Začal podzim, ale vraťme se ještě naposledy k létu. Jaké bylo to vaše?
Letos jsme s kapelou měli překvapivě hned dva volné víkendy, což se nám pár let nestalo. V červenci a srpnu máme totiž obvykle víkend co víkend úplně napráskáno. A to nemluvím o dvojácích. Zároveň jsme se letos nesetkali s tím, že by nějaký festival zanikl, což bylo v dřívějších letech běžné. A ani pořadatelé si nestěžovali, že nechodí lidi. Jsme festivalový národ.
Co bys z festivalové sezony vyzdvihl?
Nejvíc jsme si užili asi Votvírák. Ten koncert byl spíchnutej horkou jehlou na poslední chvíli, navíc jsme hráli první den jako úplně první kapela. Přesto na nás přišlo až nečekaně hodně lidí a hrozně moc jsme si to užili.
Kapela Imodium v pěti bodech:
- Vznikla v roce 1999 v Broumově.
- Vydala čtyři studiové desky a dva živáky.
- Hraje ve složení Thom (zpěv, kytara), Kárl (bicí), Daniel Franc (kytara) a Ronoon (basa).
- Předskakovala koncertu Avril Lavigne, Simple Plan nebo Halestrom
- Pravidelně pořádá tzv. Bytové turné
Vím, že když Imodium přičichne k flašce, umí to rozjet jako málokdo. Povíš mi, jaká byla vaše nejšílenější letošní party?
To já nemůžu. (smích) Jednou někdo v kapele něco takového v rozhovoru plácnul a byla z toho zlá krev, takže jsme se zařekli, že už tyhle alko-zážitky ventilovat ven nebudeme. Ale můžu ti říct jinou alko-historku. Doděláváme jeden dokument. Jeho režisér Marty68 natáčí naše koncerty na hodně netypických místech. O prázdninách jsme se takhle ocitli v Čáslavi, kde se slavilo 10 let ochrany vzdušného prostoru. Jádro akce tvořili piloti gripenů z celého světa. My jsme u vstupu museli projít dost přísnými prohlídkami, jestli s sebou nemáme půl kila koksu nebo třeba pět kilo trhaviny. Přesto se tam našemu Danovi podařilo propašovat flašku slivovice. Party to byla mocná! (smích)
K velkým letošním zážitkům muselo patřit i předskakování kapele Halestorm.
Halestorm mám rád, jejich singly mě hodně baví. Když jsme zjistili, že tu budou hrát, prostě jsem napsal Davidovi Urbanovi (promotér agentury D_Smack_U, která koncert pořádala, pozn. red.), jestli bychom si nemohli zahrát jako jejich support. A on nás vzal. Publikum nás přijalo dobře, před koncertem jsme si pokecali s kapelou a ještě líp po koncertě. Samozřejmě jsme se potkali s Lzzy, byla hrozně milá, pořád se smála na celé kolo. Vidíš, a přitom stačilo zkusit štěstí a napsat pár e-mailů…
Začátkem září jste vydali živák G2 Acoustic Stage. Jak bys přesvědčil lidi, aby si album poslechli a koupili?
Upřímně? Tuhle desku nechceme prodat někomu, kdo o nás náhodně zavadil, ale směřujeme ji hlavně našim fanouškům. Půjde hlavně o to, jak velký fanoušek ten dotyčný je. Sám jsem zvědavej, jak to dopadne. Mám totiž pocit, že formát DVD je ještě mrtvější než audio nosič. Já osobně mám třeba od Foo Fighters nějaká DVD, která jsem ani nerozbalil. Prostě jako sběratel doplňuju kolekci. Takže jak nalákat lidi? Jestli máte rádi Imodium, tohle musíte mít ve svý sbírce! (smích)
Nahrávka zní hodně energicky, zvukově plně a na akustickou show hodně rozbalené. Byla podobná atmosféra i na pódiu?
S tímhle záměrem jsme do nahrávání šli, takže jsem rád, že je to v tom slyšet. Byli jsme ale trochu přešlí z toho, jak na tom záznamu vypadají lidi kolem nás. Nevypadá to jako party, asi bychom ocenili, kdyby se trochu víc odvázali. Mám pocit, že spontánně se to na koncertech moc neděje, lidi musíš pořád hecovat.
Jak se akce G2 Acoustic Stage lišila v porovnání s nahráváním desky Akustika před osmi lety?
Lišilo se to úplně zásadně! Ten první živák byl od nás poměrně neuvážený krok, samotný výstup není žádná sláva. Na druhou stranu vidíš, že stačilo pouhých sedm let, aby ses naučil víc přemýšlet. Tenkrát jsme totiž nepřemýšleli skoro vůbec a je to znát na našich muzikantských výkonech, kvalitě záznamu a spoustě nedotažeností. Za to album se nestydíme, aktuální živák je ale pro nás trochu satisfakce a vnitřní omluva.
V diskografii dál máte akustický kotouč Polarity. Není té akustiky už trochu moc?
Od Óčka přišla nabídka, která se neodmítá. Je dobré mít něco takového ve vlastním archivu. Navíc s obrazovou složkou. U Polarit šlo o koncept. Studiový materiál, dvě polohy těch samých písniček, ztělesněné polarity. Je ale pravda, že akustiky bylo dost. Příště bychom rádi natočili záznam z klasického koncertu v plné palbě.
Je akustické hraní svým způsobem odpočinek?
Rozhodně ne! Nefunguje to tak, že když si sedneš, tak odpočíváš. Třeba ze zpěvu nepolevíš vůbec, tam je to 1:1. Naopak ta akustika odhalí, co se dá na hlučném koncertu zakrýt. Akustický koncert je náročnější na psychiku, protože se musíš soustředit na každý tón. Všechno je slyšet.
Jaký je tvůj oblíbený živák?
Kdysi jsem viděl záznam Muse z Glastonbury. Je to asi šest sedm let zpátky a hodně mě to vzalo. A pak ty nesmrtelný MTV Unplugged koncerty. Neskutečný byli třeba Korn, Nirvana, Alice in Chains.
Zkus mi popsat, jak vy sami vlastně vnímáte svoji pozici na české hudební scéně.
Tohle pojmenovat asi nedokážu. Nedávno jsem na jednom webu narazil na dva roky starou recenzi na Valerii, v níž dotyčný psal, že naše kapela dokáže uchopit rockový mainstream jinak, než je tady zvykem. Tahle specifikace se mi líbila. Myslím, že děláme hudbu, jejíž cesta na výsluní je v porovnání s jinými žánry trnitější. Ten klubový a undergroundový odér s námi už zůstane, zároveň se nám občas podaří něco většího, jako když jsme ten náš bigbít dostali až na Evropu 2. Když budu mluvit bez sentimentu, kdybychom to položili ze dne na den, nemáme se za co stydět. Rádi bychom se dostali dál a výš, abychom si jednou mohli říct: „Jo, teď jsme to tu pohltili,“ ale jsme spokojený s tím, kde jsme teď. Počkej, to zní, že se spokojíme s málem. Ty jsi mi dal ale blbou otázku. (smích)
Ve vaší tvorbě je slyšitelný odstup od syrových riffů z první desky k obroušenému, více rádiovému zvuku. Je to právě ta cesta, jak se dostat do širšího povědomí, nebo jde o přirozený vývoj?
Podívej, tady u nás když něco děláš tak dlouho jako my, neustále ze všech stran posloucháš jak něco, co najednou už není tak uřvaný, je nějaký účelný cílení na média. To je blbost, to přece ta kapela mohla udělat už dávno a nemusela se lopotit takovou dobu po klubech. Kromě toho ani nějaký zjemňování není cesta do médií. U nás jsou média krapet zvrácená. Prostě je to přirozenej vývoj kapely, stejně jako za dalších pár let, když přijde Imodium s brutální syrovou drzou deskou. To se prostě může stát.
Thome, jsi velký fanoušek Foo Fighters. Promítají se tvoje vzory do procesu skládání písní?
Určitě! Když jsem začal ve čtrnácti patnácti hrát na kytaru, nejdřív ze všeho jsem si na sebe natáhl flanelku, přečetl kompletní biografii Kurta Cobaina a chtěl jsem být jako on. Snažil jsem se přemýšlet jako on, chtěl jsem mít blbou rodinu jako on, přestože moje rodina je skvělá, chtěl jsem si píchat kila heroinu jako on a samozřejmě hrát muziku jako on. To, co sám posloucháš, se do tvé vlastní tvorby vždycky promítne.
Vaší specialitou je tzv. bytové turné. Neomrzelo vás ještě?
Není, co by omrzelo, už tři roky jsme ho „nestihli“. Takže naopak se těším, až se k němu někdy příští rok vrátíme. Vlastně aktuální AUTENTIK tour se hodně opírá o Bytový turné. Jen je to veřejný v klubech, aby si lidi mohli vybrat, kde se bude hrát, a taky ta atmosféra a celej večer bude tak udělanej. Budeme kecat, lamentovat, popíjet a hrát si. Je potřeba, aby s tím lidi počítali. Bude to takovej obývák a v něm se bude hrát! Dorazte, bude to sranda! (smích)
Nad čím nejčastěji lamentujete?
Haha, to bys koukal, co se najde témat. My nejsme fňukálci, ale každej si rád zalamentuje, zasekne se nad zbytečnýma řečma. Navíc, chceme vědět, co se děje v hlavě našeho fanouška. Myslím, že to nebude nic zásadně odlišného od našich starostí! Nejsme ale poradna, na to bacha. Budeme frkat společně!
Jak to vypadá s novým materiálem?
Tentokrát až přijde, přijde to jako blesk z čistého nebe. Ta myšlenka nás strašně láká. Žádné promo o tom, že už chystáme, už připravujeme, už točíme, fotky, reporty. Ne! Chceme to udělat v tichosti a pak dát super sexy facku všem. Udělat jedno velké TADÁÁÁ!!
