reklama
 
 

Rallye smrti nabízí správně úchylnou zábavu

20. 11. 2008 11:00
Akční film kombinující principy videohry a reality show

Recenze - Krize filmové zábavy pro muže se načas prolomila. Rallye smrti obsahuje vše, co si přejí fanoušci drsných akčních filmů, v nichž není "zbytečná" příměs fantastiky: svalnaté chlapy se strništěm, auťáky, řev motorů, pach benzínu a oleje, bouračky, rány pěstí, suché hlody a krásné holky v pupíkatých půltričkách.

Letos podobných povyražení na plátnech českých kin mnoho nebylo. Naposledy v dubnu "vytuněné béčko" Soudný den, kde ovšem tvůrci neznali míru. Naopak možná vnějškově až příliš nenápadnou podobu archetypálního vzorce "jeden muž proti všem" nabídl francouzský koprodukční snímek 96 hodin. Akčňáky osmdesátkového střihu tak v podstatě vyhynuly.

Tělo jako stroj

Jedním z důvodů může být i obrovský rozmach počítačových her, které nám dávají zažít vzrušení na vlastní kůži, respektive a hlavně skrze bříška prstů. Právě do této zóny se přesunuly primitivní zápletky a psychologie postav na úrovni pokročilejších robotů.

Akční filmy dnes zkoumají své hrdiny pod drobnohledem, obklopují je politickými a jinými kontexty, více než na tělo jako druh promazaného stroje kladou důraz na jemnější technologii, s níž hrdinové umějí zacházet.

U Rallye smrti mohl tedy návrat do "starých dobrých časů" proběhnout jen díky tomu, že připomíná právě počítačovou hru a hrdinovo "tělo jako stroj" a automobil, v němž jezdí, jsou postaveny na stejnou úroveň; ve vypjatých okamžicích dokonce spolu musejí splynout v absolutním souzvuku.

Pořád jsou to ale oba hrubé mechanismy - hranaté a neforemné tvary aut plně korespondují s hranatostí a neotesaností obličejů svých šoférů. Jason Statham coby ústřední ranař má fyziognomii, jako kdyby ho někdo jenom tak nahrubo vysoustružil v kovodílně a zapomněl mu přitom v krku pilník, takže podle toho dotyčný taky mluví.

Svoboda je blízko

Zápletka jinak vskutku připomíná intro perverzní závodní hry typu Carmageddon. Bývalý soutěžní jezdec putuje do vězení poté, co jej neprávem odsoudí za vraždu manželky, kterou přitom zabil někdo jiný.

Ve věznici pak dostane od ředitelky nabídku zúčastnit se brutální reality show, při níž se spoluvězni snaží navzájem zmasakrovat v obrněných a vyzbrojených autech. Věznice na online přenášené reality show vydělává ohromné peníze a je zjevné, že si obstarává řidiče nelegálním způsobem.

Hlavní hrdina Jensen Ames navíc pochopí, že jeho role v celé hře je jen symbolická - má totiž pod maskou představovat dávno mrtvého závodníka s přezdívkou Frankenstein a vzbuzovat v divácích i spoluvězních iluzi, že po pěti vyhraných závodech je možné oficiálně získat svobodu.

Rallye má našlápnuto

Režisér Paul W. S. Anderson bývá se svými filmy přijímán dosti rozporuplně. Byl jedním z prvních, kdo natočil adaptaci počítačové hry (šlo o arénovou mlátičku Mortal Kombat v roce 1995) a pokračuje v této dráze dodnes, i když se střídavými úspěchy.

Na jednu stranu se mu podařil mimořádně atmosférický Resident Evil (2002), jenž jako jeden z mála filmů dobře vystihuje videoherní principy výstavby napětí, na druhou stranu se Anderson stal hrobařem hned dvou slavných sci-fi sérií v crossoveru Vetřelec vs. Predátor (2004), kdy se nedokázal přiblížit ani poetice předchozích filmů a comicsů, natožpak stejnojmenné hře. Co provede příští rok se Spy Hunterem, se nedá předpovědět.

V Rallye smrti má ale mimořádně našlápnuto. Používá všechno nejlepší ze svého zavedeného stylistického arzenálu - kulometný střih, ostré úhly kamery, zpomalování a vracení záběrů, k nimž přidává ještě vyšisovanou obrazovou patinu, kvůli níž vše vypadá jako pokryté prachem a rzí.

Ona ušpiněná a plechová estetika trochu připomíná nedávné artové Karamazovy, ale stojí nejen na samotné volbě prostředí. Nejvíce se totiž na vizuálním dojmu podílí kombinace dvou přístupů.

Sama závodní auta byla v průběhu natáčení ničena a znovu opravována a při postprodukčním zpracování byl materiál prohnán desítkami různých filtrů, takže proces přepisování, předělávání a nového lakování oprýskaného povrchu, který se vzápětí znovu oloupe, je vepsán do děje i stylu, jímž je podáván.

Linka reality show

Rallye smrti prostě dává svou smontovanost extrémním způsobem najevo. I žánrově kombinuje více věcí: klišé vězeňských filmů, ony postupy z počítačových her a agresivní, přímý způsob oslovování publika převzatý z reality show. Filmový teoretik by to mohl vznosně nazvat "aplikovanou intermedialitou".

Zřejmě nejlépe jsou do děje zapojené "bonusy". Auta, která jedou po okruhu v průmyslové zóně obklopující věznici na odříznutém ostrově, totiž na vozovce najíždějí na krátkodobě se rozsvěcující "ikony", jež jim uvnitř aktivují speciální vybavení - ať už jsou to zbraně, štíty, kouřové clony, vypouštění oleje či kouře. Tato logika umožňuje, aby se auta nemohla navzájem zlikvidovat okamžitě a kdykoli - a hlavně zabraňuje vězňům probít se ven z věznice.

Co se týče linky reality show, ta už se neprojevuje příliš důmyslně. Příběh v podstatě pokrytecky upozorňuje na krvelačnost publika, které chce sledovat vražedné závody, ale pak nás posadí do pozice čumilů a nekonfrontuje nás nijak s těmi, kteří sedí u obrazovek. V Rallye smrti zůstává jednostranná a nejde o žádnou polemiku na téma média a voyuerismus.

Významový posun oproti starému snímku Death Race 2000 z roku 1975, v němž hráli David Carradine a Sylvester Stallone, svítá ale poměrně značný. Tehdy vznikla černá mediální satira, která předjímala módu reality show a umístila ji do volného prostoru celého kontinentu.

Nezáměrná reklama

Nová Ralleye smrti je naproti tomu v zásadě vážný film, byť určený pro mírně zvrhlé pobavení: ukazuje zábavu jako maximálně cenzurovanou záležitost a pokud má v něčem prorocký rozměr - jaký jen popkultura může mít -je to jeho předpověď velké ekonomické krize.

Scénář vznikl předtím, než se propadla americká burza, a přitom v úvodní pasáži obviňuje celý společenský systém, kde jsou dělníci kvůli chybám šéfů nahoře vyhazování z práce, veškeré sociální jistoty se hroutí a lidstvo se propadá do barbarismu. Rok 2012, v němž se snímek odehrává, je přitom blízko…

Tím nemá být řečeno, že by Andersonův scénář měl nějakou velkou hloubku. Herce nutí občas odříkávat obludně tupé dialogy a snímek si celkově neklade větší účel než umožnit  zapomenout na všední problémy a fantazijně si prožít možnost, jaké by to bylo moct někoho rozšmelcovat autem.

Jestli chcete jít Rallye smrti trochu proti srsti, doporučuji se zaměřit na postavu Machine Gun Joe Masona, který oproti původnímu Stallonemu zčernal a změnil sexuální preference. I při vědomí politické korektnosti tomuhle týpkovi zkrátka nelze říct jinak než "hustej teploušskej negr", protože tak se sám prezentuje.

A když se podíváte, jak film skončí - nevidíte v tom nezáměrnou reklamu na registrované partnerství a adopci dětí homosexuálními páry?

Death Race, VB/USA 2008. Scénář a režie Paul W. S. Anderson, kamera Scott Kevan, hudba Paul Haslinger, hrají Jason Statham, Tyrese Gibson, Joan Allenová, Natalie Martinezová, Max Ryan, Jakob Vargas  ad.105 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 20. listopadu 2008.

Sestřih z originálního Death Race 2000 z roku 1975


 

 

 

 

autor: Kamil Fila | 20. 11. 2008 11:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama