reklama
 
 

Recenze: Kněžna Libuše je feministka na houbičkách

15. 10. 2009 21:40
Zahraniční koprodukce hledá v českých dějinách mystiku

Recenze - Tímto textem bych chtěl složit poděkování distribuční firmě Atypfilm, díky jejíž neskonalé péči o novináře mi bylo umožněno objevit zcela novou a atypickou podobu kinematografie, již by mě jindy jinak ani nenapadlo hledat.

Přísahám, že jsem nikdy v životě neviděl film srovnatelný s Kněžnou Libuší, známý též jako Pagan Queen (Pohanská královna). Obvykle se od nízkorozpočtových filmů dá očekávat, že sníží své ambice cílenou a závažnou výpovědí o čemkoli. V případě díla režiséra Constantina Wernera ale platí dokonale nepřímá úměra.

Touha vylíčit úplnou vizi světa

Jistě, kdokoli zhlédl například nějaký z pozdních obézních videosnímků se Stevenem Seagalem natáčených v Rumunsku, ví, že béčkaři k smrti rádi filozofují, ale víceméně jde jen o předehru k (jakkoli nuzné) akci. Dumání v tmavých místnostech o nesmrtelnosti bezobratlovců je spíše znouzectnost, nikoli touha vylíčit nějakou úplnou vizi světa.

Ale právě toto je hlavním a jediným (!) záměrem Kněžny Libuše. Jde o film, jehož spíš už céčkové než béčkové náklady, déčkové herecké výkony a dialogy psané na éčku mají sloužit k tomu, že se před námi otevře mystikou prodchnutá minulost a z plátna vyteče moudro pohanských předků. Načež třeba oblažené publikum vyjde ze sálu, odhodí mobily a šaty půjde se do lesa válet do mechu a požírat syrové muchomůrky.

Bez nadsázky jsem byl dojat, že si původem německý filmař dal tak záležet a nastuduje si o bratrech Slovanech věci, které ani oni sami většinou o svých dějinách netuší. Není ani v kompetencích recenze říct, zda tu z různých pramenů - od Kosmovy kroniky přes Klemense Brentana a France Grillparzera až k Aloisi Jiráskovi a Bedřichu Smetanovi - spletl už přílišný mišmaš.

Skoro si troufám tvrdit, že ne; a že každá doba a každý autor má právo na zdůraznění jiných významů u známých historických či legendistických postav. Je zcela v umělecké licenci popsat Libuši jako poloviční elfku (či lesní vílu, překládejte si to, jak chcete) a naznačit beztak to, co všichni tušili - že bojovná Vlasta, jež rozpoutala dívčí válku, byla stoprocentní militantní lesba. A Kazi a Teta ať klidně vypadají jako Kosmas Girls, co přes pracovní týden chodí na koncerty emo a gothic hudby a o sabatu na wiccanské obřady.

Výroky, které míří do síně WTF

Proč by nás mělo pobuřovat, že film má v zásadě stejnou rétoriku jako Pán prstenů a bude varovat před vykořisťováním přírody a vznikem průmyslových Mordorů? Proč by nemohl v souladu s gilgamešovským mýtem (a bestsellerem Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla) poukazovat na nesmyslnost lidské chamtivosti a neschopnosti spokojit se s málem? Proč by nemohl vzývat matriarchát jako lepší společenské zřízení?

Samozřejmě, že to kvůli malé výpravnosti působí lacině, a jistě, že si tu člověk užije hodně legrace s tím, jak všichni herci zápolí s angličtinou, ať co se týče hned základní výslovnosti, tak nesmírně květnatých archaicky vystavěných vět. Narazíte tu i na scény a výroky, které se zařadí do síně slávy WTF (what the fuck?).

Kolektivním favoritem na novinářské projekci se stala zásadní otázka Kazi, kam spěje ničení lesa, jež zněla "A co had, nebohý krtek a vypelichaný sokol?". Po stole se přitom procházela kromobyčejně klidná liška, jež si tu a tam uhryzla houbičky, a u níž se už jen čekalo, že po vzoru Antikrista řekne "Chaos vládne!" Neodhadnu, jestli jsme se váleli smíchy dvě nebo tři minuty v kuse.

Nicméně, podobné věci čekáte, naopak se na ně těšíte. Nemyslím, že by mezi rozumnými publicisty byl někdo, kdo by se ke Kněžně Libuši stavěl odmítavě. Vždyť šlo o nesmírný svátek - nemusíte váhat, jestli film náhodou není dobrý, nebo jste ho nepochopili, od prvního záběru vidíte, že je diletantský a tak strašný, až je neuvěřitelně a nechtěně zábavný.

Ale nikdy mě nenapadlo, že režisér ve snaze naplnit přání financiérky, která se hlásí k novo-pohanství a s nimi spojeným formám enviromentalismu a feminismu, v sobě potlačí základní mužský pud a - promiňte, že to říkám - neukáže ani pořádně kozy hereček. Protože co jiného dělá béčko béčkem než krev, bobr a kozy? Že by "had, krtek a vypelichaný sokol"?

Starší italské soft-porno

Kněžna Libuše představuje unikátní počin v tom, že se i v rámci své podfinancovanosti odmítá podřídit zákonitostem komerce a exploatace. Constantin Werner, jenž na tiskovce ve svém svatém nadšení připomínal Toma Cruise, který se vyznává z lásky ke scientologii, se totiž zjevně domnívá, že točil nový Excalibur, a ne nový Arianin souboj.

Jako by vůbec neuvažoval nad tím, že to, co ona mecenáška, on, nebo herečky budou považovat za vyjádření ženské smyslnosti a senzibility, bude většinou publika chápáno jako jednoduché svlíkačky. Sexuální scény jsou přitom důsledně nasnímány a nastříhány tak, aby v nich nebylo téměř nic vidět a nemají přinášet jednoduché vizuální potěšení, ale mají být "pocitové".

Bohužel kvůli tomu, že Přemysl hraný maďarským kolohnátem Csabou Lucasem vypadá jako typus ze starších italských soft-pornofilmů, zřejmě nikoho nenapadne spatřovat v periodickém souložení za úplňku vyjádření romantického citu.

Snímek trpí i tím, že zatímco ženské postavy jsou přese všechnu modelovost a kosmetickou přešlechtěnost soběstačné, mužské postavy jsou odbyté, respektive nesvéprávné. Dnešní feministky, které už dávno nepoužívají esenciální dělení na ženské=přírodní=dobré a mužské=kulturně represivní=špatné, nemohou být spokojeny s tím, co nabízí tento nedomyšlený "novopohanský model".

Werner se dokonce ve svém "bludu uměleckosti", jímž připomíná novodobého nástupce Eda Wooda Jr., úplně vyhýbá inscenaci akčních a výpravných scén. Film pak vypadá jako když z počítačové hry vyberete jen konverzační videa mezi misemi, ale všechny ty bitvy už musíte hrát sami.

Boje s Avary, dívčí válka, těžba v dolech, stavba Vyšehradu či Prahy jsou pouze předmětem hovorů odehrávajících se v lese. Jistě, asi je natočit nemohl, protože za 1, 3 milionu euro moc parády nenaděláte; ale zdá se, že to ani nebylo v původním plánu a že hlavní autorův zájem patří čistě mocenským intrikám a hormonálním vzplanutím.

Vzniklo dílko, které se ihned zařadí do sbírky milovníků špatného vkusu, a možná osloví některé emigranty, kteří zapomněli na Mikoláše Alše a Jiřího Trnku. Tohle je totiž mnohem hustší matroš.

Kněžna Libuše
the Pagan Queen
Žánr: Drama, Historický
Režie: Constantin Werner
Obsazení: Winter Ave Zoli, Vera Filatova, Veronika Bellová, Marek Vašut, Pavel Kříž, Ivo Novák, Miroslav Hrabě ad
Délka: 99 minut
Premiéra ČR: 15.10.2009

autor: Kamil Fila | 15. 10. 2009 21:40

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama