Recenze - Povrchní nálepka režisérky Kahtryn Bigelow jako ženy tvořící nadupané mužské filmy sedí na její nový film Hurt Locker (přeloženo banálně jako Smrt čeká všude) zdánlivě nejpřiléhavěji. Snímek o skupině amerických pyrotechniků v Iráku, kde nevystupuje jediná výraznější ženská postava, přiměl komentátory na ČSFD k výrokům typu "Kathryn Bigelow má v hlavě víc testosteronu než kdejaký chlap - našemu světu rozumí a opět vytvořila drsnou podívanou".
Podobná absurdní tvrzení zakrývají, že v režisérčiných filmech o roli pohlaví vůbec nejde. Její tvorba se pohybuje v rámci hollywoodského mainstreamu, kde mužští režiséři převažují v jakémkoli žánru včetně romantické komedie či melodramatu.
Dělení na mužské a ženské žánry tak vychází čistě z cílových skupin diváků, a ne z ohledu na pohlaví tvůrců, kteří v těchto žánrech tvoří. Žena režírující akční filmy není v hollywoodském filmu o moc exotičtější než žena režírující romantické komedie.
Zahraniční ohlasy na snímek:
Do českých kin míří oscarový černý kůň The Hurt Locker
Filmy Bigelowové rozhodně nepředvádějí nic jako ženský pohled na mužský svět a není z nich nijak patrné, že je točila žena (na druhou stranu nic nenasvědčuje ani tomu, že by je točil muž). Znakem její tvorby je budování zápletky okolo dvou silných postav, které zastupují vzájemně protikladné přístupy k témuž problému.
Opozice povinnosti a svobody
Nejtypičtějším příkladem je thriller Bod zlomu, kde se konflikt obou ústředních postav točil kolem opozice povinnosti a svobody. Smrt čeká všude předkládá v podstatě podobné schéma, když sleduje vztah dvou členů téže vojenské čety, z nichž jeden důsledně dodržuje předepsaný postup chování během jednotlivých akcí, zatímco druhý protokoly provokativně porušuje, v každé situaci improvizuje a k nebezpečí přistupuje s efektní lhostejností.
Oproti Bodu zlomu se zde ale obrací naruby kontext, v němž se konflikt odehrává, takže děj nakonec směřuje úplně jiným směrem. Zatímco v Bodu zlomu rámoval svět práva a zločinu, Smrt čeká všude si bere za své prostředí válku.
Irácký konflikt byl ve filmu někdy uchopován jako multimediální válka, která produkuje množství různorodých záznamů provokujících k zamýšlení nad vztahem reality a jejího zobrazování. Takto je pojatý třeba hraný snímek Redigováno (Redacted) od Briana De Palmy či dokument Krátké filmy z Iráku Maura Andrizziho.
Film V údolí Elah naproti tomu tematizuje vliv vyhrocených podmínek na psychiku vojáků a vyvozuje z něj etické důsledky. Smrt čeká všude přebírá prvky z obou přístupů, ale vytváří s jejich využitím úplně nový pohled.
Bez politické angažovanosti
Především se snímek vyhýbá politické angažovanosti. Motiv amerických vojáků v Iráku si vybírá kvůli specifickým podmínkám, v nichž vojenské jednotky pracují. Stav, který není ani mírem, ani otevřeným konfliktem, ale světem, jenž permanentně překračuje vlastní řád, jej zajímá s ohledem na to, jak proměňuje myšlení těch, kteří se v něm ocitají.
Oproti V údolí Elah ale chce zůstat na obecné rovině, kde současný Irák je žánrovým fikčním světem, který má k realitě v zásadě podobný vztah jako westernový Divoký západ nebo antický Řím historických velkofilmů. Prostředí zde jen udává parametry pro konflikt dvou principů.
Film společně s hrdiny odpočítává zbývající dny jejich služby, která spočívá v tom, že denně nasazují životy při výbušných incidentech, jež se vyznačují naprostou nepředvídatelností. Zrádnost jejich situace spočívá v tom, že ji hrdinové pojímají v podstatě jako zaměstnání a že se pro ně stává svébytnou rutinou. Děj sestává z řady víceméně samostatných epizod, v nichž hrdinové obstávají (či neobstávají) tváří v tvář vyhroceným situacím.
Modely svobody a povinnosti tu na sebe většinou nenarážejí přímo jako v Bodu zlomu, ale ukazují se skrze chování hrdinů při misích. Stejně tak finále postrádá odzbrojující patos, který umožňoval předvést touhu po svobodě v impozantní a očištěné podobě.
Smrt čeká všude naopak končí intimním střízlivým vyznáním, které má ale podobný význam jako ponoření se do vln v závěru Bodu zlomu. Smiřuje oba protikladné hrdiny tím, že je ukáže jako postavy propadlé témuž živlu - v Bodu zlomu je jím svoboda ztvárněná vodou, ve Smrt čeká všude je to válka zobrazovaná explozemi ohně.
Styl zpravodajských záběrů jako zdroj napětí
Společenské kritiky se zdržuje i styl filmu. Časté používání ručních kamer sice odkazuje na válečné zpravodajství, zároveň je to ale styl, který využívá velká část současných válečných filmů čistě proto, že stupňuje napětí.
| Čtěte také: Tommy Lee Jones se dívá psíma očima na válku v Iráku |
Oproti Redigováno se snímek nesnaží přímo evokovat autentické záznamy. Spíš děj zobrazuje z jakési paranoidní perspektivy, která spočívá v zabírání událostí z různě vzdálených a rozdílně situovaných míst, což vyvolává dojem mnoha pozorovatelů, kteří události sledují z úkrytů.
Účinek je v první řadě dramatický - jde tu o vyvolání napětí, ne o poukázání k mediálním obrazům války. To potvrzuje i využívání nenápadné, ale naléhavé hudby a několik efektních zpomalených záběrů.
Smrt čeká všude není dalším snímkem komentujícím společenskou situaci spojenou s přítomností amerických vojsk v Iráku, ale dílem, které se z reálné situace snaží vytěžit něco nového pro žánr válečných filmů. Ukazuje, že nový způsob válčení může přinést do čistě žánrové tvorby dosud nevídaná témata.
Žánrový přístup zdá se zabral na americkou kritiku i diváky silněji než výchovně působící V údolí Elah i než provokativní Redigováno. Američtí recenzenti o titulu Smrt čeká všude píší jako o dosud nejlepším filmu z Iráku a snímek je pasován na horkého kandidáta na Oscara v hlavní kategorii.
Díky tomu se nakonec po DVD dostal film i do českých kin. Nicméně naděje na zisk sošky mu může nakonec zkalit právě to, že není ani přímočaře poučný, ani dojemný - což jsou dva nároky na typického vítěze ceny Akademie.
| Smrt čeká všude | |
| The Hurt Locker | |
| Žánr: | Drama, Thriller, Válečný |
| Režie: | Kathryn Bigelow |
| Obsazení: | |
| Délka: | 130 minut |
| Premiéra ČR: | 25.02.2010 |
