Praha - Hudba ze zapadlé stinné kavárny s klenutým vchodem a okny, kde se vám nesnaží vsugerovat, že jste šťastní. Po CocoRosie a Joanně Newsom přijíždí do Prahy další dívka, která snese zařazení do velkorysé písničkářské freak-folkové vlny.
Rozená Brazilka, kterou v šesti letech naprosto pohltilo São Paulo, docházela do školy se specializací na klasickou hudbu a herectví. Tahle výchozí pozice ji dovedla k tomu, že si později začala vybírat role, v nichž mohla realizovat svou chuť zpívat. Stala se i využívaným hlasem rozhlasových reklam.
Pořád si ale nevěřila dost, tudíž nezatracovala ani svůj volejbalový talent. Až v sedmnácti se jí povedlo navázat kontakt rostoucí sãopaulskou "jam" scénou; vetřela se mezi ně a začala psát první vlastní skladby.
Cibelle feat. Devendra Banhart - London, London
Jestliže jsou CocoRosie uchichtané holky, které mezi sebou pořád vedou polštářové války v dětském pokojíku s koníky a husary na tapetách, pak Cibelle nachází svůj svět, izolaci a neviditelnost za sluchátky. Představuje ten typ nepřítomné onáramkované servírky-brigádnice schované za barový pultem.
Ponořená do knihy nebo do puštěné hudby - poloprázdný lokál to umožňuje - ovšem vy o ní stále víte, její aura má tendenci se rozpínat, vyplňovat prostor a nás nutí se nenápadně otáčet jejím směrem.
- MySpace zpěvačky Cibelle najdete ZDE
Kavárenské přirovnání není náhodné. Skladba Mad Man Song, kterou pro loňské album The Shined Of Dried Electric Leaves napsala s výraznou pařížskou figurou a pravidelným spolupracovníkem CocoRosie MC Spleenem, kávou protéká a instrumentální doprovod k ní tvoří výhradně zvuky šálků, lžiček a kostek cukru.
Hosta z jiného hudebního spektra zase představuje Seu Jorge, brazilský skladatel a hudebník, který se minul ve filmech Město bohů nebo Život pod vodou Wese Andersona, pro nějž také vytvořil sambové portugalské verze skladeb Davida Bowieho.
Cibelle bravurně zvládá neupadnout v strnulost world music. V nejryzejších postupech freak-folku propojuje sobě vlastní bossa novu s akustickou i elektronickou instrumentací a pochopitelně nezbytnými trumpetkami, piánky a frkačkami z hračkářství - které u ní ovšem nezní infantilitou, ale úlevným smutkem.
Ten se projevuje především v coververzích, ať už jde o Waitsovu Green Grass, Cobainovu About A Girl nebo duet London, London od Caetana Velosa, jejž si dala s ikonou žánru Devendrou Banhartem. Cibelle tak vzdává hold svému nynějšímu domovskému městu a v klipu se naváží i koketuje s jeho všudypřítomnou "fuck off" atmosférou.
"Ráda pláču. Je to lepší, než se vztekat a doporučovala bych to všem. Uvidíte, že se vám uleví. Kdykoli mě uvidíte plakat, nechoďte za mnou a neutěšujte mě, je to v pořádku," tvrdí upovídaná Cibelle v rozhovoru pro francouzský televizní program Caravan11.
Takže jestli vás v Akropoli přepadne nutkání ždímat kapesník, nebuďte za hrdiny, ale poddejte se tomu.
