Londýn - Po Radiohead a Nine Inch Nails se i Gnarls Barkley rozhodli postavit ke krizi hudebního průmyslu a umístili na internet svou novou desku celou ke stažení. A navíc zadarmo.
Má to jen háček. Na adrese www.fronttobackbacktofront.com je ke stažení soubor s elpuoC ddO ehT. Gnarls Barkley nabízejí svou novou desku The Odd Couple pozpátku.
Je to neopakovatelný fenomén. Danger Mouse, geniální a hýčkaný producent, a Cee-Lo, muž sametového hlasu s jedinečným feelingem. Malej-velkej, černej-bílej, hubenej-tlustej; oba ale stejně oškliví s vizáží outsiderů a freaků, páreček jako z komiksu.
Extravagantní fotografie, kdy se jednou vydávají za stylový klon Kubrickova Alexe z Mechanického pomeranče a jindy za batolata. Klip k novému singlu, který údajně způsobuje epileptické záchvaty, a proto ho MTV odmítá odvysílat.
Gnarls Barkley - Run
A k tomu mají na krku multimilionový debut, který teď (když ne komerčně, tak umělecky určitě) jednoznačně válcuje druhá deska The Odd Couple.
Kdo má tu trpělivost - a nechce si novinku kupovat, nebo si ji (ehm) dávno nestáhnul jiným způsobem - může soubor elpuoC ddO ehT protáhnout programem typu SoundForge, který krom tisíce jiných věcí umí pustit zvuk pozpátku. V tomto případě popředu.
Co se zdá být samoúčelným vtipem, má v kontextu tvorby Gnarls Barkley opodstatnění. Strategie a fenomény typu hudební software, sampling a dýdžejing povýšily v posledních dekádách crossover, fragmentaci a recyklaci hudební historie na princip - aby z nich Gnarls Barkley udělali normu.
Zbavili crossover umělecké výlučnosti a přistoupili na hru, jejíž pravidla hovoří jasně: neexistuje nic jako crossover, natož nic jako žánry a styly, jsou jen zvuky, hudební motivy a pocity, které se k nim vážou.
Nic není nemožné; ale kde nejsou hranice, hraje se vabank a bez konzistence je dílo o to křehčí. V případě debutové St. Elsewhere se výsledek tříštil právě kvůli příliš rozkročené a divoce poskládané paletě zvuků, rytmů a pocitů.
Ačkoliv následovník The Odd Couple nenese žádnou hitparádovou bombu typu vypalovačky Crazy, nabízí kvalitnější i zábavnější zážitek. Důvodem, proč je nová deska velebena kritikou, je právě nebývalá vyrovnanost.
Každý si dneska může smíchat Thriller s Odelay; to ale nestačí. The Odd Couple plyne bez hluchého místa i bez prvoplánových stylových kotrmelců. Přitom je paleta hudebních výrazů, nápadů a emocí přinejmenším stejně úctyhodná jako na debutu.
Deska zní na první poslech uhlazeně. O co větší experimenty si malej s velkým dovolují, tím nenápadněji se tváří; čím neurotičtější texty Cee-Lo zpívá, tím medovější zvuky ze sebe přitom vyluzuje.
V emocích, které se schovávají v melodiích, a zvucích, které je tvoří, nabízejí Gnarls Barkley provokativní hudbu postavenou na nadsázce, protikladech a ironii. Ale vře to pod povrchem: jestli na debutu prchali před zřízenci a cestou si brali kdeco, na druhé desce už je chytli a zavřeli do blázince.
Naládovali je sedativy, ale z hlavy jim neurózy nevytloukli. Všechno je dobře schované, ale o to působivější.
The Odd Couple je na první pohled jako velké, v podstatě klidné jezero, ovšem pod jemně zčeřenou hladinou je nesmírná hloubka a temná zákoutí. V rekreačním tempu plynoucí soul-gospelová meditace Who s Gonna Save My Soul je nabita elektrizující energií mnohem víc než profláknutá Crazy, přestože loňský megahit je snad šestkrát rychlejší.
Plavbu s obskurním párečkem tentokrát nekazí vlny, ale z té tušené hloubky a z toho, co skrývá pod křehkou rovnováhou, se závratí točí hlava. I proto Guardian desku hodnotí jako jedno z nejdepresivnějších alb, které kdy natočil někdo, kdo nosí na veřejnosti plíny.
