Film Richarda Linklatera (Před rozbřeskem, Před soumrakem) se pochopitelně nevyhne srovnávání s loni uvedeným dokumentem Super Size Me. Oba ryjí do amerického fastfoodového průmyslu, ale každý jinak.
Dokumentární Super Size Me zábavně, Fast Food Nation spíše edukativně a formou hraného filmu. A zatímco Super Size Me zkoumal výsledný produkt a stravovací kulturu vůbec, Fast Food Nation se přes svůj název vydává do zákulisí plného fekálií, krys a krve.
Hráče ve fastfoodovém průmyslu dělí na tři typy. Vedení společnosti zastupuje Don, šéf marketingu fastfoodového řetězce Mickey´s, zaměstnance Američanka Amber a její kolegové, kteří s oblibou na hamburgery plivou a házejí je na zem, otroky masného průmyslu pak mexičtí ilegálové.
Infobox
McDonalds děsínová kniha, mění image
KNIHA:
Fast Food Nation:
The Dark Side of
the All-American Meal
Předlohu filmu napsal Eric Schlosser a krátce po vydání v roce 1999 se stala bestsellerem. Argumentuje tu, že fast foody využily politický vliv pro zvýšení zisků na úkor zdraví spotřebitelů a pracovních podmínek, rozebírá jejich marketinovou strategii a přirovnává ji k Waltu Disneymu - kvůli primárnímu zaměření na nejmenší konzumenty.
Příběh začíná v momentu, kdy se v hamburgerech Mickey´s objeví kolimorfní bakterie, jednoduše řečeno fekálie. Proto se Don vydává pátrat do masokombinátu v coloradském Cody. Na první pohled to tu vypadá čistě, ale není. O tom by mohli vyprávět místní zaměstnanci, mexičtí ilegálové Raul, Coco a Silvia...
Další pohled na věc zastupuje studentka Amber, která si v Mickey´s přivydělává, ale následně začne se smečkou dalších mladých radikálů proti fast foodu bojovat. Právě její příběh je ve své modelovosti nejproblematičtější - včetně sáhodlouhých dialogů vedených se strýcem a matkou.
Fast Food Nation byl natočen podle "populárně naučné" a hlavně kritické knihy - ale film data o praktikách fast foodů přetavil ve značně řídký příběh. Nemá zábavný nadhled, který při vší odpornosti skýtal Super Size Me. A v propagandě se pak paradoxně ztrácejí i fakta o vykořisťování mexických ilegálů, které vede ke snižování kvality produktů.
Zaměstnanci jatek dělají nekvalifikovanou práci, což odnášejí pracovními úrazy, drogovou závislostí a hrozbou deportace. Tahle mašinérie semele všechno - včetně diváka.
Fast Food Nation sklouzává k agitaci, prospělo by mu víc sarkasmu - třeba po vzoru vynikající komedie Děkujeme, že kouříte - a víc hlášek typu Donova "První pravda marketingu je nezabít zákazníka. Podruhé by už nepřišel."
Šít do nekalých praktik fast foodu je stejně záslužné jako módní. Není divu, že v nezávislém filmečku, který se u nás promítá v jedné kopii, se objevila sestava amerických celebrit první velikosti. A jejich výkony jsou na filmu vlastně skoro to nejzajímavější.
Bruce Willis si bravurně vystřihl roli nákupčího Harryho, v níž se cpe hamburgery a s gustem opakuje: Celej život jíte hovna a připravuje Dona o iluze. V dalších rolích se mihnou Ethan Hawke, Patricia Arquette, Luis Guzmán či Kris Kristofferson.
Zato poprocková hvězdička Avril Lavigne se ani nesnaží předstírat, že jí jde o něco jiného než o image. Hraje vůdkyni smečky mladých radikálů řečnící plamenně o "kravích koncentrácích." a víc než její výkon upoutá vystajlovaný účes a modely, které si nezašpiní ani ve výběhu plném bučícího dobytka.
Právě záběrům z jatek nelze upřít sugestivnost a zápletka o fekáliích skrývajících se pod křupavou kůrčičkou je dostatečně odpudivá na to, aby udržela film aspoň pohromadě. Ale jinak režisér spíš opakuje známé nebo zřejmé a dodává salonně levicové střelivo, které vypadá jako z fastfoodu. Kdo je obchází, bude zklamán, kdo si při tom musí odplivnout, nacpe se trochu instantně, ale dosyta.
Fast Food Nation, USA, Velká Británie 2006. Scénář Eric Schlosser, režie Richard Linklater, hudba Friends of Dean Martinez. hrají Ethan Hawke, Bruce Willis, Kris Kristofferson, Patricia Arquette. 116 minut, distribuce Falcon (vlastník práv HCE).
