Recenze - O tom, že Auta 2 jsou nejhorší film animátorské společnosti Pixar, panuje poměrně jasný konsensus. Často se to ale bere jako velké překvapení, jakýsi nenadálý sešup z pozice „neotřesitelného lídra trhu" i „favorita diváckých srdcí".
Pixar přitom jistě byl a bude kategorií sama pro sebe, ale i v rámci jeho produkce nalezneme velká kolísání v originalitě a propracovanosti děl, o subjektivním dojmu zábavnosti nemluvě. Mezi Pixarovskou špičku z hlediska kreativity patří hlavně Hledá se Nemo (2003), Úžasňákovi (2004), Ratatouille (2007) a VALL-I (chcete-li WALL-E, 2008).
Trojdílná Toy Story (1995, 1999, 2010) a Příšerky s.r.o. (2001) jsou trochu taženy k zemi svou výchovností. Život brouka (1998) byl už v době uvedení brán jako slabší než konkurenční MravenecZ od studia Dreamworks. První Auta (2006) se dočkala mírně pochybovačného přijetí „no, není to úplně ono" a u snímku Vzhůru do oblak (2009) se daly vést dlouhé spory, zda je nesen vskutku až tak banální fantazií.
Pixarovské filmy můžeme dělit různě: podle toho, jak moc od svých diváků vyžadují pozornosti (a jsou spíš náročné, nebo podbízivé), jak moc se chtějí přibližovat hraným filmům a kdy se v nich děje něco, co je možné jen díky „médiu" animace. Můžeme je dělit podle typů hlavních hrdinů (zda je jen jeden, nebo jich je víc, zda jde o „muže" či „ženy" - a jak moc se cílí na „chlapečky všeho věku v publiku"), zda se odehrávají ve světě, který je aspoň přibližně podobný tomu, jejž známe, nebo úplně jinde ve vzdálené fikci.
Rozdíly najdeme i v tom, zda vytvářejí různé modely soudržné rodiny, nebo se vyprávění soustředí hlavně na ustavení partnerské dvojice či proměnu jednoho hrdiny. Tyto analytické pohledy nám ale nemusejí nutně pomoct v hodnocení, jestli jsou dotyčná díla dobrá.
Bez lidí Pixarovky nemají smysl
Jak už jsem psal v recenzích na Vzhůru do oblak a Toy Story 3, ten nejzákladnější srovnávací parametr, který můžeme aplikovat na snímky od Pixaru (ale i jiné animáky) se týká výstavby světa, v němž se odehrává příběh. Co je tu reálného či realistického a jak jsou tu zobrazeni sami lidé (kteří vůbec nemusejí mít hlavní úlohu)?
Tedy Pixaři jsou vynikající, když stvoří nové nezávislé světy a ty zalidní figurkami, které mají některé reálné problémy, jaké známe i my, ale vše zůstane v podobě paralely a podobenství. Proto jsou tak úžasní Úžasňákovi, proto je tak dojemný WALL-E.
Kdykoli je lidský faktor potlačen a nápady investovány do tvorby alternativního světa fauny (Hledá se Nemo, Ratatouille), pak Pixar mezi ostatními animačními studii nemá konkurenci. Jakmile ale úplně vymaže z děje lidský faktor, a přitom je zřejmé, že existence hrdinů bez lidí nemá smysl - jako se to nešťastně stalo s Auty - pak se na takovou fetišistickou přehlídku skoro nedá dívat.
Toto východisko nemám ani s odstupem potřebu měnit - a u Aut 2 nesmyslnost nikoli pouhé zápletky, ale celého fikčního světa vyplouvá na povrch ještě bolestněji. Svět, v němž existují jen auta, je perverzní vize. Ryby (Nemo), roboti (VALL-I) nebo krysy (Ratatouille) dovedou žít i bez lidí, i když se s nimi potkávají a občas na nich parazitují. Vždycky pro ně ale lidé představují jakýsi úběžník, k němuž se vztahují.
Ale k čemu jsou auta, když je nemůže nikdo řídit a nikam se s nimi dopravovat? K čemu mají dveře a kufry? Kdo je vyrábí, jak se „rozmnožují"? Co jiného auta dělají, než jezdí a produkují zplodiny? Proč v tomto světě taky nejsou žádná zvířata? A pozor, to nejsou otázky stejného řádu jako „proč auta mluví?" nebo „proč mají oči a pusu?". Jazyk, hlasy a mimika slouží ke sdělování informací a posunům děje. Ale na základě jakých principů funguje celý svět mluvících aut, jaký je smysl jejich existence? Je to vize světa po apokalypse, kde lidé vymřeli a auta nahradila jejich pozice (něco jako Planeta opic)? Na základě čeho se vyvinul určitý design, který ničemu neslouží? Na Autech je vskutku až strašidelná bezúčelnost jejich existence. Všechny předchozí pixarovky stojí na tom, že se v nich nakonec konfrontuje svět lidí s jiným světem (zvířat/strojů/strašidel/hraček). Bez toho tam by tam neexistovalo napětí. Auta jako jediný pixarovský film (a ojedinělý počin v dějinách kinematografie) fascinují svojí prázdnotou.
Odfajfknuté fetiše
Auta 1 a 2 nelze brát jako pohádku, protože pohádky nikdy tak detailně nepropracovávají svůj svět (v čemž jsou Auta naprosto maniakálně důsledná), ani „psychologii" (což je v tomto případě trochu legrační, ale rozhodně postavy psychologii mají). Nelze je brát ani jako bajku a alegorii, protože v bajkách vystupují zvířata, živí tvorové. Oboje Auta představují hlavně učebnicový příklad fetiše.
Náboženský fetišismus bývá popisován jako „víra primitivů, že neživé předměty mohou být nabity zvláštními silami" (odfajfknuto). Karel Marx pak mluví o „zbožním fetišismu, když se produkty práce stanou zbožím a přenášejí se na ně lidské vztahy" (odfajfknuto). Jako popis masové kultury to odpovídá báječně. Když se nad tím zamyslíte, vlastně nesledujeme auta s lidskými vlastnostmi, ale lidi proměněné v auta-stroje, a to je dost děsivé. Člověk jako sériový výrobek, soukolí v mechanismu prázdné produkce, která existuje, jen aby se produkovalo. A smyslem existence produktů, které jsou samy uživately, není nic jiného než se bavit, konzumovat, kupovat si nové vybavení a závodit s ostatními a machrovat, kdo je lepší."
V psychoanalýze Sigmunda Freuda se zase hovoří o „sexuálním fetišismu, kdy jde o jistou perverzi libida, které se zaměřuje na náhradní objekty (prádlo apod.)". Tady už to tak jednoznačné a jednoduché není, nicméně požitek z nablýskaného povrchu a utápění se v detailech bez ohledu na celek je naprosto typický pro většinu (tedy možná i menšinu) spokojených diváků.
Stačí se jen podívat, jak se neustále mluví o „úžasné grafice" nebo o tom, jak jsou v každé scéně ukryté drobné vtípky, a na ty se dá dívat opakovaně, aniž byste museli sledovat hlavní děj. Čili ony „divácké orgasmy" pocházejí z ukájení se nad věcmi, které nemají vztah k vyprávění. Stejně jako sexuálního fetišistu nezajímá přirozený a účelný pohlavní akt a je uchvácen okolními věcmi, tak stejně fetišistický (modelový a od Pixarů vyžadovaný) divák Aut nesmí být vtažen do příběhu, ale jen se nekonečně rozptylovat blbůstkami okolo.
Samozřejmě, dopřát „úchylovi" jeho potěšeníčko, může být v pořádku, pokud se tím neubližuje ostatním. A velká část populární kultury skutečně stojí na vzývání a prohlubování fetišismu; to není nic nového, a možná ani odsouzeníhodného. Ale že se firma pyšnící tím, jací jsou vynikající vypravěči, vzdává podstaty vyprávění, to je na pováženou. Proto také nejsou Auta a Auta 2 nejhorší filmy jenom v rámci pixarovské dílny, ale prostě špatné filmy.
Auta 2 dětem nevysvětlíte
Pořád však zůstáváme jen u východisek a základních ukazatelů. Důvod, proč jsou Auta 2 ještě mnohem horší než první díl, se ukrývá v jejich agresivitě. Nejsem útlocitný, dokonce si myslím, že bez určité dávky násilí nevznikne dobrý příběh. Stejně tak nejsem zastánce toho, že by filmy měly silný vliv na psychiku dětí a za klíčovou považuju spíš zpětnou vazbu - rozhovory s rodiči, s kamarády, předchozí zkušenosti, sociální a komunikační dovednosti.
Nicméně Auta 2 dětem nevysvětlíte. S trochou škodolibosti a rozpaky jsem v kině pozoroval, jak děti absolutně nestíhají, o čem to je a co kdo komu proč udělal, ale reagují pozitivně jen na to, když někdo havaruje. Auta 2 porušují i poselství první dílu - poznání, že v životě nemá cenu jen závodit a být nejlepší, ale také umět zpomalit, vychutnávat život a najít si přátele, kteří nemusejí být podobně výkonnostně založení.
Hlavní hrdina Blesk McQueen ve dvojce opět závodí, tentokrát po celém světě a akce je bombastičtější a dravější než předtím. K tomu se do děje vpašovala i špionážně-bondovská zápletka a přibyly prvky, které by v dětských filmech neměly být - střelné zbraně a výbušniny.
Zkrátka auta, v nichž jsou zabudovány smrtící zbraně, patří k nápadům, které doceníte u japonských anime pro teenagery nebo v exploatačních parodiích typu Death Race, ale kazit děti už beztak zkažené tím, že za dobrou hračku pokládají autíčka, ještě tím, že to budou střílející a vybuchující autíčka - pardon, ale moje měřítka jsou posunutá jinam.
Auta 2 představují technicky dokonalé čiré zlo maskované za roztomilou zábavu, které děti učí kromě řešení konfliktů stupňováním agrese konzumeristickému chování; tomu, že si lze vždycky koupit lepší kabátek a vůbec se chlubit tím, co mám lepší než ostatní.
Film se sice tváří, že nese ekologické poslání a konspirační zápletka ukazuje, jak se ropné monopoly snaží zdiskreditovat konkurenci ekologických paliv. Ale ve skutečnosti je film plně kapitalistickým produktem, jehož cílem není nic jiného než prodávat další hračky a suvenýry. Respektive cílem je prodávat samu chuť milovat, nakupovat a vlastnit čím dál technicky dokonalejší hračičky - což se týká aut, jejich modelů i vymazlených filmů jako je tento.
Sázka naštěstí nevyšla
Zdá se ale, že tentokrát bezostyšná sázka na jistotu nevyšla a vykalkulovanost odhalí i diváci, kterým nevadila podobná vypočítavost Příběhu hraček. Za nezvládnutí celého projektu, jenž selhal v manipulaci s publikem (a vlastně zaplaťpámbu za to), může i špatná sázka na postavu Bleskova kamaráda Matera (Buráka), což je otřískaný odtahovák a buranský popleta, jímž býval svého času ve Hvězdných válkách Jar-Jar Binks.
Pokus vnutit nám, že máme litovat sprostého vidláka a brát ho takového, jaký je, protože lidé/auta mají zůstávat sami sebou (existuje snad zneužitelnější motto?), je vlastně ospravedlňováním obecně amerického přezíravého přístupu k ostatním kulturám. Jestliže předchozí pixarovské filmy měly univerzální příběhy přijatelné v mnoha kulturách, Auta 2 nabízejí jen přehlídku xenofobie a stereotypů.
Opět - detailům se lze zasmát, to by člověk musel být hodně škrobený límeček, aby se občas nepobavil, a zvlášť u anglicky mluveného originálu. Ale celek oněch stereotypů a jednorozměrný typ humoru „budeme se smát něčemu proto, že to je cizí = jiné než americké" je obludný.
Pixaři tentokrát selhali i v tom, co jim jde dobře, stavbě akce a dohledávání reálií. Finále, kdy by auta zaklesnutá v soukolí Big Benu měla být rozdrcena do dvou minut a ve skutečnosti se osvobodí až za pět minut, působí nenačasování hodně rozpačitě. A mezi námi techniky: auto, které zosnovalo celý komplot a má mít údajně nejhorší motor na světě, tento motor ve skutečnosti mít nemůže. (Měly ho totiž jen americké, nikoli britské modely, cha!)
Udělených nula procent berte hlavně jako výstražné znamení pro rodiče a jako základní možnou reakci na toto dílo. Jistě by mu šlo plně podlehnout a udělit mu stejně tak stovku. Ale být polovičatý a skončit na 50 procentech by byl alibismus, že to vlastně není tak zlé.
Ale ono je. Jak už bylo řečeno, Auta 2 dětem nevysvětlíte ani je neobhájíte. To už jim rovnou můžete pustit porno a říct jim, že se tam mají ti lidé rádi. Bude to rozhodně příhodnější než vidět Auta 2 jako obhajobu přátelství.
P. S. Vzhledem k tomu, že film vyjadřuje nenávist vůči starým ojetým neekologickým automobilům, odlehčeme na závěr text aspoň jedním lingvistickým špílcem.
| Auta 2 | |
| Cars 2 | |
| Žánr: | Animovaný, Dobrodružný, Komedie |
| Režie: | John Lasseter, Brad Lewis |
| Obsazení: | Owen Wilson, Cheech Marin, Tony Shalhoub, Larry The Cable Guy, Michael Caine, John Turturro, Emily Mortimer, Jason Isaacs, Joe Mantegna, Peter Jacobson, Thomas Kretschmann, Bonnie Hunt, Franco Nero, Eddie Izzard, Jeff Garlin, Paul Dooley, Jenifer Lewis, Katherine Helmond ad. |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra ČR: | 28.07.2011 |
