Toronto - Festivaly přicházejí s podzimem. Benátky, Montreal, Toronto, San Sebastian, abych jmenoval jen ty zářijové. V říjnu pak evropskou a americkou pochodeň přebírá Asie.
Festivalovou tlačenici, která houstne na konci roku, zatím neporazila žádná ekonomická krize. Torontský festival je ze čtyřlístku největších zářijových festivalů známý tím, že nemá soutěžní program, má velký vliv ve světě filmového obchodu, velice demokraticky shrnuje to, co premiérují ostatní podzimní festivaly a přidává i pár světových premiér.
Zatím největší haló na 34. MFF v Torontu způsobil neposlušný americký dokumentarista Michael Moore a jeho nový film Kapitalismus: Love story, který byl poprvé uveden na letošním MFF v Benátkách. Je to plamenná obhajoba amerických chudých, socialismu a prezidenta Baracka Obamy. Řečeno marxisticky, je to film o nejvyšším a posledním stadiu kapitalismu, který ztratil demokratické návyky a odmítá životodárný princip konkurence.
Snímek financovaný významným nezávislým producentem Harvey Weinsteinem začíná záběry filmu o starém Římě, kde těsně před pádem imperia stoupla obliba brutálních her a adrenalinových podívaných. Film se pak přesunuje do přítomnosti nebo nedávné minulosti.
Dokumentaristicky sleduje několik chudých nebo zchudlých amerických rodin v několika státech při exekuci jejich jmění a domů. Nemovitosti přecházejí na realitní firmy, které na jejich dalším prodeji vydělají velké peníze. Moore však chudé nabádá, aby domy neopouštěli a stali se squattery ve vlastním majetku, protože jedině pak nebudou živit tučné realitní firmy. Jinými slovy: Moore nabádá chudé k popření zavedených pořádků a k revoluci.
Moore kritizuje nízké platy pilotů a nižší bezpečnost létání zejména po vypuknutí ekonomické krize. Kritizuje velké firmy jako Wall-Mart a jejich chování ilustruje firemním materiálem, který stanoví, jak jednat v případě, když zemře pracovník firmy. Cílem je, aby co nejvíc peněz přešlo z pojišťovny na firmu a ne na rodinu pozůstalého. Mrtvým pracovníkům se ve firemní hantýrce říká "mrtví rolníci" a Moore tak dokazuje, jak bohatí smýšlejí o chudých.
| Čtěte také: Zamilovaný Moore vzedmul v Benátkách politickou vlnu |
Nejlepší je film v závěru, kdy se v hektickém tempu dostává do doby po pádu velkých bank a období Obamovy kandidatury. Největší Moorův vztek a satira stíhá ikony neregulovaného kapitalismu: bývalého prezidenta George Bushe, ministry financí Roberta Rubina a Hanka Paulsona, dále Roberta Feinberga, ředitele společnosti Countrywide, vůdčí firmy na trhu s nemovitostmi a hypotékami, a senátora Christophera Dodda, který Feinbergovi šel na ruku.
Moore nazývá současný kapitalismus mafiánským. Je to podle jeho názoru zřízení, které ztratilo vůli k demokracii. Podle sociologů a ekonomů, které Moore pro film oslovil, není už současný kapitalismus demokracií, ale plutokracií, ovládanou malou skupinou vlivných a bohatých lidi.
Běžní lidé, kteří v americkém kapitalismu žijí, se však podle Moorových průzkumů začínají šikovat a stále víc mladých kapitalismus odmítá. A to navzdory tomu, že propaganda je přesvědčuje, aby systém podporovali. "Jediné, co nám z demokracie zbylo, jsou volby," říká Moore v komentáři k filmu.
V závěru objíždí s bankovní dodávkou velké bankovní domy na Wall Streetu a megafonem volá do oken bankéřů, aby vrátili lidem peníze, které jim ukradli. Říká: "Odmítám žít v zemi, jako jsou Spojené státy a odjíždím." Kam, to zatím neprozradil.
Současnou situaci kapitalismu v době krize přirovnává Moore k živelní pohromě, kdy lidé sedí na střechách svých domů a volají o pomoc, ale nikdo nepřichází, protože bohatí jsou už dávno za vodou. "Kapitalismus je zlo," říká v závěrečném komentáři Moore. "A zlo nemůže být regulováno, ale jen vymýceno."
Moorův nový dokument je velmi patetický a schématický. Schémata o chudých pracujících a upířích vykořisťovatelích byla používána za socialismu. Moore je však lepší filmař než byli trubaduři socialistického způsobu života a tím získává také víc důvěry a víc obliby u diváků.
Rezonance v Torontu na jeho film byla obrovská. Po promítnutí filmu se tleskalo. Přesto však je třeba říct, že Moorův film je hodně černobílá agitka. Premiéru filmu přišel zhlédnout i významný americký filmový kritik Roger Ebert, který jako jediný dostává v Cannes zelenou kartu k natáčení hvězd přímo na červeném koberci, aniž by musel být na vymezeném místě za provazy oddělující fotografy od celebrit.
Ebert onemocněl v roce 2002 na rakovinu, ale píše stále aktivně. Nyní se o něj jako o těžce nemocného a špatně pohyblivého stará jeho žena, která ho doprovázela i do Toronta. Pravidelné sloupky pro kanadské noviny, které Ebert psával v době festivalu, se tento rok už nepublikuje. Ebertův současný zdravotní stav mě v Torontu zasáhl víc než Moorův film.
