Jaromír Nohavica na festivalu: Pár pevných bodů, o které se lze opřít v tomto století

Nohavica pro festival vybral několik písní, které se bolestně dotýkají války.
Foto: Benátská! s Impulsem, Denisa Albaniová
Josef Vlček Josef Vlček
29. 7. 2018 11:38
Na festivalu Benátská! s Impulsem včera Jaromír Nohavica projevil ohromnou lásku k rodnému jazyku. Dokáže být seifertovsky vznešený, nezvalovsky hravý, krylovsky brutální a těšit se z každého originálního nářečního prvku stejně jako stařičký Petr Bezruč.

Mimořádnou událostí letošní letní festivalové sezony se stalo sobotní vystoupení Jaromíra Nohavici na festivalu nazvaném Benátská! s Impulsem. Byla to výjimečná příležitost slyšet populárního těšínského barda v neobvyklém prostředí.

Nohavica může stokrát vyprodat největší sportovní haly, ale tam na něj vždy přijdou především jeho příznivci. Jenže do Vestce nedaleko Liberce dorazily desítky tisíc lidí také z jiných důvodů. Jen tak se bavit, zažít bohatou přehlídku, okusit skoro celý katalog toho, co v české muzice existuje - od triumfálně přijaté Marie Rottrové po excentrické Cocotte Minute.

I pro písničkáře Nohavicova kalibru nebylo snadné zaujmout. Boj o nepřesvědčené. I když si ještě navíc sám nastavil laťku vysoko, dopadl výtečně.

Letní festivalové koncerty mají atmosféru, která je s přibývajícími lety stále méně o muzice. Akce tohoto typu připomínají tří až čtyřdenní matějskou, plnou atrakcí a konzumních lákadel, jež vedou k tomu, že když na pódium přichází hlavní hvězda večera, velká část publika je ve stavu, kdy už nemůže soustředěně poslouchat.

Proto se harcujícím kapelám vyplatí neexperimentovat, sestavit program jen z největších hitů a novinky nebo náročnější věci si nechat až na podzimní akce. Těšínský bard, který před několika dny oslavil pětašedesátku, by měl podle tohoto receptu hitů na jeden a půl koncertu, avšak na Benátské vsadil na vážnější polohu. Do programu vložil několik písní, jejichž obsah má blíž k protestsongům než k bohapusté zábavě.

Možná ani nebylo zpěvákovým úmyslem zabalit vystoupení do písní s motivem cesty, ale vyšlo to tak. Skladba Muzeum, kterou začínal, je o nenaplněném snu vidět svět, ale život se scvrkává jen na jedinou cestu: "V pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do Kateřinek".

Program pak zakončil svou nejznámější Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. V ní svůj sen uskutečňuje a míří ven z malého světa, kterým byl až dosud obklopen.

Nohavica své "pouťové" vystoupení koncipoval jako obraz dnešního světa, jenž už není tak bezstarostný jako před pouhým čtvrtstoletím, světa, který je stále temnější a stále hůře uchopitelný, světa, v němž - řečeno jeho slovy - "pánbůh ztratil vliv, svět už není jako dřív".

Díky chybě festivalových dramaturgů hlučelo do Nohavicova křehkého písňového světa z vedlejší skoro prázdné stage urputné techno, které sice davu u hlavního pódia kazilo posluchačský zážitek, ale jeho temné dunění jako by připomínalo vzdálený ohlas válek a katastrof.

Nahrávka skladby Hanba sláva pochází z Nohavicova koncertu v londýnské Union Chapel roku 2016. | Video: www.nohavica.cz

Vzdálené dunění válek korespondovalo také s tím, že Nohavica vybral několik písní, které se vojny bolestně dotýkají. S pokorou zazpíval Krylovy Jeřebiny, přidal svou už skoro zlidovělou Když mě brali za vojáka. A pocit, že tíhu válek nejvíc nese ten malý, obyčejný člověk, ještě podtrhl v Plebs blues: "Když poprvé jsem spatřil pyramidy / Proklel jsem všechny Cheopse a Ramsese / Jsem totiž jeden z téhle miliardy lidí / Který to za ně vždycky odnese."

V psychicky rozervaném prostředí desátých let tohoto století nastínil Nohavica pár pevných bodů, o něž se lze opřít, pár lidských dotyků a pohlazení. Z hlubin alba Tři čuníci vyhrabal opomíjenou a krásně zaranžovanou melodii V moři je místa dost a přidal i hrstku publikem oblíbených milostných melodií jako Zatímco se koupeš nebo Jdou po mně, jdou.

Dotknout se radosti a štěstí v okruhu svých nejbližších, to je podle Nohavici to největší, co může člověka potkat.

O Nohavicovi a jeho písních už bylo napsáno mnohé. Proto snad jen zmínka o tom, co tentokrát vystoupilo na povrch o kapku víc než jindy. Ohromná láska k rodnému jazyku. Písničkář se dokáže pohybovat po celé jeho škále a účelně ho využívat. Dokáže být seifertovsky vznešený, nezvalovsky hravý, krylovsky brutální a těšit se z každého originálního nářečního prvku stejně jako stařičký Petr Bezruč.

S "mastnými" slovy umí pracovat jako nikdo jiný v této zemi - a že se vulgarit na české scéně za posledních třicet let opravdu urodilo. Nohavicovo čarování s jazykem jde až do groteskních neologismů. V jedné z žertovnějších písní, které na Benátské předvedl, v častušce Anna Kuzněcova, nečekaně zarýmuje: "Uvidíš, vstoupí do tebe Buddha / A velký zázrak se UD-HÁ" - a, jak se říká, měl v té chvíli publikum na lopatě.

Nohavica, tentokrát doprovázený dvěma výtečnými multiinstrumentalisty, byl záměrně nestylový. Východoevropský folklór, klezmer, česká lidová píseň, swing, westcoastové harmonie, pop-jazz a dokonce i rap se snoubily v harmonickém celku.

Jaromír Nohavica

Benátská! s Impulsem, Vesec, Liberec, 28. července

Podstata něčeho tak různorodého a přitom natolik vzájemně propojeného tkví v tom, že autor a interpret v jedné osobě není podřízen stylu, který si zvolil, jak je tomu v běžné pop-kultuře, nýbrž že všechny styly jsou podřízeny jemu.

On rozhoduje o tom, jestli je pro tu či onu píseň lepší znít jako ve stylu reggae nebo v provedení připomínajícím varšavské pouliční kapely. Být pánem písně a ne jejího obalu, to je vrchol písničkářství, to, co udělalo nesmrtelnými Beatles nebo co nutí Boba Dylana, aby pořád dokola předělával své dílo. V tom je podstata toho, co v českých podmínkách dělá Nohavicu nenapodobitelnou osobností.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 49 minutami

Některé britské čerpací stanice přerušily provoz. Nemá jim kdo dovézt palivo

V Británii muselo dočasně přerušit provoz několik čerpacích stanic, protože jim došly pohonné hmoty. Ty na ně kvůli chybějícím řidičům nákladních aut nemá kdo dovézt, v rafinériích je přitom benzinu i nafty dost. Ministr dopravy Grant Shapps dnes vyzval motoristy, aby se nesnažili natankovat si do zásoby, informovala veřejnoprávní BBC na svých internetových stránkách.

Agentura Reuters napsala, že u některých čerpacích stanic v Londýně a jihoanglickém hrabství Kent se dnes tvořily fronty aut. Asociace prodejců pohonných hmot doporučila motoristům, aby měli v nádrži tolik paliva, aby jim vystačilo na cestu k záložní stanici pro "vzácný" případ, že na první nebude k dostání.

V některých britských médiích se objevily informace, že britská vláda v situaci, kdy v zemi chybí až 100.000 řidičů nákladních aut, uvažuje o nasazení vojáků. "Pokud by to pomohlo, povoláme je," řekl Shapps BBC. Dodal ale, že není jasné například to, zda vojáci mohou řídit vozidla s civilní registrací.

Už měsíce zástupci supermarketů a zemědělců upozorňují, že vzhledem k nedostatku řidičů jsou narušené dopravní řetězce, kvůli čemuž mají problémy dostat zboží na pulty obchodů.

V televizi Sky Shapps řekl, že nedostatek řidičů je celosvětový problém kvůli tomu, že během pandemie covidu-19 se nekonaly zkoušky pro nové šoféry. Británie podle něho proto počet zkoušek zdvojnásobuje. Těm současným je v průměru 55 let a stěžují si na špatné pracovní podmínky i platy.

Řidičů je v Británii nedostatek ale i kvůli brexitu, po němž je pro pracovníky z jiných evropských zemí těžší získat pracovní povolení. Asociace silniční nákladní dopravy (RHA) vyzvala vládu, aby v blízké době tato pravidla zmírnila. K tomu Shapps řekl, že nechce, aby britské řidiče vytlačili jejich kolegové ze zemí Evropské unie, kteří mají nižší nároky na mzdy.

Rod McKenzie z RHA podle BBC řekl, že více řidičů profesi opouští, než do ní přichází. "Je to takhle jednoduché: všechno, co v Británii máme, se dováží nákladními auty. Takže pokud je nedostatek řidičů, je nevyhnutelné, že všechny věci, které chceme, nedostaneme, kdy chceme," řekl.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

San Marino bude v nedělním referendu rozhodovat o legalizaci potratů

Obyvatelé San Marina budou v neděli hlasovat v referendu o tom, zda chtějí povolit interrupce během prvních 12 týdnů těhotenství. Návrh dále žádá, aby úřady legalizovaly umělé přerušení těhotenství i po tomto období, pokud je ohrožen život či psychické zdraví ženy kvůli anomáliím nebo vývojovým vadám plodu, napsala dnes agentura AP. San Marino je jedním z posledních států v Evropě, které potraty zcela zakazují.

Zákaz interrupcí v San Marinu platí už od roku 1865. Tamní ženy proto cestují kvůli tomuto zákroku do Itálie, která maličký stát obklopuje ze všech stran, a kde jsou potraty legální od roku 1978. Pokud obyvatelé San Marina podstoupí v Itálii jiné lékařské zákroky, které v jejich vlasti nejsou dostupné - jako kupříkladu transplantace - veřejný zdravotnický systém náklady proplatí. To však neplatí pro potraty, jelikož je stát považuje za nelegální, píše AP.

Zastánci změny zákona proto upozorňují, že tato situace představuje finanční zátěž pro ženy, které interrupce podstupují. Kritici zákazu potratů rovněž tvrdí, že je trestem pro ženy, které byly znásilněny. "Pokud nechcete, aby se vědělo, že nemáte v úmyslu pokračovat v těhotenství, je mnohem méně pravděpodobné, že se obrátíte na policii a nahlásíte znásilnění," upozorňuje Joanna Nellesová z Rady Evropy, kde šéfuje oddělení, jež monitoruje dodržování Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách a domácího násilí.

Antonella Mularoniová, která je pro zachování zákazu, podle agentury AP argumentuje tím, že ženy a dívky v San Marinu mohou dostat v lékárnách bezplatně antikoncepci včetně přípravku, jenž se používá po pohlavním styku.

Úřady San Marina, kde žije na 33 000 lidí, podle AP k referendu přistoupily poté, co k němu vyzvalo zhruba 3000 obyvatel v petici. Přičemž většina z nich byly ženy. Žádné průzkumy veřejného mínění však nejsou před hlasováním k dispozici. Pokud zvítězí zastánci změny restriktivního zákona, parlament San Marina bude nucen potraty legalizovat, poznamenala AP.

Mezi další malé země v Evropě, kde jsou interrupce zakázány, patří Malta, Andorra nebo britský Gibraltar. Některé z nich změnu zákonů zvažují. Například na Maltě, kde za potrat hrozí až tři roky vězení, letos jeden z poslanců předložil návrh zákona, který by tuto směrnici změnil. Podle maltských úřadů se nicméně trest uplatňuje jen zřídka a poslední známý rozsudek vězení kvůli potratu padl v 80. letech minulého století, píše AP.

Obyvatelé britského zámořského území Gibraltaru pak letos v červnu schválili zmírnění tamního zákona zakazujícího potraty. Odsouhlasili mimo jiné, aby byly interrupce možné do 12 týdne těhotenství v případě ohrožení fyzického nebo duševního zdraví ženy, či v případě, že bude poškození plodu neslučitelné s jeho životem. Interrupce má být také možná v případě početí při znásilnění nebo incestu.

Další zprávy