Recenze - Gangster Ka bohužel není trapný nebo nechtěně směšný film, jak by se dalo po zkušenosti s žánrovými souputníky typu Bony a klid 2 nebo Hranaři očekávat. "Bohužel" proto, že stále platí, že jen v takovém případě si můžeme český pokus o Kmotra na jakékoliv úrovni "užít".
Snímek režiséra a scenáristy Jana Pachla podle předlohy Jaroslava Kmenty se věnuje kauze Radovana Krejčíře, tedy její polovině, protože už na začátku jsme upozorněni na chystaný druhý díl. Čili napětí v ději mizí ještě před jeho začátkem, což je jen jedna z bizarností dokazující, že tvůrci jako by neměli moc představu o tom, jak vlastně vypadají "filmy".
Je to poněkud zvláštní, protože Pachl není začátečník a není ani neschopný, jak v mnoha ohledech prokáže. Přesto je nejsilnějším dojmem z Gangstera Ka především bezradnost, jak se vlastně vyjádřit.
Bylo, nebylo…
Selhává především ve schopnosti předat svou agendu tak, aby obstála jak na úrovni faktografické, tak i příběhové. Pachl jde cestou nejmenšího odporu a volí všudypřítomný voiceover, který sděluje prakticky veškeré informace a leckdy by jeden nabyl dojmu, že může v klidu zavřít oči a poslouchat zbytek už jen jako rozhlasovou hru, což u audiovizuálního média není na místě.
Vysvětlení se nabízí samo: příběh reaguje na události tak komplikované, že by se je zkrátka nepodařilo napěchovat do dvou filmů. Informace musí být tedy dodány uměle v podobě komentáře. Pochopitelný důvod ale nespraví pokažený zážitek a lze namítnout, že když jsou beztak všechna jména změněna a děj upraven, aby nikdo zainteresovaný nemohl podat žalobu, mohl být příběh koncipován rovnou tak, aby byl informačně snesitelný a nevystupovalo v něm tolik postav s tolika motivacemi, že i s dovysvětlením se v nich stěží orientujeme.
Ve výsledku tak Gangster Ka nefunguje ani coby obvinění konkrétních lidí - tomu se z právních důvodů vyhýbá -, ale ani jako představení principů "jak to chodí", protože až příliš lpí konkrétně na paralele ke Krejčířovi.
Kvalita… ale proč?
Po hrůzostrašně přetažené reklamní kampani si můžeme oddechnout, že Pachl má největší smysl pro míru z režisérů srovnatelných žánrových pokusů posledních let. Sice se bere smrtelně vážně, až to někdy vyvolá menší úsměv, a jeho drsné vizuály svou všudypřítomností po chvíli omrzí, málokdy ale přejdou vyloženě ke kýči. Cit pro míru, jemuž háže klacky pod nohy spíš scénář než oko kamery, naštěstí nikdy nemizí.
Velkým štěstím se prokazuje být Hynek Čermák, herec mnohem kvalitnější než jeho role. Snaží se, seč může, aby jeho falešný Krejčíř žil a nebyl jen karikaturou. Bohužel získává jen velmi málo prostoru a text ho nemilosrdně tlačí k jednorozměrnosti. Jeho hrdina je zkaženější než Billy Zane v Titaniku, navíc jím tvůrci tak pohrdají, že mu upírají jakékoliv schopnosti a vždy, když něčeho dosáhne, tak buď náhodou, nebo nedůsledností někoho jiného.
Jen stěží si k němu jde vytvořit vztah. Na ambivalenci Scorseseho nebo Coppolových gangsterů můžeme zapomenout - Čermák je prostě hajzl a není proč se trápit otázkou, jestli v další scéně zastřelí konkurenta, nebo konkurent jeho. Krom dvou vyšetřovatelů, kteří jsou naopak bezostyšně neúplatní, a manželky, jejíž "pozitivní" vlastností má nejspíš být, že je věrná za každých okolností (aniž tušíme, proč by tomu opileckému hulvátovi měla být věrná a proč by to mělo být dobře), tu jsou ostatně hajzlové všichni.
Tohle bych vám chtěl říct…
Gangster Ka přesto nemůže být terčem posměchu, protože jako první film svého druhu u nás ho může divák brát vážně. K pozitivnějšímu hodnocení ale dojít nelze. I on je nasáklý chtěností a určitou upachtěnou strnulostí, kdy štáb, dost možná zcela upřímně, chce poukázat na reálné problémy naší společnosti, ale volí k tomu zcela nevhodný prostředek.
Celovečerní žánrovka musí v první řadě vyprávět smysluplný příběh s postavami, jež jsou svými motivacemi hnány za nějakým cílem… Jde o tak banální princip, že pro obraz něčeho tak složitého jako reálné podsvětí může být nesmírně obtížné ho dosáhnout.
Ze složitých figur se stávají figurky, z komplikovaných plánů náhody, z poukazování na problémy populistické obviňování zkaženého systému, na jehož podložení nezbývá stopáž…
Takto angažovaný film by měl nejspíš v ideálním případě poukázat na jádro problému. Aby divák pochopil, co má být spatně a proč. Gangster Ka opakuje chybu svých předchůdců, když se snaží zobrazit členitý povrch se vším všudy, z čehož ovšem nevyplývá nic, než že máme v hospodě zase na koho nadávat. Aniž problému rozumíme o kus víc.
Hodnocení: 40 %
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
