Debut dvaatřicetiletého Floriana Henckela von Donnersmarcka Das Leben der Anderen (Život těch druhých) popisuje činnost komunistické tajné policie Stasi, hlavně podrobné sledování každodenního života východních Němců. Život ve strachu a bez soukromí však nevidí z pohledu obětí, nýbrž z pohledu jednoho z agentů Stasi, který postupně začíná stále více pochybovat o "své práci".
"Po filmech Sluneční alej, Good Bye Lenin! či NVA je to první německý hraný film, který se veskrze vážně, bez nostalgie trabantů, romantiky sprévských okurek a dalších folkloristických hrátek zabývá podstatou zaniklé Německé demokratické republiky - systematickým zastrašováním, utiskováním a represemi svých občanů ve jménu bezpečnosti státu," napsal týdeník Der Spiegel.
Film letos získal hned čtyři Bavorská filmová ocenění a německá média jej hodnotí jako jeden z nejlepších domácích kinematografických počinů posledních let. Pozastavují se zároveň nad tím, že se nedostal na filmový festival Berlinale. Letos byla přitom na festivalu německá kinematografie zastoupena nebývale silně, ale kvalita jednotlivých příspěvků výrazně kolísala.
Snímek se točil ve skutečných lokacích, jako je například vězení Stasi v Hohenschönhausenu, nebo na někdejším ministerstvu státní bezpečnosti v berlínské ulici Normanenstrasse. Do detailu dbal režisér na zachování autenticity - zejména pokud jde o odposlechovou techniku. Mluvil i s pracovníky Stasi i jejich oběťmi, východoněmeckými básníky a divadelníky.
Snímek, který začíná v roce 1984, je příběhem agenta Stasi, který se postupně obrací proti systému, pro nějž pracuje. Odehrává se v divadelním prostředí, jehož bohémský duch zaseje pochybnost do jednání agenta pověřeného odposlechem divadelního režiséra a jeho partnerky.
"Chtěl jsem v dramatickém kontextu vyprávět příběh člověka, který se změní. Otázka zní, zda jednáme na základě principů nebo pocitu, zda jsme ideologové či zástupci lidskosti," vysvětlil von Donnersmarck, režisér a scenárista v jedné osobě.
"Doposud se společnost soustředila hlavně na osudy obětí. Ráda se nechávala bavit východoněmeckými suvenýry ve filmech, kde se NDR jevila jako obskurně zábavná země, v níž ale pořád platily lidské hodnoty. Donnersmarckův film obrací pozornost publika na pachatele. Co to bylo za lidi? Co je pohánělo?" napsal nedělník Welt am Sonntag.
Odposlechy telefonů, kontrola korespondence a neustálé sledování osob považovaných z hlediska režimu za nepřátelské byly hlavními směry činnosti Stasi v bývalé NDR. Stasi měla nejhustší sledovací síť ve východním bloku, složitou a obsáhlou kartotéku a důkladný systém kontroly poštovních zásilek. Jejích 35 tisíc agentů a 174 186 neoficiálních informátorů tvořilo dohromady zhruba jedno procento z počtu obyvatel nějdejšího státu dělníků a rolníků.
