Praha - Ve věku nedožitých 73 let zemřel Bronislav Poloczek, jenž se diváckého povědomí se zapsal především díky mnoha výrazným vedlejším filmovým a televizním rolím. Celkem jich bylo na 150; k nejznámějším patří Černí baroni a seriály Hospoda či Život na zámku.
Svými rolemi zastupoval v české kinematografii typ plebejského malého hrdiny; málokdy vyloženě záporného, ale spíše člověka, který v životě přistoupil na mnoho kompromisů, aby si zachoval pohodlí. Mírně nerudný, ale v jádru dobrácký pivař s nezaměnitelným ostravskym akcentem, tak si ho bude pamatovat většina diváků.
Narodil se v obci Horní Suchá na Karvinsku v roce 1939. Již od roku 1956 byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně. Svoji první filmovou roli si odbyl v romantickém filmu Valčík pro milion z roku 1960. Studium herectví na brněnské JAMU úspěšně dokončil o rok později.
V divadle začínal nejdříve jako technický pracovník a od roku 1961 byl krátce v angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Od roku 1963 působil tři roky v Krajském divadle v Mladé Boleslavi, ale v roce 1966 odchází do angažmá v pardubickém Východočeském divadle.
V roce 1975 se stává členem Naivního divadla v Liberci pozdějšího Studia Ypsilon v Praze; zde si zahrál mimo jiné ve hrách Třináct vůní, Mamzelle Nitouche nebo ve hře Voni jsou hodnej chlapec, kde ztvárnil postavu Jaroslava Haška.
Jak píše CSFD, ve filmu se po několika menších rolích začal pravidelně objevovat od konce 60. let. Mihnul se například ve slavném snímku Ucho nebo seriálu Slovácko sa nesúdí. Zpočátku se v krimi filmech: v roli strážmistra Kuncíře si zahrál ve filmu Smrt na černo (1976), roli Zahna ve filmu Sázka na třináctku (1977) nebo Ivo Richtera v další krimi filmu Past na kachnu (1978).
V roce 1979 pak hrál ve filmech Hon na kočku v komedii Panelstory od Věry Chytilové. V 80. letech ztvárnil mnoho filmových, televizních i seriálových rolí; většinou se jednalo o vedlejší postavy, ať už výpravčího, hajného, lékaře či řezníka, tajemníka nebo náčelníka VB.
K nejznámějším patří role ve filmech Pozor, vizita! (1980), Kalamita (1980), Vítr v kapse (1982), Rumburak (1984), Já nejsem já (1985) či Copak je to za vojáka (1987). Objevil se v seriálech jako Létající Čestmír režiséra Václava Vorlíčka, Chlapci a chlapi od Evžena Sokolovského nebo Dobrodružství kriminalistiky od Antonína Moskalyka.
|
|
|
|
|
|
V roce 1988 opustil studio Y a stal se členem činohry Národního divadla. Hrál v Pygmalionovi, Cyranovi z Bergeracu, Paličově dceři, Ženitbě, Roku na vsi, Lucerně a Našich furiantech.
V Černých baronech podle románu Miloslava Švandrlíka měl roli kapitána Ořecha, o čtyři roky později byl obsazen do role Pešáka v seriálu Život na zámku. Ve stejném roce přišla nabídka z TV Nova do připravovaného seriálu Hospoda - a byla z toho nakonec jedna z jeho nejznámějších rolí, postava štamgasta a kotelníka Tomáše Babuly. Ve filmu Filipa Renče Rebelové (2001) ztvárnil postavu majora. V roce 2006 se nějakou dobu objevoval v "nekonečném" seriálu Ulice jako manžel Jaroslavy Obermaierové.
V témže roce se mu zhoršil zdravotní stav, přesto si společně s Emilií Vašáryovou si zahrál v televizní inscenaci rakouského dramatika Petera Turriniho Josef as Marie (2007). Objevil se pak i ve filmu Máj podle Karla Hynka Máchy, předloňských Bastardech či loňském pokračování Saxány.
