reklama
 
 

Komentář: Stane se z umění produkt? Spor o FAMU přerostl v absurdní divadlo

29. 5. 2018
Oč jde v konfliktu na nejznámější české filmové škole? Část kritiků děkana FAMU se bojí, že bude vymýcena svobodomyslná tvorba.

Jako by bylo nutné celou společnost rozdělit na dva rozhašteřené tábory. Nově se k této "módě" přidala pražská filmová škola FAMU. Vnitřní spor ohledně působení děkana Zdeňka Holého přerostl její zdi.

Akademický senát včera rozhodl o odvolání děkana a dnes tento návrh předkládá rektorovi AMU Janu Hančilovi, jenž bude mít konečné slovo. Díky sociálním sítím a vyjádřením známých osobností filmového světa však hlasitý střet už v uplynulých týdnech sledovala veřejnost téměř v přímém přenosu.

Ostré osobní výpady režiséra Jiřího Stracha a dalších přitáhly pozornost médií, filmař Jan Hřebejk si kvůli potřebě vyjádřit se ke stavu katedry režie dokonce založil blog.

Strach označil předminulého děkana FAMU Michala Breganta za "škůdce", který podle něj proměnil ráz kdysi "skvělé prestižní školy". Hřebejk pak kritizoval katedru režie za to, že nevychovává absolventy, kteří "jsou schopni obstát v kinematografické praxi".

Někde tady už se nezainteresovaný čtenář nutně ztrácí. A má pocit, že aktéři na obou stranách dělají FAMU medvědí službu.

Oč tedy jde? Na jedné straně stojí část studentů a pedagogů nespokojených mimo jiné s personální politikou děkana Holého, kritizujících jeho údajně autoritářské vedení i manažerská selhání - to vše dva roky poté, co byl Holý uveden do funkce.

Na straně druhé jsou zmiňovaní filmaři a část vedoucích kateder školy, kteří v případě odvolání děkana hrozí odchodem.

Akademický senát dnes hlasy všech 8 přítomných senátorů jednomyslně schválil návrh na odvolání děkana. Na začátku zasedání AS přečetl prohlášení: “Vážení členové akademické obce, senátoři, kteří podali návrh na odvolání děkana FAMU, si jsou vědomi závažnosti tohoto kroku a přistupují k němu s maximální zodpovědností a důrazem na budoucnost naší školy. Akademický senát je suverénní orgán akademické samosprávy, je volený akademickou obcí a jako takový nepodléhá a nemůže podléhat žádným mocenským tlakům. Vždy se snaží jednat v zájmu fakulty, jedná v souladu se zákonem a vnitřními pravidly školy. Strávili jsme dlouhou dobu snahou o nalezení možností dialogů se současným děkanem naší školy Zdeňkem Holým. Po měsících neúspěšných pokusů jak během zasedání akademických senátů, tak během soukromých debat s děkanem, jsme se vší odpovědností dospěli k návrhu na děkanovo odvolání. Důvody našeho rozhodnutí jsme již několikrát popsali. Nejsou mocenského ani destruktivního charakteru. To jsme se snažili dokázat i nabídkou naší vlastní rezignace za předpokladu, že děkan též sám odstoupí, a tím se otevře cesta k odblokování situace. Bohužel se konsenzuální řešení krize ani po mediaci s rektorem nepodařilo nalézt. Škola je dlouhodobě ve stavu napětí, výrazná část akademické obce chová k vedení školy nepřekonatelnou nedůvěru a nedaří se najít shodu mezi orgánem samosprávy (senát) a orgánem vedení (děkan). Věříme, že vše je možné řešit, ale ne za stávajících poměrů. Zdeněk Holý přišel na FAMU ve složité situaci, přesto však měl v rukou možná historickou šanci na její zlepšení. Po dvou letech je ale viditelné, že tuto šanci se mu nepodařilo proměnit. Mrzí nás to stejně, jako to mrzí vás. Jako zástupci vámi voleného orgánu ale vnímáme odpovědnost za stav školy a v souladu s naším svědomím hledáme řešení. Byli jsme to i my, kdo zvolení Zdeňka Holého děkanem školy uvítal, nicméně více než dva roky, které Zdeněk Holý měl jako děkan k dispozici, jsou dostačující pro vyslovení nedůvěry jeho způsobu řízení. To, že se k našemu kroku pozitivně vyjádřilo více než dvacet pět procent členů akademické obce, že ihned po jeho zveřejnění vznikla široká studentská podpora, nás přesvědčilo, že nejsme sami, kdo vnímá, že na fakultě existují problémy spjaté s tím, jak je řízena. Zdeněk Holý se výrazně odklonil od svého původního programu. Před dvěma lety sliboval propojení školy, která ale nikdy nebyla více rozdělená než nyní. Představil zajímavý tým spolupracovníků - nové proděkanky, ale žádná z nich nevydržela ve svém úřadu do dnešního dne. Sliboval zpřísnění rozkladů studia, ale jen za cenu, že tomu bude předcházet narovnání kreditového systému na škole. K zpřísnění došlo, ale k narovnání kreditů nikoli. Sliboval navýšení platů pedagogů, ke kterému však dochází pouze v rámci časově omezeného grantu OP3V, a naopak šanci zvednout mzdy z k tomu určenému příspěvku Ministerstva školství promarnil. Ne vždy respektoval názory garantů a vedoucích kateder, což vedlo v důsledku i k několika případům ohrožení akreditované výuky. V tomto výčtu by se dalo dále pokračovat a sami jsme konkrétní výtky k vedení už předložili. Je zjevné, že to nejhorší přitom škola zažívá na obecné úrovni komunikace, vztahů a respektování akademických svobod. Po předložení našeho návrhu situace ještě eskalovala. Otevřela se stavidla mediálním manipulacím, které i kvůli výrokům Zdeňka Holého vykreslovaly školu lživě jako místo téměř kriminálních struktur, místo, kde de facto nevzniká žádná umělecká produkce a kde se hodnota názoru poměřuje jen věhlasem jeho nositele. Jako zástupci orgánu univerzitní samosprávy chceme důrazně odmítnout pomlouvačné názory na FAMU prezentované v médiích. Naši pedagogové i studenti každý rok vytváří a vytvářeli mnoho úspěšných a diváky i kritikou ceněných děl (poslední ročníky Cen české kritiky ovládli naši absolventi, podobně je tomu v případě Českého lva, řada filmů je pravidelně prezentována v zahraničí) a taková míra jejich dehonestace je nepřípustná a vypovídá o absolutní neznalosti FAMU a děl na škole vzniklých. Jako zástupci školy na straně jedné a její pedagogové a studenti na straně druhé věříme, že sebevědomá a moderní univerzitní instituce se nemusí uzavírat do sporů o „řemeslo“ nebo „umění“, do rozhodování, jestli jsou nutná “pravidla” nebo “tvůrčí svoboda”, protože ví, že jedno bez druhého nemá přílišný smysl. Věříme, že umělecká vysoká škola má být prostředím respektu k jinakosti, názorové, formální i obsahové různosti, kde zdánlivě protichůdné umělecké a filmové směry dokáží koexistovat v úctě, toleranci a vzájemné podpoře. Věříme, že škola potřebuje nový impuls a restart, který se neslučuje se silovým vymáháním poslušnosti, které na škole nastolil v některých případech Zdeněk Holý. Chceme, aby na škole přestala panovat atmosféra strachu a paranoi, která ze své podstaty neumožňuje vést racionální a věcný dialog. Vážíme si výzvy Apel, s mnohými jejími body souhlasíme a cítíme, že v zásadě nám jde o to samé, o co se pokouší její signatáři. Jakkoliv se mnohým z vás zdá náš dnešní krok unáhlený, nebo dokonce radikální, věřte, že mu předcházela celá série pokusů a snah nalézt smířlivý tón a nové cesty k řešení problémů, než které ve svém úřadu nabízel děkan. Bohužel ani po několika intervencích z naší strany, ani po plénu akademické obce, ani po následné mediaci s panem rektorem, které jsme odložením hlasování uvolnili prostor, nebylo z jeho strany akceptováno samotné jádro problémů, tolik viditelné na samotném rozdělení školy. Doufáme, že loajalita k FAMU převáží nad loajalitou ke konkrétní osobě Zdeňka Holého - mimo jiné i proto, že FAMU není jen místem pro pedagogy, ale především prostorem pro studenty, kteří si zaslouží respekt a zacházení, které není zatížené starými spory nebo boji o moc. Rádi bychom ujistili akademickou obec, že všechny procedurální záležitosti ve vedení školy, organizace státnic i klauzur, budou v případě schválení návrhu na odvolání děkana probíhat bez problémů dál. Vysoká škola zná princip zastupitelnosti a není tudíž třeba se o narušení výuky bát. Ať už bude výsledek hlasování jakýkoli, doufáme, že se během následujících měsíců podaří školu uklidnit a vyřešit některé z problémů, které se v poslední době zviditelnily, tak, aby byly s chodem školy nakonec spokojeny všechny katedry, ne pouze jejich část. Závěrem chceme říct, že si přes všechny rozpory vážíme práce Zdeňka Holého. Víme, že hledal cesty, jak problémy na škole řešit, a na některých katedrách byly za jeho přispění zavedeny pozitivní změny. Bohužel, postupem času jeho jednání nabylo silové, mocenské povahy. Výsledkem je dnešní stav, který se svým rozhodnutím snažíme řešit, ne prohloubit. Proto vyzýváme celou akademickou obec k pozitivní participaci na řešení stávající krize a jako zástupci vámi voleného orgánu slibujeme, že uděláme maximum, co bude v našich silách, abychom zajistili stabilizaci školy a její lepší směřování a společně došli k obecné spokojenosti. Uvědomujeme si, že řada problémů, které jsou z různých stran akademické obce slyšet, mají reálnou podobu. Avšak jejich řešení se nedá dosáhnout na úkor svobody, plurality a dialogu. Helena Bendová, Tomáš Janáček, David Jařab, Vít Klusák, Josefina Lubojacki, Petr Marek, Greta Stocklassa 28. 5. 2018”

Zveřejnil(a) Akademický senát FAMU dne NaN. undefined NaN

Neschopnost najít kompromis je zjevná. Přitom navenek se velká část sporu jeví jako souboj o povahu umění, které se na škole bude vyučovat. Děkan Holý na FAMU nastoupil mimo jiné s cílem klást větší důraz na praktická cvičení, která mají být především "tréninkem", nikoliv komplexními autorskými díly.

Část kritiků jeho působení se bojí, že tím bude vymýcena svobodomyslná tvorba, že se z umění stane produkt.

Dodejme: jako by obojí nemohlo koexistovat, jako by vedla ostrá hranice mezi "televizní" mašinerií a výsostným uměním. Vždyť obě polohy se mohou doplňovat, řemeslo nestojí v protikladu k autorské tvorbě.

Posměšky z obou stran zbytečně odvádějí pozornost od toho, na čem se shodnou všichni: FAMU potřebuje reformu. Jakou a jak přesně bude vypadat - tady už se názory samozřejmě různí.

Z otevřeného návrhu na odvolání děkana není zřejmé, v jakých konkrétních krocích pochybil, těžko se tak stavět na kteroukoliv stranu sporu.

Místo toho si lze přečíst, kterak režisér Hřebejk shazuje snímek Prach absolventa FAMU Víta Zapletala, který má sice jeho sympatie, ale vypadá amatérsky, z druhé strany zní posměšné výtky na kvalitu tvorby režisérů Stracha či Hřebejka.

Umění sice potřebuje velké emoce, ale tady by prospělo schovat si je pro oko kamery. Místo věcného sporu probíhá na sociálních sítích i v médiích pouze hádka plná unáhlených slov a často nepochopitelného interního humoru. V očích veřejnosti neprospívá ani jedné straně.

Skutečná debata o stavu a širším směřování školy - bez křivd minulosti a ublíženého tónu - by přitom byla tak potřebná.

autor: Tomáš Stejskal | 29. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama