reklama
 
 

Švejk je pro Lišku největší výzvou kariéry. Zatím není jisté, že film vznikne, říká režisér Sláma

10. 6. 2016 13:05
Bohdan Sláma získal od státního fondu 17 milionů korun jako příspěvek na realizaci nové adaptace Haškova Švejka. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a zatímco jedni se těší na novou vizi, jiní (zdá se, že většina) projevují spíš nespokojenost při představě, že "jejich" Švejka někdo zneuctí. Proč si Sláma látku vybral? Jak Švejka chápe? A zvládne Pavel Liška největší hereckou výzvu své kariéry?

Dáváte si za cíl "realistického Švejka". Proč by ale měl být Švejk realistický?

Ve filmu to nejde jinak. Švejk vznikl jako literární nadsázka, ale na plátně je třeba s ním adekvátně pracovat. Sledujeme chlapíka, který se chystá do války a velmi dobře si uvědomuje, co ho v ní čeká. Vytváří si určitý obranný mechanismus v podobě úžasného smyslu pro humor – ten má svou logiku právě jen v opozici vůči tvrdé realitě.

Zatím ale není vůbec jisté, že film opravdu vznikne, 17 milionů od fondu opravdu není vše – musíme coby koprodukce sehnat ještě hodně prostředků, včetně zahraničních. Až potom se budeme moct pustit do natáčení a budu mít příležitost přesvědčit publikum, že můj přístup dává smysl. Nebo mě diváci vyvedou z omylu a zjistím, že jsem se mýlil.

Rozhodně ale doufám, že se zadaří, protože Hašek mě fascinuje. A jak vidno podle reakcí, zajímá i lidi. Zdá se, že Švejk zůstává pevnou součásti naší národní identity a bereme ho jako velmi citlivou věc.

Reakce byly opravdu divoké. "Sláma nemá nárok za naše peníze točit Švejka jinak, než jak ho máme rádi." Samozřejmě ne jednohlasně, ale rozhodně velmi hlasitě.

Vím. A tady se právě ukáže, nakolik jsme schopní přemýšlet o věcech z nového úhlu pohledu, otevřít mysl. Když na věci nahlížíme jen z jedné strany, míříme k totalitě, takže doufám, že toho schopní jsme. Ve scénáři například nepadá jméno Švejk, lidi mu říkají Josef, abych ho trochu posunul z toho vyznačeného místa a dal najevo, že je načase o něm přemýšlet jinak.

Zdá se ale, že na Švejka už dlouhodobě nahlížíme jen z jedné strany, že přijímáme jen jeho komiku. Proč?

O tom jsem samozřejmě hodně přemýšlel. Myslím, že dnes mluví za Švejka především filmové adaptace, hlavně ta Steklého, na nichž pracovali lidé, kteří první světovou válku zažili. Nemuseli si připomínat její hrůzy, aby onen humor zasadili do kontextu, stačilo pracovat jemněji, v metaforách. My už toto povědomí nemáme, proto považuju za nutné ukázat plnou palbu. Aby bylo jasné, že Švejk není žádný hlupáček, ale malý člověk, který úspěšně využívá své prostředky, jak se bránit nesmyslnosti velkého světa.

Souvisí to i s Ladovými ilustracemi, které jsou svým způsobem geniální a Haškovy se líbily, ale v podstatě ten román ovládly.

Hašek se navíc obecně málo čte, v tom je problém. Každý o něm ví, ale málokdo mu věnuje dostatek pozornosti – lidé mají dojem, že mají Švejka přečteného z televize. Přitom Hašek velmi přesně popisuje hrůzu jednak systému odcizeného člověku, jednak samotné války. A není to žádná sranda. Sranda jsou jen Švejkovy reakce, jimiž sebe a své okolí drží při zdravém rozumu.

Hašek sice Švejka napsal jako humoristický román, ale bylo by dnes nesmyslné ho jen jako humoristický román vnímat – berme v potaz, vůči čemu byl humoristický.

Budou se diváci pořád smát?

Doufám, že ano. Švejk pro mě není "blbej a tlustej", ale "chytrej a vtipnej", proto okolo něj vzniká humor. A tenhle prvek je důležitější než nějaká představu o jeho fyzické podobě. Důležitá mi přijde nadčasovost Haškova citu pro lidskou povahu, jeho schopnost vykreslit charaktery, ne jen karikatury.

Na jednu stranu nadčasovost, na druhou dobovost – nejsme dnes už trochu jinde než generace vzpamatovávající se z největšího světového konfliktu? Mluví Hašek k nám?

Mluví. Myslím, že i my se můžeme obratem ruky ocitnout v podobně absurdní situaci, jaké čelil, a na to je třeba se systémově připravovat. Musím říct, že mě výrazně motivuje právě možnost natočit velký protiválečný film. Určitě nejsem sám, kdo se bojí, aby se lidé zase jednoho dne nezbláznili a nezačala nějaká vojna. Proto bychom si měli ty minulé neustále připomínat.

Jde o příběh obyčejného člověka, který vede svůj obchod se psy, ale najednou ho zcela nečekaně, skoro ze dne na den, vtáhne válečná mašinerie. Hašek to moc dobře znal, zažil válku na vlastní kůži. Byl uvězněný v zajateckém táboře, v němž umřely dvě třetiny lidí na tyfus. Něco jako koncentrák. On byl naštěstí tulák, takže měl zkušenost s tvrdšími podmínkami a přežil. Ale poznamenalo ho to. V takovou chvíli už vás nedojme každá pomněnka.

Bylo by ale zajímavé, jak by to dopadlo, kdyby se Hašek dožil dovedení Švejka až k československým legiím. S nimi byl v dlouhodobém sporu, z Ruska před nimi musel prchnout převlečený za ženu, zatykač vydaný na něj vybízel k jeho okamžitému zastřelení. A v Praze ho dva dny po návratu ztloukli. Kdyby měl svůj názor na ně sdělit skrze Švejka, nejspíš by to dopadlo velmi konfliktně, protože legionáře tenkrát každý vnímal jako hrdiny. Jenže Hašek byl anarchista, provokatér a rebel. A moje představa Švejka s tímto odleskem Haška počítá.

Zmiňoval jste, že první světová válka byla zbytečná. Říkalo se to o ní tak nějak vždy, ale Čechoslováci museli být opatrnější. Přece jenom jí vděčili za existenci svého státu, který tolik chtěli.

Jistě ne všichni, dneska ale tehdejší přesné pocity stěží úplně posoudíme. První světová válka ale byla svým způsobem krach evropské civilizace. Navíc přišla jako velký šok, stačí se podívat, jak dobové zdroje líčí rok 1914. Jako vrchol lidské kultury, kdy už jsou velké války nemožné. A pak přišla rána. Projevilo se, že svět postrádal zpětnou vazbu a reflexi.

Švejk pro mě ale není žádná "svině", jak se občas říká. Spíš milý chlapík, který například má svou etiku a pomáhá i lidem okolo sebe.

Bohdan Sláma Bohdan Sláma

Hašek o tom podává zprávu. Podává zprávu o absurditě, o nesmyslnosti. Bez nějakého vlastenectví – dokáže si z toho prostě dělat prdel, i když sám vlastencem byl. Což je ostatně náš národní způsob přežívání. Nemáme velké heroické národní charaktery, máme malého Švejka. A nebýt tohohle smyslu pro sebereflektivní humor, zřejmě jako národ neexistujeme.

Myslíte? Definuje zrovna nás zrovna tohle?

Mentálně určitě jo. Zní to jako klišé?

Zní to jako něco, čemu chceme věřit. Ale když se podívám kolem sebe, stačí si přečíst jen reakce na váš nápad adaptovat Švejka trochu jinak, tak nevidím zrovna smysl pro sebereflektivní humor. Ve skutečnosti myslím, že Švejk je u nás tolik populární proto, že tyto jeho prvky vyšuměly a vnímáme ho jako přitroublého chytrolína, který může říkat a dělat, co chce, a nenese za sebe pořádně odpovědnost. Trochu se bojím, že pokud ukážete Švejka takového, jaký je v románu, zjistíte, že ho Češi nepřijmou za svého.

I kdyby, nabízí se otázka, jestli přesto nejít proti srsti.

Což o to, já myslím, že ano, ale co řeknete těm, kteří vám vyčítají, že za "jejich" 17 milionů natočíte něco, o co "nikdo" nestojí?

Snad se mi podaří je přesvědčit, že oblibu si zaslouží i Švejk tak, jak ho vidím já. Od začátku jsem si uvědomoval, že tu budu bojovat s určitou tradicí zobrazování, ale to mě na tom zároveň provokuje a zajímá. Chtěl bych ukázat, že švejkování není o tom někoho "ochcat", ale o tom poukázat na nesmysl a přežít to. Proto stojí Hašek na počátku tradice, v niž pokračovalo tolik jiných od Voskovce s Werichem po Hrabala.

Nemáme se bát, že bude váš Švejk "elitní"? Jste režisér festivalových dramat, ale satira by ze své podstaty měla mířit na masy.

Božínku, ať se na nás dívá každý! Chceme být určitě přístupní všem, nemám v plánu se vůči někomu vymezovat.

O vašem pojetí Haška jste mluvil už v roce 2008 s Milošem Formanem, jak si můžeme přečíst v knize vašich rozhovorů. Zdálo se, že jste ještě důslednější v syrovosti pojetí než on.

Ve většině jsme se ale shodovali. Naopak on mě překvapil tím, že navrhoval jako ideálního Švejka Chaplina. A uvědomil jsem si, že jde o skvělou myšlenku. Komik, stylizovaný do největší spodiny, ale svým suverénním chováním se dokáže povýšit nad všechny, s nimiž se střetne. Něco podobného najdeme i ve Švejkovi.

Možná je Chaplin moc velký trademark a příliš by strhával pozornost. Ale nejde říct totéž vlastně i o Liškovi?

Nemyslím, že s tím bude problém. Vybral jsem ho proto, že má nevinný pohled, ale zároveň v sobě kus hovada, jak správní komici mívají. A oboje jako Švejk bude potřebovat. Může zobrazit jako humornou rovinu, tak i temné podvědomí. Podle mě bude dobrej. Samozřejmě jsem přemýšlel i o jiných možnostech, ale když si odmyslíme tu figurku tak, jak ji namaloval Lada, tak mi tam Pavel sedí nejvíc.

Produkčně půjde o váš nejnáročnější projekt.

Látka si to vyžaduje, nejde o komorní příběh ze současnosti, na jaké jsem zvyklý. Má velký záběr, roztahuje se v prostoru i čase. Musím se s tím poprat.

Budete se snažit zachovat dobovost se vším všudy? Třeba včetně vyjadřování herců? Bál bych se třeba u Lišky.

V rámci možností se budu snažit o historicitu, ale každá doba, i ta naše, má svůj neviditelný styl, který automaticky využívá a označuje za realismus. Toho se asi nezbavím. Krom toho je otázka, nakolik se lidé za těch sto let vlastně změnili - možná ne zas tak moc. A protože mi jde především právě o zachycení Haškových figur, nebude to snad problém.

Liška byl obsazen už v době, kdy jste žádali o podporu? Plánovali jste spolu koncept?

Byl znám už tenkrát, ale neřekl bych, že jsme spolu plánovali koncept. Dal jsem mu ale přečíst scénář a mluvili jsme spolu o té roli. Určitě jde o jeho největší hereckou výzvu, ale herec časem roste, tak proč se jí nechopit? Pavel není uzavřená kapitola, má ještě mnoho co nabídnout.

Kolik ze Švejka vlastně adaptujete? První díl?

Všechny čtyři. Samozřejmě bylo strašlivé psát scénář, protože spousta z věcí, které by jistě chtěli vidět lidi nebo bych tam chtěl mít já, se do filmu nevejdou.

Nezvažoval jste pojmout adaptaci spíš jako televizní seriál?

Podle mě by ztratila sílu. Já mám rád filmy. Berte to tak, že těch 900 stran je určeno ke čtení, ne doslovné adaptaci. A já si vybral motivy, které považuju za nosné, tedy ty protiválečné, a rozpitvávat je do seriálové polohy by nemělo smysl.

A jak probíhá mezinárodní shánění prostředků, když ještě není hotovo?

Máme především německého koproducenta. Čekalo se zatím právě na to, jak se vyjádří fond, protože bez českého základu by se točit nedalo, když chceme, aby šlo o český film.

Co se týče spolupráce s cizinou, nechceme ale jen německé peníze, ale i německé herce. Jde mi o zachování vícejazyčnosti předlohy, aby si mohl divák uvědomit, že Čechy nebyly vždycky homogenní země – tahle představa nám do značné míry škodí. Takže Němci budou mluvit německy, Maďaři maďarsky... Měla by to být samozřejmost, ale málokdo to dodržuje.

Co si vlastně myslíte o postoji fondu "víc peněz méně filmům", kvůli němuž letos nezbylo na několik zajímavých projektů? Třeba Miladu Horákovou?

Horákovou jako téma nepochybně velmi potřebujeme, hodně tu chybí, ale abych mohl blíže hodnotit, musel bych vidět scénář. Silné téma neznamená silný film. Ale z druhé strany: Jestliže jsme si tedy řekli, že budeme podporovat filmy, měli bychom uvažovat realisticky. Nemá smysl přiklepnout dvaceti producentům symbolickou sumu, která jim beztak nepomůže. Raději jich vybrat míň a přispět tak, abychom jim opravdu ulehčili práci.

Ono těch peněz ve fondu, jakkoliv se situace zlepšila, pořád není nějak hodně. A co si budeme nalhávat - 17 milionů pro historický válečný film není velká suma, těch peněz potřebujeme mnohem víc.

Nechtěl bych být v radě, rozhodování musí být obtížné a čistě při pohledu na zamítnuté projekty cítím mnohdy lítost a tím větší zodpovědnost.

Rozhodně riskujete, že pokud neuspějete, nebude mít už nikdo další možnost posunout Švejka mimo "ladovskou" rovinu.

To si moc dobře uvědomuju a není to žádné lážo plážo. Všichni k tomu přistupujeme velmi zodpovědně. Ale pořád nepřepisuju haškovský kánon, jde jen o mou verzi. Mluvil jsem o Švejkovi třeba s Honzou Prušinovským a jeho pojetí by vypadalo zase úplně jinak.

Ale rozhodně má smysl ten film točit. Už jen při pohledu na tu rozprouděnou debatu, co následovala po jeho oznámení. I kdybych měl jen přimět lidi si Haška zase přečíst, bude to svým způsobem úspěch.

Švejk pro mě ale není žádná "svině", jak se občas říká. Spíš milý chlapík, který například má svou etiku a pomáhá i lidem okolo sebe – tím, že jim dovoluje zasmát se absurditě kolem. Snad se mi podaří to zachytit.

Máme obrovský množství dat, ale nejsme schopni je uchránit ani zachovat pro budoucnost. Všechno spěje k tomu, že je to úpadek civilizace, je to tak správně a jsem s tím smířen, říká režisér Jan Svěrák | Video: DVTV |  19:50

autor: Martin Svoboda | 10. 6. 2016 13:05

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama