Recenze - Ačkoli je u nás formát literárních životopisů filmových hvězd velmi populární, monografií úspěšných amerických režisérů si český čtenář v posledních dvou desetiletích nijak zvlášť moc přečíst nemohl. Napadají mě snad jen knihy o Spielbergovi, Lynchovi, Tarantinovi, Hitchcockovi či Polanském, z nichž ale třeba první tři poprvé vyšly už v devadesátých letech a s výjimkou Stevena Spielberga nejde o zrovna typické představitele současné blockbusterové kinematografie.
Žurnalistický, nikoli akademický text
V souvislosti s novým uvedením Titanicu do kin ale nakladatelství Mladá fronta vydalo tři roky starou knihu Rebeccy Keeganové o Jamesi Cameronovi, nazvanou Futurista: život a filmy Jamese Camerona. Kniha nemá akademické ambice a při čtení je zřejmé, z jakého prostředí Keeganová pochází: z prestižního, vlivného, ale stále ještě populárního časopisu Time, případně působí na prestižních zpravodajských stanicích.
Text knihy je věcný, vykazující značnou obeznámenost se souvislostmi (jak amerického filmového systému, tak politicko-kulturními) a hlavně velmi rytmický, a tudíž i značně čtivý, čemuž napomáhá i dělení kapitol do dalších podkapitol.
Kniha se logicky člení do deseti kapitol, přičemž každá je napsána především na základě dobového tisku a autorčiných původních rozhovorů se štábem, kolegy, přáteli, rodinou a Cameronem. První kapitola se zabývá dětstvím a mládím, druhá Cameronovým otrkáváním se pod béčkovým guruem Rogerem Cormanem (a vznikem nešťastného "debutu" Piraně 2: Létající zabijáci), třetí Terminátorem, čtvrtá Vetřelci, pátá Propastí, šestá T2, sedmá Pravdivými lžemi, osmá Titanicem, devátá se věnuje proměně Camerona jako člověka a jeho dokumentům, desátá pak Avatarovi - a vznikla ještě před premiérou.
Styl a uspořádání knihy tak připomíná především soubor tzv. presskitů (tiskových materiálů), kdyby je ovšem psali schopní a zkušení novináři. Většina kapitol stručně shrne Cameronovu stávající životní situaci, zabývá se prvními nápady na daný film a jejich postupným rozvíjením, zasadí snímek do souvislostí těch předchozích (obvykle na bázi jednoduchých interpretačních rámců, nejčastějším je feministický, případně enviromentálně angažovaný), představí proces natáčení, pozastaví se nad několika historkami a shrne reakce, případně finanční úspěch.
Dvě složky osobnosti
Kniha přitom směřuje jasným směrem, tedy představit osobnost Jamese Camerona jako velikášského génia, neúnavného profesionála, perfekcionistického pedanta, technického vizionáře a problematického člověka - který je mimořádně obětavý muž v osobním životě, ale de facto nelítostný workoholický psychopat při natáčení. Zmíněné rámce - tedy silné ženy a vztah k vědě - jsou pak použity jako univerzální interpretační mřížky pro oba představované Camerony: člověka a umělce.
Keeganová pojímá Cameronův životopis jako klasické vyprávění, jako velký příběh sledující soukromou a profesionální složku jako dvě oddělené, a přitom neustále se potkávající vývojové řady. Cameron v soukromém životě miluje silné ženy, vědu, techniku, podvodní svět, vesmír a nespokojí se s málem, je maximalista. Cameron umělec miluje ve svých filmech silné ženy, vědu, techniku, podvodní svět, vesmír a nespokojí se s málem, je maximalista. Jednoduché, efektivní, dynamické…
Pomocí odlišných důrazů na aspekty Cameronovy osobnosti totiž Keeganová vidí tyto linie jako paralelní a paralelně se i rozvíjející. V soukromém životě je Cameron angažovaný ekologický aktivista, obětavý přítel, vášnivý milovník poznání a vývojář, který neustále hledí do budoucnosti. Nicméně aby dostal tyto aspekty do svých filmů, umí být k lidem nesmírně krutý jako umělec. A při vyjednávání se studii se pak tyto dvě složky doplňují, Cameron využívá svého šarmu i neústupnosti, aby si vyjednal potřebné podmínky.
Vážně pochybuji, že lze skutečné lidi uzamknout do podobně jednoduše vystavěných škatulek (stejně jako je nelze interpretovat pomocí jednoho slova, např. Poupě). Keeganová tak spíše zručně buduje dvouúrovňový, nicméně očividně mýtotvorný mediální obraz, který čerpá z mediálních obrazů již existujících a vybírá si pro to ty správné příklady, výpovědi a příhody z natáčení (byť jsou tyto vtipné, snadno reprodukovatelné a slouží svému účelu). Keeganová své zdroje nijak neprověřuje, nýbrž buduje obraz Camerona jako hvězdy svého druhu, který sice není akademicky koncipovaný, ale je právě za pomoci existujících akademických konceptů analyzovatelný.
Spíše hvězda než autor
Nebojte, nebudu vás zatěžovat rozborem - hlavně proto, že bych musel knihu důkladně představovat pomocí citátů, srovnávání jednotlivých pasáží a demonstrací proměny souvislostí, do nichž jsou opakující se tvrzení zasazována.
Nicméně, překvapivé na knize Rebeccy Keeganové je to, že nesleduje obvyklé strategie režisérských životopisů: režiséři v nich představují objekty zájmu především coby velcí autoři, primárně vztahování ke svému dílu a reprezentovaným významům (kdy životní zkušenosti či životní příběh představují klíč k jejich odhalování). Jak jsem ale psal výše, reprezentované významy jsou redukovány na poměrně jednoduché vzorce až slogany a výsledné tvary filmových děl paradoxně Keeganovou příliš nezajímají, spíše se soustředí na divácké přijetí, a to kritické i finanční. Jejím primárním zájmem je proces filmové tvorby, ve které se vyjevuje Cameron nikoli primárně jako umělec, tedy tvůrce skrytých významů či uspořádaných estetických celků, nýbrž jako obraz disciplinovaného, takřka diktátorského profesionála, pro něhož jsou filmy nástrojem realizace vlastních cílů.
James Cameron je tak v podání knihy Futurista: život a filmy Jamese Camerona hvězda ve srovnatelném smyslu jako hvězdy klasického filmu, jež ve své OSOBNOSTI zahrnovaly celé pole témat, činností a kvalit, přesahující rámce jednotlivých filmů (přinejmenším v duchu konceptu Richarda deCordovy a jeho výborné knihy Picture personalities).
Snaha ustavit Camerona jako univerzálně schopnou geniální osobnost (hvězdu) je pak jasně rozpoznatelná v každé kapitole od dětství až k Avatarovi a všechny příhody i výpovědi to podporují.
Atraktivní četba pro filmové fandy
Doporučuji tak Futuristu číst s vědomím, že předkládaný Cameron (od geniálního dítěte po vyzrálého muže, který už má svá diktátorská léta za sebou, dosáhl všech cílů a je konečně šťastně ženatý) v důsledku představuje víceméně fiktivní a nedosažitelnou mytickou entitu. Podobnou, jakou byly ony zmíněné éterické hvězdy filmového plátna v období klasického Hollywoodu, kdy se vše podřizovalo jejich vypiplanému mediálnímu obrazu.
O uměleckém díle Jamese Camerona se mnoho nového nedovíte, ačkoli představuje velmi inspirativní pole pro formální analýzy či ideologické interpretace.
Jako atraktivní čtení o více či méně skutečné osobnosti je to moc fajn a potěší zejména fanouškovskou komunitu, která si potrpí právě technické detaily, historky z natáčení a bonusové filmy o filmu, které posilují jejich status jako zasvěcenců i jejich pozici před jinými fanoušky. Jinak řečeno, co do nástroje posílení cameronovského mýtu plní kniha svůj účel - ale pevně doufám, že jednou se dočkáme i nějakého toho seriózního rozboru.
Rebecca Keeganová: Futurista: život a filmy Jamese Camerona. Vydala Mladá fronta
