatě k nerozeznání, krapet rychlejší verze, jejíž smysl by byl diskutabilní i na singlu, kam kapely podobné výstřely do prázdna umisťují.
Skalní fanoušci si na Prospekt´s March najdou momenty, kvůli kterým má smysl desku vlastnit. Pro zbytek světa EP spíše odkrývá nedostatky Coldplay, než aby potvrdil jejich letos znovu nalezený elán a status nástupníků U2.
Coldplay: Prospekt´s March EP. CD, 27 minut. Vydala firma EMI, 2008.
