Film Divoké vlny z roku 2007, režírovaný Ashem Brannonem a Chrisem Buckem, obsahoval spoustu nefalšovaného potěšení pro dospělé diváky. Šlo o velmi zábavnou variaci na žánr mockumentary, tedy o fiktivní dokument s hranými scénami, sumarizující životní příběh tučňáka Codyho Mavericka, který si naplnil svůj sen stát se uznávaným surfařem a ještě po cestě posbírat pár zkušeností o důležitosti přátelství.
Divoké vlny se v roce uvedení dostaly mezi pětici filmů nominovaných na Oscara mimo jiné proto, že důsledně napodobovaly a ironizovaly zvolený žánr. Na svou dobu propracovanou počítačovou animaci využily k tomu, aby celý film měl co možná nejrealističtější feeling.
Řada záběrů vypadá, jako by byla natočená rozpohybovanou ruční kamerou, film také ozvláštňují archivní retrozáběry s uměle vytvořenou animovanou patinou. Také scény jízd po vlnách vyznívají víceméně realisticky jako ze surfařských dokumentů.
Pokračování, které právě vstupuje do českých kin, více méně opakuje povědomý příběh. Cody Maverick (Jeremy Shada, v českém znění Jan Maxián) vede se svou kamarádkou Lani (Melissa Sturm, česky Anna Brousková) na tropickém ostrově Pin-Guí školu surfování.
Poklidný život přeruší jednoho dne vpád nejfrajerštější surfařské skupiny všech dob Hang 5. Ukáže se, že jejich šéf pan MacMahon (Vince McMahon, česky Pavel Rimský) plánuje jít do důchodu a jeho uvolněné místo by mohl obsadit někdo ze čtveřice Cody, Lani a další dva staří známí z prvního dílu Kuře Joe (Jon Heder, česky Marek Libert) a Codyho věčný sok Tank Evans (Dietrich Bader, česky Jiří Krejčí). O angažmá se rozhodne na dobrodružném výletě na temný Zabijácký ostrov, kde mají být podle legendy ty nejlepší vlny, a Cody si zase jednou uvědomí pomíjivost slávy a důležitost přátelství.
Přes podobnosti v naraci se ale dvojka od svého předchůdce výrazně liší poetikou, a to zejména tím, že míří záměrně na mladší cílovku než originál. Ze sofistikované hry na dokument zůstalo jen pár nepříliš stylotvorných prostřihů na amatérská promovidea Codyho surfařské školy.
Slovní humor je výrazně dětštější a krotší než v jedničce, což se projevuje i na charakterech hrdinů, kteří se chovají infantilněji. Tatam je ona zábavná hra na animační realismus.
V Divokých vlnách 2 se pohybujeme čistě ve světě klasických animovaných grotesek. Rysy postav jsou co nejvíce zkarikované, což platí hlavně o celé partě machírků z Hang 5, jejichž charaktery jsou pojmenovány a vyprofilovány podle současných hvězd amerického wrestlingu, jež jim dokonce propůjčily i hlasy. Wrestlingová asociace WWE film také koprodukovala. Proti gustu žádný dišputát, ale je dost pravděpodobné, že v českém prostředí, kde tohle odvětví zábavy úplně nefrčí, spadne hodně odkazů na populární hromotlucké poděsy pod stůl.
V animovaných groteskách neplatí žádná fyzikální pravidla a tvůrci se vyřádili v několika zábavných akčních sekvencích odkazujících na filmové klasiky. Objevení tajemného chrámu mystických prasurfařů v džungli vyústí v únikovou scénu jako z Indiana Jonese a spásný nápad udělat si ze surfů kluzáky zase vykrystalizuje v leteckou honičku jako z Hvězdných válek.
Přes všechny tyhle vděčné popkulturní odkazy jsou Divoké vlny 2 vážně spíše pro děti od čtyř let a rodiče si je neužijí ani zdaleka tak jako mnohem více dospěláckou jedničku. Samo studio hodnotí komerční šance sequelu docela střízlivě a na rozdíl od českých kin ho na americkém trhu distribuuje rovnou na DVD.
