Šílení se v jedné rovině odehrávají začátkem 19. století ve Francii, v rovině druhé i v naší české současnosti. Film volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea a hlavní postava (kterou představuje Jan Tříska), je inspirována markýzem de Sade. Film (označovaný režisérem jako filozofický horor) vypráví příběh jednoho blázince, v němž není tak úplně jasné, kdo je blázen a kdo je ošetřovatel. Hranice mezi zdravým rozumem a šílenstvím je tenká, stejně jako hranice mezi svobodou a totalitou. Ústav ovládaný ředitelem Murlloppem a zvrhlým markýzem je oázou anarchie a ani převrat a nástup ředitele Coulmiera svobodu nepřinese. Tento převrat, který nepřináší úlevu, ale snad ještě více násilí, dává vzpomenout na "výměnu stráží" v listopadové revoluci 1989 - možná až příliš prvoplánově.
Poslechněte si, jak Jan Tříska hovoří o rouhání De Sada a svém životě.
V zajetí svobody
Absolutní svoboda by měla být vlastní každé umělecké tvorbě (a zvláště té surrealistické). Rouhačský, provokující film Šílení se vysmívá bohu a víře v něj, totalitě a manipulaci, všemu, co člověka může omezovat a vzdalovat svobodě (svobodě osobní, ale především svobodě ducha), spontaneitě a imaginaci. Bůh je zde jen chimérou a umění je mrtvé, alespoň dle režisérových slov v úvodní vysvětlující sekvenci filmu. Současně se ale ve filmu naznačuje, že absolutní svoboda tak úplně možná není: markýzova snaha o ni se většinou naplňuje skrze omezování svobody druhých. Symptomatická je v tomto ohledu scéna, v níž blázni pod markýzovým vedením inscenují živý obraz podle slavné Delacroixovy malby Svoboda vede svůj lid. Mají znázorňovat svobodu v zajetí příkazů a rozkazů De Sada.
Pryč s bláznovstvím
Alegorie blázince jako obrazu společnosti není nikterak překvapivá, ani nová. Ve Švankmajerových rukou se stává nástrojem ke kritice současného společensko-politického systému, který dle jeho názoru jen s jiným personálním obsazením variuje systém předešlý. Markýz, který se vzpírá morálce společnosti, je potrestán nejtvrději, zatímco Charlota (Anna Geislerová) ve všech situacích pragmaticky stojí na straně vítězů. Blázni (občané) jsou jen nevědomou infantilní sebrankou ovládanou mocí "těch nahoře".
Probuďte se
Přístup Švankmajera je nekompromisní, burcující, aktivistický. Když markýz a posléze Coulmiere říkají Jeanovi "probuďte se", jako by to říkali současně i divákům. Právě v tomto Švankmajerově filmu se sešla snad všechna jeho témata a obsese naráz: surrealismus a libertinství, erotismus a blasfemie, imaginace a vzpoura, to vše je přítomné a hmatatelné. Švankmajerovy názory jsou hlásány demonstrativně, kompaktnost a funkčnost scén je fascinující interiéry blázince s kvokajícími slepicemi a věčně vířícím peřím, markýzův historický kočár míjející na dálnici auto zapadlé do příkopu, detaily, jako je svérázná arteterapie stříkáním barev na nahou ženu či dort ve tvaru kříže požíraný markýzovými pochopy.
Vedení herců
Oproti dřívějším Švankmajerovým filmům jde téměř výhradně o film hraný, animované sekvence (s oživlými kusy masa, jazyků, očí) se objevují méně, představují tu sny různým způsobem komentující probíhající děj. Film je často postaven na dialogu (což ho taktéž odlišuje od dřívějších Švankmajerových filmů), a také na monologu markýze. Jan Tříska sehrál roli výborně a autenticky, stejně jako Jaroslav Dušek roli Murlloppa. Pavel Liška opět variuje (i herecky) svou typickou postavu nevinného mládence, který jako jeden z mála realisticky vnímá celou hrůzu toho, co vidí. O Švankmajerově tvůrčí metodě je známo, že herci jsou pro něj vlastně jen dalším kusem masa k animaci - tento přístup je sice svérázný, ale vzhledem k výsledku nezpochybnitelný.
Film Šílení vstupuje do kin právě dnes - 17. listopadu (více než symbolicky, k naší stále ještě popřevratové době má mnoho co říci) v 35 kopiích, z toho 25 je určeno pro český trh. Šílení v lednu zahajují Rotterdamský filmový festival.
Poslechněte si audia herců Jaroslava Duška a Jana Třísky:
Šílení
námět, scénář, režie: Jan Švankmajer, výtvarníci: Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer, kamera: Juraj Galvánek, kostýmy: Veronika Hrubá, Eva Švankmajerová, zvuk: Ivo Špalj, střih: Marie Zemanová, produkce: Jaromír Kallista, Athanor (koproducenti C-GA Film, Česká televize, Barrandov Studio), ČR 2005
Hrají: Jan Tříska (Markýz), Pavel Liška (Berlot), Anna Geislerová (Charlota), Jaroslav Dušek (dr. Murlloppe), Martin Huba (dr. Coulmiere), Pavel Nový (sluha Dominik) a další webové stránky filmu: www.sileni.cz
