Recenze - Béčkový film se od áčkového liší v první řadě rozpočtem, který u béček bývá mnohem nižší. Od rozpočtu se ale odvíjí prakticky všechno ostatní.
Zatímco drahé megafilmy si mohou dovolit herecké hvězdy, spektakulární triky a záštitu slavné předlohy, jejich skromnější rivalové musejí často vsadit všechno na jednu či několik málo karet - prostě proto, že si moc karet nemohou dovolit.
Režisér Brad Anderson je určitě jedním z těch lepších hráčů amerického nízkorozpočtového žánrového filmu. Už jeho nezávislý psychologický horor Vražedná terapie z roku 2001 o dělnících, kteří při opravách staré psychiatrické léčebny začnou sami propadat šílenství, upoutal zaslouženou pozornost díky originálnímu nápadu a citlivě budovanému napětí.
Jeho nejslavnější film Mechanik s na kost vyhublým Christianem Balem se také nořil do věčné temnoty vyšinuté mysli. V Podivném experimentu se do blázince vrací - je to karta, kterou zná, a ví, jak s ní zacházet.
Herecké hvězdy v jednom blázinci
Podivný experiment vychází z povídky E. A. Poea Metoda doktora Téra a profesora Péra, kterou do filmové podoby převedl už Maurice Tourneur v roce 1913 a od té doby se k ní příležitostně vraceli různí další filmaři včetně Jana Švankmajera ve filmu Šílení. Takže je to dost známý příběh na to, aby mnoho diváků dopředu odhadlo první dějový zvrat - že ústav pro choromyslné, do nějž dorazil mladý student psychiatrie z Oxfordu Edward, je ve skutečnosti řízený vzbouřenými pacienty, kteří předstírají, že jsou doktoři a personál.
Ve svém novém filmu má k dispozici klasické béčkové podmínky - celý film se odehrává v jednom domě, nejsou v něm žádné velkolepé spektakulární scény a hereckému ansámblu vévodí známé tváře Michaela Caina a Bena Kingsleyho, které ale pendlují mezi vedlejšími rolemi v áčkových filmech a čistokrevně béčkovými projekty. Překvapivě umírněnou roli tu hraje Kate Beckinsale, kterou si můžeme pamatovat spíš z akčních filmů jako Underworld nebo remake Total Recallu. Kingsley a Caine naproti tomu, nijak překvapivě, předvádějí jen rejstřík svých obvyklých hereckých výrazů, které jsme na jejich obličejích viděli už mnohokrát.
Anderson ale, podobně jako ve svých předchozích filmech, sází hlavně na inovativní přístup ke klasické a zdánlivě předvídatelné zápletce. Nejsilnější karta, na kterou Podivný experiment sází, je sama o sobě velmi působivá: zápletka Poeovy povídky se tu kombinuje s drastickými metodami psychiatrie devatenáctého století, které si nijak nezadaly se středověkými mučicími technikami.
Zatímco pointa Poeovy povídky spočívá v tom, že není možné na první pohled rozeznat blázna a příčetného člověka, Anderson jde ještě dál. V Podivném experimentu ukazuje, že šílený vrah, který ovládne ústav pro choromyslné, je vlastně mnohem humánnější a schopnější psycholog než sadistický doktor, který ho vedl oficiálně. Nejde tu jen o to, že mezi šílenstvím a příčetností vede tenká hranice, ale také o otázku, jestli náhodou lidé uvěznění za mřížemi blázince nejsou rozumnější než doktoři, kteří je mají léčit.
Každá z postav Andersonova dramatu na tuto otázku dává trochu jinou odpověď, ať už šílený Lamb Bena Kingsleyho, hrubiánský Mickey Finn Davida Thewlise, pedantský doktor Salt Michaela Caina, mezi šílenstvím a normalitou rozpolcená Eliza Kate Beckinsalové, nebo empatický student psychiatrie Edward Newgate Jima Sturgesse.
Béčkový scénář na chatrných základech
Podivný experiment ale naneštěstí zůstává béčkový i v tom, že co nahání na nápadité zápletce, to šidí na nedotaženém scénáři. Všechny postavy i události Andersonovy novinky totiž zůstávají krystalicky jedno- až dvourozměrné, veškeré rozpory hlavního tématu hrdinové ztělesňují až modelově a pro domýšlení nebo záměrné nedořečenosti nezůstává žádný prostor.
E. A. Poe: Podivný experiment (70 %)
Snímek E. A. Poe: Podivný experiment zůstává béčkový, ač má nápaditou zápletku, bohužel scénář je až trestuhodně nedotažený. Všechny postavy i události zůstávají krystalicky jedno- až dvourozměrné, veškeré rozpory hlavního tématu hrdinové ztělesňují až modelově a pro domýšlení nebo záměrné nedořečenosti nezůstává žádný prostor. Podivný experiment rozhodně není špatný film, jen jako u mnoha jiných povedených "béček" u něj platí, že nejvíc dá těm divákům, kteří mnoho nečekají.
Ještě horší je, že celý příběh je vystavěný na hodně chatrných základech. Spousta věcí, které postavy dělají nebo o nichž se ve filmu mluví, je krajně nepravděpodobná - proč šílenci drží původní personál ústavu zavřený ve sklepě a pravidelně jej krmí, když v blázinci dochází jídlo, zda si Lamb opravdu myslí, že Edward neprokoukne skutečný stav věcí, a jak to, že si nevšimne, když Edward několikrát navštěvuje uvězněné doktory. Závěrečná překvapivá pointa snad měla některé motivace postav vysvětlit, ale ve skutečnosti dělá možná ještě větší zmatek.
Je tedy Andersonova karta dost silná na to, aby unesla celých 112 minut jeho filmu? Tak napůl. Podivný experiment rozhodně není špatný film, jen každý jeho odvážný krok jako by byl provázený zakopnutím. Stejně jako u mnoha jiných povedených béčkových filmů u něj platí, že nejvíc dá těm divákům, kteří od něj mnoho nečekají.
E. A. Poe: Podivný experiment (Eliza Graves nebo Stonehearst Asylum). USA, 2014, 112 minut. Režie: Brad Anderson. Hrají: Kate Beckinsale, Ben Kingsley, Jim Sturgess, Michael Caine, Brendan Gleeson, Sophie Kennedy Clark, David Thewlis, Jason Flemyng, Sinéad Cusack, Velizar Binev, Christopher Fulford, Guillaume Delaunay. Premiéra v českých kinech 22. ledna 2015.
