reklama
 
 

Naučit se akordy? To by musel být zatraceně dobrý důvod

29. 10. 2010 13:00
Throbbing Gristle se rozpadli, pražský koncert je zrušen

Rozhovor - Mělo to být vůbec první vystoupení klasiků industriální a hlukové hudby v Praze. Skupina Throbbing Gristle ale tento týden ohlásila, že rozpadla, a koncert zrušila pouhý den před plánovaným konáním.

"Ve středu 27. října ve večerních hodinách obdrželi členové TG a jejich management e-maily, v nichž Genesis P-Orridge prohlašuje, že již nechce být členem Throbbing Gristle. Cosey, Peter a Chris jsou tudíž nuceni přijmout skutečnost, že Throbbing Gristle opět přerušují aktivitu coby živá entita," píše se v oficiálním prohlášení na stránkách Festivalu Stimul.

Více než hudební skupina vždy byli Throbbing Gristle experimentem na poli kolektivního vědomí a zvukového výzkumu, jež vzešel z konceptuálních hrátek sdružení COUM Transmissions.

Když k sobě jeho zakladatelé Genesis P-Orridge a Cosey Fanni Tutti a původem grafik Peter „Sleezy" Christopherson přijali v roce 1975 fanouška elektronické hudby Chrise Cartera, vznikli Throbbing Gristle. Punkovou revoluci tří akordů vzali ještě radikálněji pod heslem „k čemu jsou nám vůbec akordy"?

Skupina se rozpadla v roce 1981 a znovu se sešla v roce 2004. „Asi nikdo z nás nečekal, že to půjde tak dobře a že tak lehce dokážeme vklouznout do společné mysli TG i po těch více než dvaceti letech, kdy jsme nebyli spolu," pochvalovala si ještě Cosey Fanni Tutti v emailovém rozhovoru na začátku týdne. Ani ona netušila, že během pár hodin se situace vyhrotí natolik, že Throbbing Gristle se po dalších šesti letech existence znovu rozpadnou.

 

Zbylí členové projektu budou zatím pokračovat pod hlavičkou X-TG a z plánovaného evropského turné odehrají jen dva koncerty. Na sobotní pražské vystoupení se ale připravit už nestihnou. „Vstupné v plné výši bude samozřejmě vráceno v místě nákupu vstupenky," informuje Jan Vávra, ředitel Stimul.

Rozhovor s Cosey Fanni Tutti nicméně zveřejňujeme v původní délce.

Podařilo se vám třeba dokončit něco, co jste při rozpadu v roce 1981 nechali nedodělané?
Nemyslím si, že by při našem rozchodu něco zůstalo vyloženě nedokončené. TG byli a vždycky budou ve stavu neustálého pohybu.

Dala by se srovnat politická situace v pozadí dvou odlišných etap Throbbing Gristle - tedy konce 70. let a současnosti. Točí se politika v kruhu nebo se věci zlepšují či zhoršují?

Současná politická situace v Británii je stejně výbušná jako tehdy. Máme konzervativní vládu, která vnucuje svoji ideologii většině lidí, jež je nikdy nevolila. Spousta mých známých předpovídá, že je teď před námi temná budoucnost a já bohužel nemohu než souhlasit.

Říká se, že lidi mají takovou vládu, kterou si zaslouží, v tomhle případě to ale není tak úplně pravda - k vládě pravici pomohli bláhoví voliči menšinových stran. Volební hlas je cenné a těžce vydřené privilegium a po zkušenosti z posledních voleb by se lidé měli konečně probudit a uvědomit si, že jejich přelétavé politické názory mohou vytvořit pořádně nebezpečné situace. Já v současnosti vidím jedinou pozitivní věc - nepříznivé politické a společenské konstelace byly v minulosti plodnými érami pro umění a teď by to mohlo být taky tak.

V čem se liší vaše současné koncerty od prvního období? Je tím podstatným rozdílem použití laptopu?
Naše vybavení se samozřejmě mění, ale to platilo i když jsme začínali. Chris pořád staví nové mašinky, ale základním kamenem našeho soundu byla a je moje kytara, Genovy house a jeho vokály. Ať už používáme jakékoliv vybavení, tohle je základ, na kterém TG stojí. Dobře; já, Chris a Sleezy máme laptopy, jenže Sleezy používal počítač už v sedmdesátých letech.

Lidé obvykle používají slovo laptop v hodně pohrdavém významu. Ve skutečnosti je to nástroj, který otevřel tolik neskutečných možností pro vytváření zvuků. Já používám svůj ke generování zvuků pro můj kytarový pedálový efekt; používám programy k tomu, abych podpořila improvizace na koncertech. Takže laptop je pro nás nástrojem, ne nějakou samohrajkou.

Vždycky jste o sobě mluvili jako o hrdých ne-muzikantech. Co by se stalo, kdyby jste se naučili hrát akordy na kytaře?

To bych se nejdříve musela rozhodnout, že se je naučím. A k tomu bych potřebovala zatraceně dobrý důvod! Proč bych měla obětovat svoji svobodu hudebním konvencím? V počítači mám místo toho spoustu programů, s nimiž můžu manipulovat se zvuky, tak jak se mi zamane. A je to mnohem lepší.

V sedmdesátých letech jste byli fascinováni vojenským výzkumem zvukových zbraní. V novém tisíciletí se celkem běžně používají, například při loňských protestech při setkání státníků skupiny G20 v Pittsburghu policie rozháněla demonstranty zvukovými kanóny. Je to pro vás noční můra, která se uskutečnila?
Ani ne. Jako lidstvo jsme k tomu směřovali, nakonec v sedmdesátých letech se už sonické zbraně také v omezeném množství používaly nového. Ty výzkumy mě pořád fascinují, čímž ale nechci říct, že bych se smířila s tím, že se zvuk používá jako zbraň ovládání lidí. Bude to asi nějaká vtipná náhoda, že jedním z měst v nichž je policie používá, je i moje rodiště Hull.

Dalším oborem zájmů Throbbing Gristle byla „totální tělesná hudba" - hudba která se dá „poslouchat" celým tělem. Zdá se mi, že současné žánry jako dubstep nebo drone metal používají podobné taktiky při vytváření hudby jako tělesného zážitku.
Sledujeme, co se na tomhle poli děje. Dub měl vždycky mezi mojí oblíbenou hudbou svoje zvláštní místo, právě kvůli tomuto všeprostupujícímu fyzickému efektu. Mám ráda hudbu, která na mě svojí hlasitostí působí fyzicky, pak jsou tady ale zvláštní odrůdy jako je dub, nebo to co děláme s Throbbing Gristle (a pár dalších), které jdou ještě o krok dál. Je to osvobozující a euforické. Proč se spokojit s málem?

Projekty Throbbing Gristle dnes už patří do galerií i učebnic moderního umění. Nestali jste se tak trochu součástí hlavního proudu?

TG i já osobně jsme vždycky tak či onak infiltrovali status quo, tudíž to pro nás není nic nového. Novinka je fakt, že establishment najednou uznává naše příspěvky ke kultuře, byť se výhradně jedná o ty minulé.

Tak je to ale vždy s radikálním uměním. Nikdy jsme nedělali kompromisy a nikdy jsme se nechtěli nikomu zalíbit. Bereme to tak, že se nám otevřela další platforma, skrze kterou můžeme šířit naše myšlenky, jak jsme to dělali vždycky. V tomhle ohledu se nijak neomezujeme. Nicméně jsme v minulosti odmítli mnohé instituce, galerie nebo nabídky na koncerty, které nám z nějakého důvodu přišly nevhodné.

Throbbing Gristle patří mezi pionýry industriální a hlukové hudby. Kam se tyto žánry v posledních letech posunuly? Nerezignovali mladí zástupci na transgresivní taktiky?

Problém se všemi kulturními inovacemi je, že jsou dříve či později asimilovány do hlavního proudu a rozmělněny. Tímhle způsobem funguje komerční kultura - když se  „nové věci" dobře zpropagují, dají se na nich vydělat pěkné peníze. V tomhle případě problém tkví v tom, že v okamžiku, kdy se „industriální" hudba začala prodávat jako žánr, znamenalo to její vysvlečení z kůže. Stačí se zeptat kohokoliv, kdo někdy navštívil koncert Throbbing Gristle.

Vloni jste vydali vlastní verzi meditačního strojku Buddha Machine, který jste pojmenovali Gristleism. Je pravda, že vám Christiaan Virant, původní tvůrce mašinky, osobně schválil jeho nové použití? Smyčky Throbbing Gristle přitom jdou trochu proti původnímu záměru meditační hudby…

My jsme pouštěli smyčky z původní Buddha Machine před našimi koncerty, abychom trochu naladili publikum. Když nám končilo americké turné, Chris dostal zprávu od Christiaana Viranta z FM3, který se to někde dozvěděl a psal mu že má velkou radost, protože je velkým fanouškem naší kapely. Společně pak vymysleli, že by nebylo od věci udělat naši vlastní verzi téhle mašinky.

Jak jste do něj vybírali smyčky?
To byla nejhorší a časově nejnáročnější práce. Chtěli jsme nějaké typické věci od Throbbing Gristle - jako Hamburger Lady a Persuasion a k nim i nějaké nové natočené speciálně pro tuhle mašinku. Každý z nás čtyřech napsal na papírek svoje oblíbené tracky a vznikl užší výběr skladeb, které jsme pak s Chrisem a Christiaanem přehrávali přes testovací strojky. Třináct vybraných a přizpůsobených tracků pak Christiaan odvezl do továrny v Hongkongu.

Jednou z forem komunikace s fanoušky je váš účet na Twitteru, který pečlivě spravuje Chris Carter. Je pro tebe internet nástrojem pomáhajícím k osvobození člověka, nebo další prostředek k jeho zotročení?
Internet může být zároveň velmi osvobozující zbraní a zároveň to může být nový prostředek ovládání lidí. Vždycky to závisí na tvém postoji a na tom jak ho používáš. Pokud přijmeš, že všechno co tam najdeš, je pravda, pak jsi ztracený. Chris a já přistupujeme ke svému Twitteru zodpovědně a používáme ho k šíření novinek pro všechny, které zajímají. Chris je v tomhle ohledu hodně altruistický, rád píše o nových vynálezech na poli elektroniky, nových nápadech. To je myslím ideální způsob, jak používat síť.

Jaké máte další plány s Throbbing Gristle?
Připravuje se řada projektů, zatím můžu zveřejnit jen informaci o nahrávce Nico - řepracováváme její album Desertshore. Pracujeme na tom průběžně už let a konečně vyjde na začátku příštího roku.
 
Jaká je nejhorší věc na tom stárnout jako hudební legenda?
S tou legendou moc nevím, to se musíš zeptat někoho jinýho. Ale nejhorší věc na stárnutí je to, že musíš snášet fyzickou námahu celého procesu. V té příslovečné tělesné nádobě najednou není dost energie na to, abys mohl fungovat celý den jako dřív.

autor: Karel Veselý | 29. 10. 2010 13:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama