Trojka, kterou od pondělí začíná vysílat česká HBO, je sympatický dospělý, má to v hlavě srovnané a nepotřebuje se zalíbit nebo překvapovat. Jeho smutek působí o to závažněji.
Nihilismus první řady, kterým se seriál v angličtině známý jako True Detective proslavil a trefil do nálady publika, nahradila tíha titulní postavy v podání oscarového herce Mahershaly Aliho. Tenhle detektiv ví, kolik selhání a kompromisů může připadnout na jednu životní dráhu. Děs už nepramení ze zvrácenosti, ale z vědomí, jak obtížně jde ustát hrůzu se ctí.
Přesto je třetí řada v mnoha ohledech návratem k masově oblíbené jedničce, která nastartovala kariéru několika lidem: takzvanému showrunnerovi seriálu Nicu Pizzolattovi, vedoucímu scenáristovi a osobě odpovědné za každodenní tvorbu, režiséru Carymu Fukunagovi a také Matthewovi McConaugheymu, který hrál toho nihilističtějšího z ústřední dvojice detektivů.
Kdo má chuť si Temný případ pustit od začátku, kouzlo chytlavého parťáckého vztahu dvou protikladných vyšetřovatelů funguje i po pěti letech. Zatímco nihilista Rust Cohle se tehdy představil názorem, že pro lidstvo existuje už jen jeden důstojný plán - přestat se rozmnožovat -, jeho kolega Martin Hart v podání Woodyho Harrelsona sám sebe charakterizoval jako "obyčejného kluka s velkým ptákem".
Ve vztahu k lidskému počínání na planetě Zemi, kterou tu zastupovala vytěžená a zamořená močálovitá krajina americké Louisiany, byl první z nich ztělesněním totálního přijetí zodpovědnosti, druhý prototypem žoviálního ignoranta. Největší smysl dávali dohromady.
Třetí řada z první v lecčems vychází, parťáctví však ustupuje do pozadí a seriál se více soustředí na vztah mezi detektivem Waynem Haysem, kterého ztvárnil Mahershala Ali, a jeho ženou Amelií v podání Carmen Ejogové, která o temném případu z pohoří Ozark ve státě Arkansasu napíše knihu.
Děj znovu ubíhá v několika časových rovinách, přičemž vrátit se k vyšetřování dvojici detektivů přiměje omyl, jehož se kdysi dopustila. Opět se tu filozofuje v policejních autech, opět sledujeme pomalu se rozplétající, děsivý případ dětí unesených z disharmonické rodiny. Mimo obraz lze vytušit dnešní Spojené státy, zemi v rozkladu, jejíž hnilobu zakládají vlastní instituce.
Držitel Oscara za film Moonlight Mahershala Ali je v roli vážného detektiva podobně (i když jinak) fascinující, jako byl Matthew McConaughey. Původně se Ali ucházel o vedlejší postavu detektiva Westa, které se nakonec chopil taky skvělý Stephen Dorff, po přečtení scénáře však tvůrce seriálu Pizzolatta přesvědčil, že titulní roli ztvární sám. Scénář si tedy v detailech, leckdy významných, hledí i toho, jak detektivův život a postup při práci ovlivňuje jeho tmavá kůže.
Amelie je manželovým protipólem v tom, jak celý případ vnímat. Zatímco on se zdá událostmi, které při vyšetřování zažil, ale i svou předchozí zkušeností z války ve Vietnamu, doživotně raněný, Amelie nemá problém o nich napsat dokumentární román a z práce i úspěchu se těšit. Podobná "seriálová manželka" možná v televizi ještě k vidění nebyla.
Nic Pizzolatto výrazně změnil kurz od dob, kdy zobrazoval pouze muže, kteří páchají zlo nebo prohrávají, a ženy jen jako jejich oběti anebo tvrdé hráčky, které své chování v zoufalství přizpůsobily mužské hře. Taková byla například postava Rachel McAdamsové ze druhé řady nebo Hartova manželka z první. V aktuální trojce se vyskytuje mnohem méně vyhrocených klišé. Zdá se, že autora začaly zajímat spíše šedé zóny mezi nimi.
Stále je však fascinován časem, jeho plynutí se tentokrát věnuje ještě důkladněji. Detektiv Hays se prvně objeví v roce 1980, kdy se při vyšetřování seznámí s manželkou, o deset let později se k případu vrací, když vycházejí najevo nové skutečnosti. Naposledy ho vidíme, když se píše rok 2015 a propletenec jeho životního příběhu a vyšetřovaného zločinu se uzavírá.
Ke druhému návratu Hayse přimějí návštěvy dokumentárního štábu, který se o zmizení dětí zajímá. Starý Hays si však kus života nepamatuje. Jeho i diváky čeká zjišťování, jak moc mu případ zasáhl do života a jaký ten život vlastně byl.
Po pěti epizodách, které HBO zatím promítlo novinářům, se příběh třetí řady zdá nejsilnější. A to i přestože Haysovy disputace s manželkou o plynutí času nebo totožnosti zatím zůstávají zašifrované a prvních pět dílů tvoří úvod příběhu, který zřejmě směřuje k symbolickému vykoupení detektiva. Zda budou jeho selhání spočívat v neochotě přijmout pravý stav věcí a zodpovědnost za svět ponořený do temnoty, jako to u Pizzolattových "pravých detektivů" bývá, se teprve uvidí.
Od doby, co tato detektivní antologie začala a upoutala publikum zobrazením Spojených států s tak explicitním, raněným nihilismem, se tón filmových a seriálových kriminálních příběhů lehce proměnil. Zdá se, že zhruba po druhé řadě Temného případu, která se roku 2015 nihilismem přímo opájela, ochota Hollywoodu přinášet stále temnější příběhy kulminovala.
O rok později vyhrál prezidentské volby Donald Trump a nálada v Americe skutečně potemněla. Už nebylo tak lákavé snažit se spatřit zemi v pravém světle pomocí uměleckých děl, nový prezident realitu bolestně připomínal každým svým výstupem. Ani pro jeho podporovatele nezavládly krásné časy, udělat Ameriku znovu skvělou nejde ze dne na den.
Superhrdinské filmy už v té době částečně opustily temné vize ve prospěch komedií, a v mnohých, donedávna bezvýchodných hollywoodských trhácích - například filmech Šílený Max: Zběsilá cesta či Black Panther - se začala znovu prosazovat naděje.
Prestižní seriály temnota tak docela neopustila, od úspěchu Temného případu se ale u diváků nejvíc daří příběhům vyprávěným z ženské perspektivy, především Sedmilhářkám a Ostrým předmětům režírovaným Jeanem-Marcem Valleém. Temný případ však zůstává na svém. Lze v něm najít skoro všechno, co bylo na samém začátku. Až na vtipkování a poutavou, někdy trochu lacinou hororovou estetiku. Tentokrát, snad i díky několikaleté pauze, vypráví Nic Pizzolatto s větší vážností a elegancí.
