Praha - Rok 2007 se k hudbě zachoval s roztržitostí a invencí šíleného profesora Frinka postavy seriálu Simpsonovi. Vzal si do parády vaše domácí stereo, předělal ho na stroj času a ještě mu několik součástek zbylo. Vstupy napojil do výstupů a z mikrofonů udělal reproduktory.
Faktem je, že o spojování nespojitelného a žánrové mesalianci se v populární hudbě mluví už dlouho (a vyplývalo to i z logiky postmoderny). Ovšem každý další rok téhle praxe kupodivu přináší pořád neokoukané synapse a přemostění.
Způsob konzumace, získávání a sdílení hudby v digitální podobě i komunitní portály, z nichž naprosto vede MySpace, přispěly v mnoha ohledech k naprostému rozdrobení trhu. A k faktu, že prostředí samo přestalo být vhodné pro vznik globálních vln a plošných zvukových revolucí.
Ilustrovala to evropská vlna nu-raveu (Klaxons, Shitdisco, Hadouken!) a "nového elektra" - s jehož produkcí jsou ztotožněny především francouzské labely Kitsuné a Ed Banger.
Neuplynul ani rok od masivního nástupu popularity zvuku, který šel ruku v ruce a vlastně často i cíleně zaostával za vizualitou a designem; a co se zpočátku zdálo jako bezpředsudečné mísení tanečního sex-appealu s rockovou úderností, zbytnělo do bezvýchodné formule. Kouká z toho možná ještě druhá šance pro Klaxons.
S panickou touhou po přežití otevřel celosvětový hudební trh prostor pro nejrůznější re-uniony gigantů minulosti, a't šlo o Led Zeppelin, Eagles, Police, Genesis či Smashing Pumpkins nebo Spice Girls. Jak ukázaly prodeje vstupenek na koncerty i alb, jejich nostalgické publikum (ještě pošťuchované retro náladami) se dá pořád dobře vyždímat.
Střední proud tedy globální mainstream rehabilitoval disco zvuk někdejších Daft Punk a vtáhl je v různých mutací do nových alb Kanye Westa nebo Kylie Minogue. Na elektronikou prolezlé r'n'b a futuristický zvuk v perfektní produkci často znovu vsadily Britney Spears a Rihanna.
Alba třech zmíněných dam sice nepatří k bůhvíjak světoborným, ale dokumentují logický a koneckonců chvályhodný záměr živit mainstream přežvýkanými postupy minoritních a undergroundových scén. Což je tendence, kterou by tuzemské hvězdy zřejmě nedokázali vymyslet ani na holotropním dýchání.
Opravdové bitvy a vyjednávání o nové standardy se ale dějí na poli autorského práva pod vlajkou Kdo, proč a za jakých podmínek může, smí nebo je vůbec schopen kontrolovat šíření hudby. Zvlášť v decentralizovaném prostředí, kde je všechno dostupné hned a zdarma.
Krok Radiohead k přímé distribuci a prodeji rovnou ze sudu do přinesených nádob založené na důvěře mezi kapelou a konzumenty vlastně jen potvrdil, že zrovna tohle není ideální cesta.
V zápětí je následoval americký rapper Saul Williams, který album The Inevitable Rise an Liberation of Niggy Tardust! na popud Trenta Reznora dal ke stažení buď zdarma, nebo v lepší kvalitě za 5 dolarů.
U obou experimentů chybí oficiální čísla. Ale přepokládaných 60 procent neplatících z více než dvou milionů downloadů alba In Rainbows dokládá, že pokud máte možnost mít cokoli zadarmo, vždycky ji využijete.
Rozpad na částice dokonal i ústup alba jakožto formátu; konzumace se přeorientovala na singly a nahodilost, kterou s sebou nese funkce "shuffle" u všech mp3 přehrávačů.
Reálná možnost pohybu spojená s mediální všudypřítomností coby volným zdrojem inspirace tedy propojení svůdného jazyka globalizace se specifickým lokálním akcentem - vedly ke vzniku a prosazení jakési "světové hudby," která není vkořeněná do jedné určité tradice a obsahuje v sobě hned několik různých "Tady" a "Teď".
Ideálním příkladem této tendence jsou britská zpěvačka ze Srí Lanky M.I.A. nebo brazilští Bonde do Rolê. Oba interprety shodu okolností k úspěchu dotlačil philadelphský producent a DJ Diplo. Ale vlastně se to samé dá říci o způsobu, kterým vstřebávají vlivy CocoRosie nebo Cibelle.
Z hlediska tvorby má však ona fragmentace tu výhodu, že umožňuje rychlý pohyb v hierarchii jedné scény. Kdo byl hvězdou letos, nebude tu opruzovat ještě za rok jen proto, že se mu jednou něco povedlo.
Jestli písničkáři a folkaři letos ctili Arcade Fire nebo St. Vincent, experimentátoři a intelektuálové Panda Bear, Animal Collective nebo Battles, v elektronice se hláskoval LCD Soundsystem, v lo-fi byl korunovaným králem Dan Deacon a dub-step oslavoval Burial může vaši pozornost i zvědavost vybudit to, že příště to bude (bohudík) jinak.
Primární přitom zůstává, že trend hmatatelně a okázale přeje v harmonii koexsitujícím menšinám z čehož by mohla mít radost i Džamila Stehlíková.
Větou roku přes všechny nedostatky s klidem může zůstat dobře míněná pobídka Radiohead: "Je to na vás! Ne, vážně - je to na vás!"
