V osmém filmu sci-fi série Star Wars se toho děje hodně a je na co koukat. Jaký je ale snímek v kontextu předchozích dílů a co jeho natočení znamená pro samotnou značku Hvězdných válek? Revoluci jde čekat těžko, ale posun oproti sedmému filmu Síla se probouzí je značný.
V potaz je třeba brát předchozí film. Režisér J. J. Abrams ho pojal jako reboot celé série a novým divákům dokonale naservíroval vše, čím v roce 1977 uhranul masy první díl Nová naděje.
Jenže pamětníci se u sedmičky nemohli zbavit pocitu déjà vu (až bolestivě je to vidět například z tohoto videa) a filmu kritici často vytýkali chyby v ději, jež šly přímo proti tomu, co platilo v předchozích šesti snímcích.
Sedmička trpěla také tím, že během celovečerní stopáže potřebovala nastartovat novou trilogii a představit všechny, kteří v ní budou mít nějakou roli. Postavy proto zůstaly šablonovité a neměly hlubší pozadí. To se promítlo i do práce společnosti Disney s merchandisingem a na film navázanými příběhy v komiksech a knihách. Musely něco vyprávět, ale zároveň nic neprozrazovat - od toho byl osmý film.
Poslední z Jediů všechny tyto díry zalepuje svědomitě, elegantně a logicky. Krásným příkladem budiž kumpáni jedné ze záporných postav Kylo Rena nazvaní Rytíři z Renu, kteří se v sedmém filmu mihli beze slov v jednom jediném záběru.
Fanouškovská komunita hladová po informacích na internetu rozjela intenzivní debaty o jejich původu. Co jsou zač? Proč vůbec ve filmu byli? Jaká je jejich historie? Ovládají Sílu?
Novinka všechny tyto otázky zodpoví v jedné jediné větě. Jde o odpověď stručnou a v rámci dialogu probíhajícího na plátně až nenápadnou, ale všechno v ní do sebe zapadá tak plynule, že se divák může plácnout do čela a říct si: No jasně!
Osmý film v tomto směru dělá sedmičce obrovskou službu. A stejně tak vpravdě hyperprostorovým skokem posouvá dál celou aktuální trilogii, neboť oproti rebootu přichází s původním dějem plným zvratů, naděje a bezradnosti. Hlavně ale vypráví inovátorský příběh, který u osmého dílu jakékoliv filmové ságy čeká málokdo.
Režisér Rian Johnson toho docílil změnou vypravěčského tempa. Ačkoliv má film 150 minut, odehrává se na poměrně malém prostoru a v krátkém časovém rozmezí, zaměřuje se na osobní linky jednotlivých postav, tudíž šablonovitým charakterům ze sedmičky konečně dodává hloubku a plastičnost.
Není pochyb o tom, že tvůrci komiksů, knih, ale třeba i videoher ze světa Star Wars budou mít nyní pro svou tvorbu mnohem volnější ruce.
Varování: následující odstavec lehce odhaluje příběh filmu. Johnson zároveň díky tomuto přístupu trochu opouští žánr space opery a zaměřuje se na zahuštěnější příběh bez kudrlinek, který v určitých momentech připomíná vesmírnou variantu Spielbergova thrilleru Duel.
Koketování s jinými žánry byl chytrý krok. Pokud se totiž v nějaké podobě objeví v dalších filmech, může ochránit značku Star Wars před nařeďováním. To byla primární obava, již fanoušci po koupi Lucasova díla společností Disney měli.
Poslední z Jediů je zkrátka snímek, který jednoznačně patří mezi nejdůležitější Star Wars snímky vůbec. Je originální, obsahově bohatý a příběh výrazně posouvá dopředu. Zároveň je pro fanoušky příslibem, že o jejich milované univerzum hodlá Disney pečovat svědomitě. A dělá to i hlavou, nejen peněženkou.
