Komentář: Stane se z umění produkt? Spor o FAMU přerostl v absurdní divadlo

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
29. 5. 2018 12:15
Oč jde v konfliktu na nejznámější české filmové škole? Část kritiků děkana FAMU se bojí, že bude vymýcena svobodomyslná tvorba.
Zdeněk Holý je děkanem FAMU dva roky.
Zdeněk Holý je děkanem FAMU dva roky. | Foto: Vojtěch Vlk

Jako by bylo nutné celou společnost rozdělit na dva rozhašteřené tábory. Nově se k této "módě" přidala pražská filmová škola FAMU. Vnitřní spor ohledně působení děkana Zdeňka Holého přerostl její zdi.

Akademický senát včera rozhodl o odvolání děkana a dnes tento návrh předkládá rektorovi AMU Janu Hančilovi, jenž bude mít konečné slovo. Díky sociálním sítím a vyjádřením známých osobností filmového světa však hlasitý střet už v uplynulých týdnech sledovala veřejnost téměř v přímém přenosu.

Ostré osobní výpady režiséra Jiřího Stracha a dalších přitáhly pozornost médií, filmař Jan Hřebejk si kvůli potřebě vyjádřit se ke stavu katedry režie dokonce založil blog.

Strach označil předminulého děkana FAMU Michala Breganta za "škůdce", který podle něj proměnil ráz kdysi "skvělé prestižní školy". Hřebejk pak kritizoval katedru režie za to, že nevychovává absolventy, kteří "jsou schopni obstát v kinematografické praxi".

Někde tady už se nezainteresovaný čtenář nutně ztrácí. A má pocit, že aktéři na obou stranách dělají FAMU medvědí službu.

Oč tedy jde? Na jedné straně stojí část studentů a pedagogů nespokojených mimo jiné s personální politikou děkana Holého, kritizujících jeho údajně autoritářské vedení i manažerská selhání - to vše dva roky poté, co byl Holý uveden do funkce.

Na straně druhé jsou zmiňovaní filmaři a část vedoucích kateder školy, kteří v případě odvolání děkana hrozí odchodem.

Neschopnost najít kompromis je zjevná. Přitom navenek se velká část sporu jeví jako souboj o povahu umění, které se na škole bude vyučovat. Děkan Holý na FAMU nastoupil mimo jiné s cílem klást větší důraz na praktická cvičení, která mají být především "tréninkem", nikoliv komplexními autorskými díly.

Část kritiků jeho působení se bojí, že tím bude vymýcena svobodomyslná tvorba, že se z umění stane produkt.

Dodejme: jako by obojí nemohlo koexistovat, jako by vedla ostrá hranice mezi "televizní" mašinerií a výsostným uměním. Vždyť obě polohy se mohou doplňovat, řemeslo nestojí v protikladu k autorské tvorbě.

Posměšky z obou stran zbytečně odvádějí pozornost od toho, na čem se shodnou všichni: FAMU potřebuje reformu. Jakou a jak přesně bude vypadat - tady už se názory samozřejmě různí.

Z otevřeného návrhu na odvolání děkana není zřejmé, v jakých konkrétních krocích pochybil, těžko se tak stavět na kteroukoliv stranu sporu.

Místo toho si lze přečíst, kterak režisér Hřebejk shazuje snímek Prach absolventa FAMU Víta Zapletala, který má sice jeho sympatie, ale vypadá amatérsky, z druhé strany zní posměšné výtky na kvalitu tvorby režisérů Stracha či Hřebejka.

Umění sice potřebuje velké emoce, ale tady by prospělo schovat si je pro oko kamery. Místo věcného sporu probíhá na sociálních sítích i v médiích pouze hádka plná unáhlených slov a často nepochopitelného interního humoru. V očích veřejnosti neprospívá ani jedné straně.

Skutečná debata o stavu a širším směřování školy - bez křivd minulosti a ublíženého tónu - by přitom byla tak potřebná.

 

Právě se děje

Další zprávy