Recenze - Elektronické podklady jsou toporně, zvolna rytmické a osekané na samu dřeň jako kosti obětí ukrajinského hladomoru. Rasputinovský kazatel recituje „z kostí mrtvol se vařil vývar a z jater nádivka do pirožků" a saxofon to líčení podmalovává vlajkovou melodií všeho keltofilního kýče, písní Greensleeves (neboli Dobrodružství s bohem Panem, které na svém debutu prožila panenská Marta Kubišová).
To vše v opulentním obalu s černobílou verzí Munchova Výkřiku skrývajícím z jedné strany nahrané vinylové EP a nenápadně přiložené cédéčko, které ale obsahuje to podstatné. Skupina Skrytý půvab byrokracie vydala dlouhohrající novinku Ouředníkovy referáty založenou na autorově knize Europeana.
Vydavatelem je značka Polí pět baskytaristy SPB Josefa Jindráka, jehož stejnojmenný obchod knihami a hudbou se letos spojil s „pankáči" Day After, z čehož vznikla prodejna Rekomando.
Skrytý půvab byrokracie je z jakéhosi důvodu řazen mezi androše, ale jeho tvorba je přes několik odkazů přece jen jiná. Skupina vznikla před jedenácti lety, o rok později zvítězila na Malé Alternativě a většinu existence prožila v triu hlas - kytara/saxofon - baskytara plus přednatočené elektronické základy.
Těžištěm písňové tvorby „Skryťáků" jsou nalezené texty spíše vědeckého, pavědeckého, filozofického a politického než poetického druhu. Na předchozích albech citovali Nietzscheho i vyhlášku Správy silnic a dálnic (nepřipomíná vám to slavný nalezený text punkové skupiny Zikkurat WC čistící sůl?). Hitem jejich koncertů je píseň Einstein („se zamyslel/Einstein/ pokrčil čelo") - samozřejmě na hudbu písně Rammstein od stejnojmenné skupiny.
Ouředníkova Europeana aneb Stručné dějiny dvacátého věku je pro Skrytý půvab ideálním materiálem. Texty, které pro skupinu vybírá „kazatel" Jakub Žid, tvoří v celku koncertů a alb zajímavé, volně propojené literární koláže - a právě tak do značné míry postupoval Ouředník při kompozici své knihy.
Skrytý půvab na album vybral sobě blízké fragmenty, ale mnohdy postupoval spíše cestou zdůrazňování jednotících prvků. Hned několik písní začíná stejným veršem „A v roce…" Za sebou jdoucí skladby Enola Gay a Příslib do budoucna zase rozvíjejí stejné téma (a takových dvojic je na albu víc).
Skrytý půvab byrokracie, vezmeme-li album od začátku, referuje o teorii informací a filozofii poznání, kreacionismu („a v roce 1930 vyrobil jeden baptistický pastor otisk lidské nohy starý 180 milionů let, aby dokázal, že člověk je stejně starý jako dinosauři"), orální aféře Billa Clintona, svržení atomovky na Hirošimu, sovětských koncentrácích, odlivu paměti, Bibli, dárcích luxusního spermatu - a konečně o tom, že Umění patří všem!
Všechny informace jsou podávány bez očividného hodnocení, moralizování a hierarchizace, což je typické nejen pro Ouředníkovu knihu, ale i pro přístup skupiny k veškerému textovému materiálu, který kdy zpracovávala.
Po hudební stránce Skrytý půvab byrokracie více než v minulosti sází na minimalistický přístup a neučesané elektronické zvuky. Skupina nikdy netrpěla touhou tvořit dlouhohrající epické opusy, její písně byly téměř vždy až punkově krátké. Nyní ale k projasnění a zestručnění dochází i ve zvuku: primitivismus coby výsledek více než deseti let experimentů a akt vůle.
Kromě saxofonu, kytar a beatů na desce zazní sporadické, téměř industriální perkuse, tónový generátor, interference mobilního telefonu i madeirský lidový nástroj brink quinhe-bailinho rozeznívaný Ondřejem ježkem, který Ouředníkovy referáty míchal a masteroval.
Skrytý půvab byrokracie je opět o krok blíž ideálnímu tvaru. Kvalita základní diskografie se album od alba zvyšuje; cesta je napínavá.
