Po Nebohém pánovi Pomsta a i v Česku distribuovaném Old Boyovi se trilogie pomsty jihokorejského režiséra Park Chan-wooka završuje Nebohou paní Pomstou. Filmem, který v sobě slučuje to nejlepší z obou předchozích a v němž se poprvé mstí žena.
A činí tak stejně přirozeně, jak se v úvodních titulcích čistě prolíná poetická krása s obrazy plnými krve a bolesti. Onou hrdinkou je krásná Lee Geum-ja.
Právě ji propouštějí z vězení, kde strávila 13 let za zločin, který nespáchala. Nastupuje cestu msty, na které se vydává hledat skutečného viníka dětských smrtí, svého uvěznění a ztráty dcery.
Půdorys je to vlastně prostý. Lee Geum-ja se za branami vězení setkává s bývalými spoluvězenkyněmi, které jí pomáhají uskutečnit její plán. Ženy jsou tu představovány i v flashbacích z vězeňské cely, stejně jako vyšetřovatel a vyšetřování jejího ne-zločinu.
Lee Geum-ja je svižnými tahy vylíčena jako anděl: ve vězení jí září tvář, obětavě všem pomáhá a mluví o odpuštění a pokání ve větách typu "modlitba je jako froté ručník - vydrbe tě ze všech hříchů".
Když ale vyslechne sborový zpěv santaclausovsky oděných křesťanských bližních, odmítne to-fu na usmířenou, nasadí si černé brýle plus drsně zasmušilý výraz, který už si uchová do strhujícího finále. Z anděla je anděl pomsty s červenými očními linkami a červenými podpatky.
Jestli svého nepřítele najde, se nesluší prozrazovat, rozhodně je ale závěr dosti nečekaný a pointa je stejně překvapivá, jak je u Park Chan-wooka zvykem.
Stejně jako fakt, že předchozí ospalé tempo najednou nahradí drsná akce - jakkoliv natahovaná na delší úsek, než by měla mít.
Skupinka mstitelů pak dokonává pomstu a činí tak v pláštěnkách, vyzbrojena sekyrami, noži a s tragikomickým dohadováním o tom, kdo začne.
Už předtím je film vystlán řadou brutalit všeho druhu: sexuální scéna s rutinní souloží u večeře, vyšinutá sekvence ze setkání s opilými adoptivními rodiči v Austrálii, lesbická násilnická spoluvězenkyně ládovaná odbarvovačem.
Přitom všem se ovšem projevuje i specifický Park Chan-wookův humor včetně drsných sekvencí typu snu o tom, jak Lee Geum-ja veze zimní krajinou cosi mezi mužem, psem a sáněmi, a pak to pěkně viditelně sprovodí ze světa.
Ve své urputnosti i základním syžetu film připomíná Tarantinova Kill Billa. Ale přes všechny brutality je to film obrazově opuletní, přitom průzračně čistý, okouzlující a podmanivý.
Nenechá vás vydechnout, láká vás klasickou hudbou, a přitom strhává do svých osidel a hlavně do logiky uvažování hlavní hrdinky.
Nadšeně se vymezuje vůči křesťanskému principu odpuštění a kontruje nelítostným "oko za oko". Ironicky využije křesťanské principy v hrdinčině ozřejmění motivu: "Když spácháš hřích, musíš ho odčinit. Zabiju tě, protože jsi ze mě udělal hříšnici."
Lee Geum-ja už si v té chvíli dávno získala vaše sympatie a její vysvětlení zní proto stejně logicky jako fakt, že pokud vám leze na nervy manžel, měli byste ho ugrilovat a sežrat - stejně jako to učinila hrdinčina tlustá spoluvězenkyně.
V závěru přichází o to silnější katarze s padajícími sněhovými vločkami a hlavou zabořenou do bílého dortu. A po rozsvícení v sále zase pocit, že vás sice Park Chan-wook dosti neurvale učinil spolupachateli, ale že jste mu za to vděčni.
Nebohá paní Pomsta (Sympathy for Lady Vengeance), Jižní Korea 2005. Scénář Park Chan-wook a Chung Seo-kyung, režie Park Chan-wook, kamera Chung Chung-hoon, hrají Lee Young-ae, Choi Min-sik, Kwon Yea-young a další. 112 minut, distribuce Artcam.
