Tommy Lee Jones se dívá psíma očima na válku v Iráku

Kamil Fila Kamil Fila
5. 4. 2008 9:00
Drama V údolí Elah zkoumá duši vojenských veteránů
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Pro hlavního hrdinu Hanka Deerfielda je typická pořádkumilovnost. Nikdy nenechá rozestlanou postel, špatně pověšenou vlajku ani nedodělanou práci. Jeho poctivost a věcnost přetrvávají z jiných, snad lepších dob do současnosti, která se jeví ze začátku prázdná a postupně pořád víc rozkolísaná.

Pro člověka věřícího konzervativním hodnotám musí být těžké ztotožňovat se s politickým kurzem, jímž se nyní ubírá jeho země kdesi daleko v Iráku. Každý den přicházejí nové zprávy a důvody, proč se nedomnívat, že dosavadní přístup je správný a povede k morálně čistému vítězství.

Přínos filmu scenáristy a režiséra Paula Haggise je však v tom, že předvídatelné finální poselství "válka v Iráku je špatná" není traktováno tak, aby byl běžný, středostavovský a staromilecky založený Američan pobouřen; aby měl pocit, že se útočí na jeho city a sociální status.

V údolí Elah neříká nic o tom, že válka je vedena špatnými lidmi, že armáda je vnitřně zkorumpovaná instituce, že vojenský hrdost je falešná ctnost, a už vůbec nenabízí pacifistické únikové řešení přestaňme a odejděme.

Vyprávění jen důsledně ukazuje, jak se musí onen průměrný občan vyrovnávat se špatnými zprávami,  dokonce s těmi, jež jsou mnohem horší, než na jaké byl za celý svůj život přece jen nějak připraven.

Bývalý vojenský vyšetřovatel dostane oznámení, že jeho syn zmizel z domácí vojenské základny, kam se přechodně vrátil z Irácké mise. Otci to nedá; syn byl vždycky poslušný vlastenec a jen tak by nedezertoval. A tak se ve svém důchodcovsky umanutém zápalu vydá ke vzdálené základně a do jejího okolí v Novém Mexiku pátrat na vlastní pěst.

Příběh se rozjíždí v civilně detektivním duchu. Je to však rozjezd pekelně p-o-m-a-l-ý a až do poslední třetiny ani nehodlá nabírat obrátky. Napětí si tu předává rytmus s únavou.

Foto: Aktuálně.cz

Tyto dva stavy se navzájem prostupují a poukazují na sebe jakoby by tempo vyprávění vypovídalo i něco o tom, jak se cítí starý muž, který už skoro všechno viděl, nemůže uhnout a zároveň se nechce dozvědět celou pravdu. Unést ji však musí a divák zase musí vydržet odkapávající minuty až do závěrečných titulků.

Hank naráží na nezájem, nezodpovědnost i nedořečená tajemství. Obtížně se mu podaří získat spojence v podobě mladé policistky, kterou její kolegové nechávají vyšetřovat případy týkající se domácích zvířat.

Obrat nastává ve dvou momentech: je nalezeno synovo mrtvé, ohořelé a rozkouskované tělo, identifikovatelné jen podle zubů a částečných otisků, a Hank získá mobil, na němž jsou nahrané, ale poškozené videosoubory z Iráku.

S dramaturgicky odměřenou pravidelností je Hankovi pomáhá dešifrovat místní technik,a tak se ze zrnitých záznamů postupně dozvídáme prehistorii posledního zločinu, jež byla vydlážděná jinými zločiny spáchanými daleko od domova.

V tuto chvíli by asi bylo nejvhodnější skončit a jenom dodat, že film nekončí triumfálně v soudní síni, kde jsou exemplárně potrestáni viníci.

Foto: Aktuálně.cz

Tento snímek je sice americký, až to praští jako opotřebované klouby hlavního hrdiny - ale jde spíš o tu americkou suchou a lakonickou chlapáckost, kdy se velké city a velká slova polykají a dusí v sobě.

Těžko si představit tohle drama bez Tommyho Lee Jonese v ústřední roli. Je tak přesný, obdivuhodný a dojemný, že mu lze bezezbytku věřit. Na jeho bedrech a úzkých ramenou leží tíha nepřímé obžaloby celého systému, v jeho vráskách se zračí bolest a obětování, již přinášejí lidé, kteří upřímně přísahají na americkou vlajku a musí překousnout to, že je často potřísněna krví nevinných.

Sama Jonesova chůze ztělesňuje životní pocit a situaci určité společenské vrstvy snaha o vzpřímený postoj, rovná záda a neuhýbavý pohled, ale poněkud vratká chůze a podlomená kolena.

Pro někoho, kdo se na dvě hodiny nedovede s Hankem ztotožnit, či ho pochopit jako zástupce určité skupiny amerických obyvatel, bude film patetickou záležitostí a škodolibě se porýpe v několikanásobné pointě příběhu, kde se několikrát diametrálně obrátí role.

Vlastně i titulní alegorie o Davidu a Goliášovi ("posíláme malé kluky do boje s příliš velkým soupeřem") poněkud drhne a nedává zvlášť jasný smysl.

Foto: Aktuálně.cz

Co ale nejspíš ocení každý, je fascinující kamera Rogera Deakinse, která vykresluje vyprahlý svět, z nějž jsou vysáty barvy, krev a vitalita. Návraty domů nepůsobí útěšně, ranní světlo protivně bodá do očí, zavírání dveří do dětského pokojíku nabývá zlověstných tónů...

Předchozí Haggisův film Crash sice posbíral Oscary, zatímco V údolí Elah vyšlo naprázdno. Přitom je mnohem přesvědčivější, méně vykalkulované a celkově lépe zvládnuté.


In the Valley of Elah, USA 2007. Scénář a režie Paul Haggis, hrají Tommy Lee Jones, Charlie Theronová, Susan Sarandonová, Josh Brolin a další. 121 minut, distribuce SPI. Česká premiéra 3. dubna 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy