reklama
 
 

MIDI LIDI dostali po electro horečce i písničkovou tvář

20. 11. 2009 8:00
Druhá deska "v noci myslí na Coil a ve dne na Beatles"

Recenze - Zatímco v Británii se hvězdy alternativní hudby rekrutují z výtvarných škol, v České republice vyrostla současná generace nezávislé hudby v prostředí malých divadelních scén. Na velká gesta není v našem rybníku místo, světoborné umělecké ambice tak domácí alternativci nahrazují hravostí a typicky českým kutilstvím ve stylu „udělej si sám".

Dá se mluvit o scéně? Mohlo by se jí říkat třeba český divadelní pop. Má to jen jeden háček - projeky jako DVA, Kazety nebo MIDI LIDI jsou si žánrově docela vzdálené a každý je z jiného města.

Posledně jmenovaní právě vydávají druhou studiovou desku Hastrmans, Tatrmans & Bubáks a ukazují, že jejich elektronické kutilství ustojí i temnější nálady.

Ladovské electro

Název desky je mostem od debutu Čekání na robota k novému materiálu. Zachovává si rozvernost první desky, ale také naznačuje, že novinka je temnější a introvertnější. Chladné electro beaty najednou ještě více zebou a jestli na Robotech posluchače vysvobozovala vřelost lidských hlasů, na Bubácích se zpěvem docela šetří. A veselými popěvky dvojnásob.

Byly to právě vtipné slogany v češtině, díky nimž se na MIDI LIDI „chytla" současná generace kluberů. Šestičlenný projekt v čele s filmařem Petrem Markem tak jakoby mimochodem naskočil na retro vlnu primitivního electro soundu, která v této dekádě vyhnala z klubů sofistikovanou elektroniku předchozí generace.

Jestliže třeba Ohm Square dospěli hudební komplikovaností až k finální impotenci, MIDI LIDI ukázali, že někdy stačí jenom beat z banky syntezátoru a vtipný text. Jistě, někdy to hraničilo až s parodií na taneční elektroniku - nezapomínejme, že máme co do činění s divadelníky, kteří si libují v absurdním humoru a potkali ve skupině s názvem Krásný stěhovák Gerard a Sexuální nábytek.

Hernajs, it's nice

Obviňovat Petra Marka a jeho spoluhráče Prokopa Holoubka a Markétu Lisou (skupinu tvoří dále trio VJů) z trendařství by ale bylo přehnané. Za prvé už věkem nepatří mezi ty, kteří mají potřebu honit každou novou vlnu, za druhé Petr Marek s electro zvuky koketoval na svých dřívějších projektech.

Patří mezí nejoriginálnější postavy domácí alternativní kultury už od poloviny 90. let. Je prototypem umanutého outsidera, který si za každou cenu dělá, co chce. Vždycky v hudbě vyznával estetiku lo-fi a svoje desky spíchnuté na koleně (přesněji na počítači) šířil mezi kamarády-spiklenci a přes internet.

Možná by se dal zaškatulkovat jako domácí zástupce post-punku, nakonec představitelé tohoto stylu v první polovině 80-. let dospěli také nakonec k elektronice.  (A Markova paralelní filmová kariéra jde obdobnou cestou: od amatérských experimentů až ke kultovním celovečerákům Nebýt dnešní a Láska shora. Marek v současnosti učí režii na FAMU).

Prvky outsiderství probleskují i na Bubácích. Text skladby Pokoj („Je tady ticho klid/je tady pokoj byt/můžu tě nerušit.") snad odkazuje na uzavřený svět dobrovolného vyděděnce, v Lodníkovi si zase můžeme zaskandovat motto sociopata: „Nevidím dál/než kam bych se bál".

Jinak jsou ale texty minimalistické a účinné - stejně jako hudba. A jedna věta mnohdy řekne více než dlouhé litanie. Jako když v Ježkovi shrne Marek svůj stav mysli: „V noci myslím na Coil a ve dne na Beatles."

Méně je méně

Spoléhat se na minimalistickou elektroniku je někdy ošemetné, obzvláště když MIDI LIDI sami prohlašují, že si jsou vědomi její neoriginálnosti. V delších skladbách jako underworldovské Lednici nebo v orbitalovských Lodnících jako kdyby vokály v poslední třetině přicházely posluchačům na záchranu.

Občas se zdá, že MIDI LIDI sami netuší, jestli chtějí být čistá taneční elektronika, nebo si na ni jenom hrát. Naštěstí Bubáci také odhalují v aktuálním projektu doposud skrytou písničkářskou tvář Petra Marka: skladba Pokoj je nefalšovaný hit, který si zaslouží vysoké rotace v rádiích (minimálně těch dvou alternativních.) A skladby Po Startu a Pohlednice s hostujícím slovenským hercem Ľubo Burgerem o moc nezaostávají.

MIDI LIDI i na druhé desce servírují originální odpověď na electro horečku, která ale mezitím v evropském měřítku začíná pomalu odpadávat. Projektu Petra Marka to pomůže; teď je můžeme vnímat bez trendařského balastu a oceňovat hravost, s níž převádí klubový fenomén do českých poměrů.

Improvizace na téma

Co asi nejvíce překvapí, je počet coververzí, které MIDI LIDI na album dostali. Ačkoliv coververze není úplně správné slovo - El Fusilado je spíše remix půvabné acappella balady z poslední desky anarchistů Chumbawamba, do rytmů skladby Pouzdro se jako kdyby jen mimochodem hodil text Hvězdičko blýskavá od Petra Nováka a jediná pravověrná předělávka je Žbirkova klasika Do člna, která perfektně zapadá do „námořnického" podtónu desky.

MIDI LIDI nedávno natočili soundtrack k filmu Protektor, na kterém zelektrizovali meziválečný swing s hojným použitím citátů z Gershwina. A souběžně s Bubáky vychází tribute deska For Semafor, na které se blýskli suverénní verzí Co jsem měl dnes k obědu. Připsali si do ní dokonce nové sloky, jež jsou snad ještě vtipnější než Suchého originál.

Zdá se, že týmu kolem Petra Marka mimořádně sedí, když můžou pracovat se silným cizím materiálem, ze kterého se pak improvizací můžou odrazit k něčemu vlastnímu. Což je vlastně velmi divadelní…

autor: Karel Veselý | 20. 11. 2009 8:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama