Praha - Klesající kredit hudebních cen Anděl letos ještě urychlil plán pořadatelů, aby šanci na získání ceny měli pouze ti, kdo se zúčastní slavnostního vyhlášení výsledků.
| Čtěte také: Žánrové Anděly mají Květy, BPM nebo Mythematica Andělé znovu mění nominace: Nohavica a Kabát jsou zpět |
Organizátoři od tohoto „opatření" nakonec pod tlakem ustoupili, přesto právě letošní ročník může definitivně rozhodnout o tom, zda se z Andělů stane jen estráda, která bude dobrou diagnózou společnosti a showbyznysu, ale mnohem méně už bude vypovídat o tom, co skutečně nového se děje v hudbě.
Aktuálně.cz položilo otázku „Co čekat od sobotního vyhlášení" novinářům i hudebníkům. Dalo se předpokládat, že nejkritičtější jsou ve svých odpovědích hudební publicisté. Ale příznačné je vlastně i to, že organizátoři ceny nakonec přes urgence neodpověděli.
Márdi (vypsaná fiXa):
No já to osobně vnímám podobně jako mistrovství světa ve fotbale. Nemusí vyhrát ten, kdo předvádí nejhezčí hru jako třeba Brazílie v roce 1986. Někdo se tam ani nedostane, protože dostane gól rukou jako Irové letos. Někdo vypadne jako Australani, který dostali gól z nafilmovaný penalty v poslední minutě před čtyřmi lety. Všem těmhle jsem fandil, ale to je prostě život. Musí se to dohrát a vyhlásit, když už se to uspořádalo. Rozhoduje lidskej faktor a ten - stejně jako tenhle svět - nebude nikdy úplně spravedlivej v jakýmkoliv složení. Musíš se s tím smířit a hrát pořádně. To jediný se totiž ovlivnit dá.
Pavel Klusák (publicista - Lidové noviny):
Vyhlašování cen je podnikatelskou aktivitou „vlastníků" Akademie. Ti obchodují skrze tuhle mediální událost, hudebníci jim slouží jako rukojmí, jako pasivní naplňovatelé scénáře. Hlasující akademikové dtto.
Ale „velké popové ceny" u nás budou vždycky odrážet atmosféru v - žánrově konzervativním - mainstreamu a v médiích, která se tak často bojí o sledovanost. Hudba by si u nás zasloužila pořádnou výroční slavnost: proč je normální, že ceny dostávají Švankmajer, Pitínský, Ajvaz, Kateřina Šedá, Topol, ale v hudbě Farná, Klus a Hrůza?
Kdysi jsme s pár přáteli rozdávali ceny Žlutá ponorka, byla to de fakto hra. Ale s odstupem si neskromně myslím, že ceny pro Jana P. Muchowa za produkci Načevina alba Nebe je rudý, pro Fajtovo Pluto, Tornádo Lue a Vaška Koubka reálně odrazily to nejoriginálnější, co tu v roce 1996 bylo, a dnes můžou sloužit jako reference. Jenže takové ceny může udílet jen užší porota. Jak tam máte 500 lidí, je to v háji.
Xindl X (zpěvák):
Je fajn, že letos před vyhlašováním všichni nominovaní i zahrají, takže diváci budou mít lepší představu o tom, co to vlastně vyhrálo. Sice je to taková donáška předvybrané kultury až do domu pasivního diváka, ale mohlo by interpretům pomoci vzbudit o jejich hudbu zájem. Tak aspoň tu moji písničku o andělovi někdo konečně uslyší.
Petr Vizina (publicista, Česká televize):
Jediná otázka v souvislosti se sobotními Anděly pro mě zní: Musí být ještě hůř, aby pak jednou mohlo být líp, anebo už prostě líp bylo, totiž za Horáčkova šéfování akademii? Hudební ceny musejí být založené na získávání respektu a trpělivé práci. Ničeho takového jsem si u Andělů za poslední roky nevšiml. Horáček se alespoň ptal kudy, kam a hlavně PROČ? Škoda těch parádních sošek.
Dodatek: Ceny přitom mají smysl, minimálně proto, že jednou za rok žánrová porota v kategorii jazz vybere tak pěknou desku, jako je letos ta od Jaromíra Honzáka.
Miro Žbirka (zpěvák):
V první řadě se samozřejmě soustředím na kvalitní prezentaci písně Strom z alba Empatia, kterou s kapelou zahrajeme. Jinak si myslím, že by si všichni, kterých se to týká, měli ujasnit, jak si vlastně ceny Anděl představují. Jestli se bude vycházet z konceptu Grammy v USA nebo Brit Awards v Británii, nebo to bude něco úplně jiného. Mám totiž pocit, že se k tomu mnoho lidí vyjadřuje a každý má nějakou jinou představu. Výsledkem je chaos. Co tedy očekávám? Spíše doufám, že se to jednoho dne vyřeší...
Petr Ferenc (publicista - A2, HisVoice a hudebník - BBNU):
Od Andělů očekávám estrádu lišící se od ostatních estrád jen v detailech, jako je logo a jméno moderátora. Očekávám toporný humor, délku k nepřežití a další důkaz naprosté neinformovanosti Akademie o tom, co je v Čechách v hudbě zajímavé či aktuální. To jakž takž dokáží žánrové ceny odsunuté v místě a čase tak, aby nerušily prominentní raut vzájemně se poplácávajících celebrit a poprockových „senzací" snažících se vlichotit do jejich přízně. Zúčastní-li se tohoto bahnění ve vlastním ignorantství Jarek Nohavica, či nezúčastní-li se, je fakt buřt.
Albert Černý (skupina Charlie Straight):
Z různých stran jsou ta očekávání asi různá. Pokud jde o nás, tak my se upřímně těšíme. Máme radost už z toho, že se česká klubová kapela, která zpívá v angličtině, vyskytne na obrazovce největší komerční televize v hlavním vysílacím čase. Vnímáme to jako přehlídku interpretů, kteří v poslední době zaujali skupinu lidí nějak angažovaných v šoubyznysu. Je povzbuzující a motivující, že si nás tihle lidé všimli a hned ve třech kategoriích nás zařadili takhle vysoko.
Organizátorům jejich roli nezávidíme, protože vyhovět požadavkům komerční televize a současně uspokojit všechny hudebníky, vydavatelství a agentury a ještě se při tom líbit novinářům, co o tom píšou - to je fakt výzva. My závazky vůči žádnému vydavatelství ani agentuře nemáme a budeme se snažit si to opravdu užít.
Jan Pomuk Štěpánek (publicista, Deník Metro):
Andělé jakoby uvízli ve vzduchoprázdnu a nikdo neví, co s nimi. Hudební publicisté rok co rok jízlivě komentují stále tatáž jména mezi vítězi a správně podotýkají, že výběr se neshoduje se skutečně zajímavým hudebním děním. Kdyby hlasovali jen publicisté, výsledky by lépe odrážely skutečně kvalitní hudební počiny - ale nezajímaly by masového diváka. A bez masového diváka není zájem obchodníků, kteří by celou tu slávu zaplatili.
Ruku nad penězovody pro podobné akce přitom drží lidé, jejichž vkus se s vkusem masového diváka shoduje. A tahle generace Dubčekových a Husákových dětí je stále dost vlivná a zcela se míjí s vkusem nastupující generace, která si svůj umělecký i finanční vliv na střední proud ještě zcela nevydobyla. České Brit Awards nespadnou z nebe. K těm musíme dorůst a dožít.
Tomáš Klus (zpěvák):
Očekávám, že při předávání dojde na sošky, z čehož usuzuji, že mnozí se promění v násošky a já bych si taky rád zanásoškoval.
Jan P. Muchow (EOST):
Rád bych se mýlil, ale očekávám, že míra vkusu pořadatelů nedovolí, aby sobotní večer vystoupil ze stínu minulých ročníků. Je absurdní, že na večeru nevystoupí nominovaní na objev roku. Kde jinde by měla akademie prezentovat, co vybrala jako příslib do budoucna? Živé hlasovaní je další neuvěřitelná blbost. Proč asi není živé hlasování na Oscarech nebo Grammy?
A upřímně, kvůli progresivitě a vizionářství cen Anděl od doby, kdy je převzala Petarda a později Lewron, mě víkendový program anglické Premier League (ManCity vs. ManUtd nebo Tottenham vs. Chelsea) zajímá mnohem víc.
Klára Vytisková (Toxique):
Myslíme si, že je zásadní, aby si to všichni muzikanti užili, protože pak si to užijí i diváci.
Kay Buriánek (Sunshine):
Ať si každý očekává, co chce. Já jsem svoje ne-očekávání vyjádřil už několik let zpátky: když Sunshine byli nominováni, Anděla dostali, ale dopředu jsme po vlastních zkušenostech a s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem a kým jsou organizovány, řekli, že se nezúčastníme a budeme je bojkotovat. Takže můj despekt opravdu nepramení z touhy dělat si lacinou reklamu, protože letos nominováni nejsme.
Takhle koncipované hudební ceny jsou podle mě trapná fraška postrádají jakýkoliv význam. Osobně by mě nejvíc rajcovalo, kdyby je bojkotovali VŠICHNI a celá tahle pokrytecká diletantská estráda už šla konečně do prdele.
