Karlovy Vary - Skoro dvacet let strávila režisérka Helena Třeštíková s Reném Plášilem. Časosběrný dokument o "nenapravitelném kriminálníkovi" uvedla v úterý ve světové premiéře v dokumentární soutěži karlovarského festivalu.
Zaplněné kino Čas poté s režisérkou diskutovalo, ale jeho hrdina nedorazil. „Na mobilu mi teď moc nereaguje," přiznává Třeštíková. „Pořád doufám, že přijde na pražskou premiéru, už před časem hlásil, že chce dva lístky." Nejspíš je ale pořád na svobodě: „Je to jeden z jeho osobních rekordů, že už je venku celý rok."
- Více o filmu: Po Marcele vstoupí do kin spisovatel-desperát René
„Film jsme začali natáčet už v roce 1989 v rámci cyklu o různých typech mladých lidí," připomíná Třeštíková počátky. „Reného jsme tehdy potkali náhodou ve vězení pro mladistvé."
René byl odsouzen za drobnou krádež. „Je příklad toho, jak je nápravný systém neefektivní. V tomto případě jsem pro alternativní tresty," říká nekompromisně režisérka. Sama se prý mnohokrát během natáčení snažila život svého hrdiny změnit, přivést ho na správnou cestu.
Čtěte také: Speciál - vše o karlovarském festivalu
„Snažila jsem se podporovat jeho literární schopnosti, vyprovokovala jsem ho, aby psal cíleně, aby měl hmatatelný výsledek své práce," rekapituluje, ale "dlouhodobý efekt" nezaznamenala.
Na otázku volby mezi možností radikálně změnit Reného život a svým filmem, ale odpověděla jasně. „Otázka sice je, jestli by vůbec takový rozpor nastal. Pokud by to nešlo jinak, tak si člověk vždy musí opakovat, že život je víc než film," řekla, za což sklidila potlesk.
Na snímku se vystřídalo osm kameramanů, zatímco René procházel nápravnými zařízeními i krátkými pobyty na svobodě. Podle Třeštíkové se v něm vždy svářela jeho touha po dobru s náklonností ke zlu. Zjevná inteligence ho vedla k občas i zábavným pokusům o sebereflexi; vždy ale převážilo to, co Třeštíková nazývá zákony džungle.
„Reného v nejdůležitějších letech jeho života poznamenal kriminál, osvojil si tam pravidla džungle - a vždycky v něm zvítězí ta jeho touha urvat kořist za každou cenu."
Přesto současně nikdy nepřestala věřit, že se může změnit. „Člověk nikdy neví, co se může stát - třeba se stane slavným spisovatelem a bude vydělávat miliony."
Třeštíková s Reném zažila mnoho těžkých chvil - třeba když jí vykradl byt nebo nevrátil zapůjčenou videokameru. „Největší depresi jsem měla při jeho opakovaných návratech do života, kdy jsem měla pocit, že to - jeho slovy - prosírání života pokračuje."
René ve filmu také zjistí, že je nevyléčitelně nemocný. „Měl diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Má své výkyvy, ale jednou z pravděpodobných podob budoucího života je upoutání na vozík."
V publiku seděl i režisér Jan Hřebejk - také on vyzdvihl mimořádnost snímku. Ještě předtím, než se zeptal, zda Třeštíková hovořila i s Reného blízkými - jeho přítelkyní Evou, synem Péťou i otcem.
„S otcem jsem se setkala a natáčení opakovaně odmítl," odpověděla dokumentaristka. „Eva také odmítla a René setkání i bránil. V případě syna neuznal své otcovství, syna po smrti Evy se ho ujala babička a ta neměla zájem o jakýkoliv kontakt."
