reklama
 
 

Reportáž: Středověk po česku. Seriál Soumrak templářů vznikal na Barrandově

5. 5. 2019 12:19
Řád templářů nevyhnutelně směřuje vstříc rozpadu. Krví a špínou nasáklé kostýmy rytířů z druhé řady seriálu Soumrak templářů, kterou právě vysílá stanice HBO, opět vznikaly na pražském Barrandově. Stejně jako realistické kulisy středověké Paříže.

"Snad všechno půjde lépe," říká hlavní scénograf seriálu Ondřej Nekvasil a klepe na dřevo. Je podzim minulého roku, v barrandovských studiích stojí rozlehlé interiéry i exteriéry, v nichž právě vzniká seriálová iluze středověku, a Nekvasil dobře ví, proč je třeba stvrdit slova zaťukáním na bytelnou konstrukci středověkého pokoje, kde se právě nacházíme. Při natáčení první řady Soumraku templářů na Barandově shořely kulisy za 100 milionů korun.

Stojíme v místnosti, kde v seriálu žije královská rodina a kam z okolních oken dopadají jen dva paprsky namodralého světla. I zblízka pokoj a všechny zdejší předměty vypadají realisticky.

"Vytváříme vše, co tu vidíte, od židlí až po úplné drobnosti," podotýká Nekvasil a poukazuje na dobovou deskovou hru ze 13. století, která leží na stole. "I tu jsme vyrobili podle skutečnosti." A dodává, že světlo je jednou z věcí, na kterou musí dávat pozor. Aby divák měl pocit, že svítí skutečně z oken a nikoli z filmařských světel od stropu.

Existuje spousta drobných triků, kterak si s využitím moderních technologií ulehčit práci, aniž by to bylo znát na výsledku. "Třeba kování na dveřích bylo tehdy z jednoho kusu kovu, my jsme vše vyřezali pomocí laseru a použili hliník, který pak kovář vykoval," udává jeden příklad Nekvasil. "Pouze panty, které drží dveře, jsou skutečně ocelové."

Dalším příkladem jsou tabulky oken, jež jsou naopak vyrobené z jednoho kusu a mřížka na nich je jen namalovaná. "Když je potřeba detailní záběr, samozřejmě se vyrobí potřebný kus věrně," vysvětluje scénograf. A jak se točí za mihotavého světla svíček? "Používají se drobné neviditelné žárovky, při svíčkách by kamera viděla jen černo."

Kulisy středověké Paříže

Stěny místností působí autenticky nejen na omak. Povrch kamenů pochází ze skutečných gotických pražských domů. "Třeba tenhle povrch je z Karlova mostu," podotýká Nekvasil a popisuje, kterak se otisky z různých domů digitalizovaly a nechávaly vyrobit na zakázku. Na to prý u výroby většiny filmů není čas, u tohoto seriálu si ale tvůrci mohli dovolit jít do detailů.

V ateliérech nestojí jen královské místnosti, ale třeba také replika vnitřku kostela. "Tady se natáčel velký souboj. Je obtížné najít skutečný kostel, kde by šlo točit bitku. A je pochopitelně nemožné opravdový kostel zapálit," komentuje Nekvasil s tím, že vždy je lepší točit na skutečných místech, pokud je to možné. Na rozdíl od dialogových scén, které vznikaly v opravdových dobových kostelích po Česku, se bojovalo v ateliérech. I tak ale jen s využitím ohně šlehajícího z plynových trubic.

Mít skutečný oheň na scéně je obtížné a obzvlášť po předchozích zkušenostech s požárem na Barrandově v létě 2016 to nikdo nechce riskovat.

Kulisy středověké Paříže stojí na nedalekém kopci. Zvenčí lze vidět dřevěnou "potěmkinovskou" konstrukci, ale jakmile se člověk zanoří do nitra uliček, iluze je velmi přesvědčivá. Pracuje na ní průběžně 150 lidí, šest dní v týdnu, od 7 do 17 hodin. "Museli opracovat kilometry kamenů," poznamenává Nekvasil.

Spleť uliček a blízkého okolí dobových chrámů má 150 na 50 metrů, ale zevnitř vypadá větší. "Třeba mezi těmito dvěma místy to v reálné Paříži byla půlhodina jízdy," říká Nekvasil. Díky umění kamery a střihu to divák nepozná.

Stojí tu také spodek věže, která ve středověku patřila k dominantám Paříže spolu s katedrálou Notre-Dame a gotickou kaplí Sainte Chapelle, avšak moderní doby se nedožila. "Ve skutečnosti byla čtyřikrát vyšší," říká Nekvasil. Když je potřeba záběr na celek, ke slovu pochopitelně přicházejí počítačové triky.

Také druhá řada seriálu Soumrak templářů vznikla na pražském Barrandově. | Video: History Channel |  02:16

Na place s Lukem Skywalkerem

"Vše jde dobře, zatím nehořelo," vtipkuje skoro místo pozdravu herec Julian Ovenden, který v seriálu ztvárnil De Nogareta, politika a "šedou eminenci", jež radí francouzskému králi Filipovi. Je vidět, že požár, který při natáčení první řady zbrzdil a zkomplikoval produkci, je stále tématem.

Ještě větším tématem prý ale ve štábu byla přítomnost herce Marka Hamilla, který v druhé řadě seriálu s gustem ztvárnil mistra Taluse, ostrého zjizveného starce, který cvičí novice v templářském řádu.

"Je to pěkně drsnej parchant," neubránil se ostrým slovům na povahu Taluse britský herec Tim Cullen, představitel protagonisty, rytíře Landryho. Diváci už nyní tuší proč: Hamillův Talus se s nováčky při výcviku nemaže, ale v koutku duše si svou drsnost potutelně užívá.

Je to postava, která přesně vystihuje posuny v druhé řadě seriálu. Ten se pod novým showrunnerem - tedy vedoucím scenáristou a osobou odpovědnou za každodenní tvorbu seriálu - pokouší o změnu atmosféry. Na jedné straně je drsnější a špinavější, na druhou se pokouší o větší nadhled.

"Je fakt zlatíčko," prozrazuje o Marku Hamillovi představitel rytíře Tancreda Simon Merrells. "Tom Cullen, který hraje Laundryho, jednou přišel s nepopsatelným výrazem ve tváři: ‚Panebože, to neuvěříte, kdo se k nám připojí… Luke Skywalker!‘ A Mark pak jen přišel a řekl: ,Nazdar všichni, viděl jsem první řadu a jsem nadšený, že můžu být součástí rodiny. Kdybych něco dělal blbě, tak mi to prosím řekněte.' Prostě zlatíčko. A pak se tu a tam začaly objevovat různé historky ze Star Wars, nikdo nečekal, jaký je to vtipálek."

Hlavně se z toho nezbláznit

Herec Tom Cullen má jasno, co diváky přitáhne k druhé řadě. "Myslel jsem, že víc už bojovat nemůžeme, ale zjevně to možné je. Pojišťovny nám víc věří, děláme více kaskadérských kousků sami, jezdíme na koni a tak dále. Zrovna včera jsem si poranil prst," říká a na otázku, jak se to stalo, lakonicky dodává, že dostal ránu hořícím mečem. "Není to žádný rytíř v nablýskané zbroji, to by byla pěkně nudná postava. Nyní se snaží poučit ze svých chyb," komentuje vývoj své postavy.

"Když celý den předstíráte, že jste někdo jiný, trochu z toho blázníte," podotýká Cullen na adresu herecké profese a stěžuje si, že mu v takových chvílích chybí přátelé, s nimiž by večer mohl zajít na pivo.

Místo toho si zašel třeba na hokej. "Stal jsem se fanouškem Sparty," poznamenává. Ani nemusí, jasně to dokládá kšiltovka na jeho hlavě. "Je to tak skvělá hra. Jsou neuvěřitelně rychlí. Já jsem na bruslích stál jen jedinkrát v životě."

Ale pak dá Cullen přece jen najevo, jak je mu blízká historie a téma Soumraku templářů. "Nelze točit jen seriál o bandě chlapíků chystajících se na křížovou výpravu bez přemýšlení o současnosti. Existují tu mnohé paralely k dnešku," domnívá se. "Templáři vytvořili první bankovní systém a spoustu dalších věcí, které jsou základem naší civilizace. Soumrak templářů je prvně velkolepá akční show, ale v pozadí je i tohle. Zapomínáme i mnohem nedávnější historii, dnes náckové pochodují po amerických ulicích," uzavírá na vážnou notu.

Temnější, násilnější, realističtější

"Často jsou ve filmech vyobrazeni jako padouši," rozhovoří se o templářích také představitel Tancreda Simon Merrells. "Ale když se víc začtete, ten příběh nejsilnější organizace, která vznikla během pár desetiletí, je pozoruhodný. Byli obdivováni a zároveň byli postrachem."

Představitel krále Filipa Ed Stoppard udává další pádný důvod, proč sledovat druhou řadu Soumraku templářů. "Mnohem mohutnější plnovousy," žertuje.

Pak ale dodá i pár relevantnějších charakteristik. "Druhá řada je temnější, násilnější, realističtější, intenzivnější," říká. A byť Stoppard nehraje templáře a navíc patří k těm hercům, kteří ve svém karavanu nejraději kouří, dokud se od nich nic nechce, také on prý tentokrát zapracoval na fyzické přípravě.

Stoppard se v souvislosti s tím zmiňuje, jak hraní ovlivňují dobové kostýmy. "Kostým vám pomáhá, drží vaše tělo, brání mu, aby se pohybovalo moderním způsobem," líčí. "Mám rád informace, které mi sám kostým dává. Mé kostýmy z první řady byly měkčí, nyní jsou strukturovanější, více se podobají brnění. Když jsem si musel lehnout, proběhlo mi hlavou, opravdu musím? Protože jsem se cítil jako želva."

Věrnost době 13. století

Na ošacení pracovalo na Barranově 45 lidí pod vedením kostymérky Deany Cellarsové. Většina z nich byli Češi. "Někteří pocházejí z rodin, které se kdysi podílely na kostýmech v operách, jsou vážně skvělí," říká Cellarsová na adresu svých spolupracovníků.

S nimi vytvořila přinejmenším několik set kostýmů. A byť někdy barvy i střih přizpůsobili oku moderního diváka, důležitá byla věrnost době 13. století, kdy se seriál odehrává a kdy se také začaly objevovat první střihy oblečení.

"Není to levné. Ráda používám přírodní látky, bavlnu, hedvábí, často látky z Indie," vysvětluje Cellarsová a zahledí se na složitý kožený oblek visící poblíž, který patří postavě De Nogareta. "Mohl stát klidně okolo 2000 dolarů. Když se podíváte na tu jemnou práci s kůží, je to opravdu náročné."

Po dvou dnech strávených na Barrandově chvíli trvá, než člověk tu iluzi středověku vyžene z hlavy. A když se poté dívá, kterak na televizní obrazovce hrdinové procházejí ulicemi a konverzují uprostřed potemnělých místností, nemůže si jen tak odmyslet, že na každém kameni je otisknutý kousek gotické Prahy a že ten královnin kostým tu šilo několik lidí po několik dní. Středověk neskončil, středověk trvá.

autor: Tomáš Stejskal | 5. 5. 2019 12:19

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama