Američan Keanu Reeves před pár lety působil jako vyhořelý herec a padlá hvězda. Na začátku tisíciletí zářil ve sci-fi trilogii Matrix, následné propadáky jako film 47 róninů ho však v Hollywoodu téměř odepsaly.
Před třemi lety jeho kariéru nečekaně zachránil akční snímek John Wick, který byl tak jednoduše přímočarý, brutální a téměř nonstop pohyblivý, že vzkřísil nejen padesátníka Reevese, ale také celý žánr akčních stříleček, jež naposledy frčely v 80. a raných 90. letech minulého století.
Scénář toho prvního přitom působil téměř jako parodie − bývalému nájemnému zabijákovi zemře po těžké nemoci milovaná žena, kvůli níž zanechal řemesla. Zbude mu po ní pouze štěňátko, které však zabije zpovykaný ruský mafiánský synek, a John Wick se rozhodne pomstít. Než se dostane až k hlavnímu viníkovi, zemře přes sedmdesát různých poskoků, někteří z nich možná i na srdeční zástavu, když se dozvědí Wickovu přezdívku "baba jaga".
Už první díl zaujal choreografií akčních scén, jež kombinovaly eleganci s účelnou syrovostí. John Wick jako by tančil v reji svištících kulek, používal zároveň palné zbraně, pěsti, nohy a vše, co mu pod ně přišlo.
Podstatnou změnou oproti jiným akčním snímkům bylo, že střelba probíhala často na velmi krátkou vzdálenost, kdy téměř mizí rozdíl mezi údery pěstí a záblesky z hlavní. K vidění byl v Johnu Wickovi i zřejmě rekordní počet střel do hlavy a možná jeden z nejvyšších počtů zlámaných kostí a páteří.
Zároveň celková pochmurná atmosféra filmu byla prosta ironického pomrkávání. Vytvářela se tu zabijácká mytologie a alternativní svět, v němž platí jiná morální pravidla, a dokonce jiná platební měna − zlaté mince. Diváci se nad vší urputnou vážností mohli pousmívat, ale ocenili nezpochybnitelnou tvrdost díla.
Těžko říct, zda to tak bylo předem plánováno, ale nový díl opatřený podtitulem "druhá kapitola" dává tušit, že to tvůrci nejspíš chtějí dotáhnout k trilogii. John Wick prostě nemůže vystoupit ze systému, jemuž se jednou upsal. Tentokrát musí splatit dávný dluh italskému mafiánovi v Římě a postupně se z něj stává nejhledanější osoba na Zemi.
Leckoho může napadnout, že svět, v němž se John Wick pohybuje, je vlastně součástí sci-fi Matrix − určitým typem vzrušující počítačové hry či simulace, kde se adepti učí co nejdokonalejším zabijáckým reakcím. Vtipnou hypotézu, že v Johnu Wickovi sledujeme jen jiný příběh Vyvoleného z Matrixu, podporuje také fakt, že ve druhém díle se v podobné roli vůdce z podzemí objevuje herec Laurence Fishburne, známý jako mentor Morpheus.
Režisér, kameraman i střihač Johna Wicka 2 se snaží nabídnout vizuálně co nejnabitější podívanou, která má kromě "grafické názornosti" mít i výtvarné kvality. Finále snímku se tak odehrává v muzeu moderního umění, uprostřed výstavy o odrazech lidské duše, která pro efekt využívá mnoha zlomených zrcadlových ploch a expresivního nasvícení. Zjevným cílem scény je povýšit na umění také žánr prvoplánového akčního filmu, podobně jako to v 70. letech udělala zrcadlová sekvence ve snímku Drak přichází s Brucem Leem.
John Wick 2 představuje splněný sen členů druhých štábů, to znamená převážně kaskadérů, aby konečně mohli být i prvním štábem a nad dílem převzali plnou tvůrčí kontrolu. Režisér Chad Stahelski ostatně dlouho figuroval jako Reevesův dablér, který se nechal omlacovat, shazovat a válet v prachu či blátě. Nyní se stal tím, kdo vede a naopak nutí herce prožít si co nejvíce kaskadérských momentů.
Kromě toho je John Wick 2 totálně mužským filmem. Potenciální divačky si ho užijí jen v případě, že se jim líbí smutný pohled Keanu Reevese a pár momentů, kdy si herec sundá tričko či košili. Většinou to ale není tak hezké na koukání, protože Wick je v průběhu děje stále více zrasovaný, plný modřin, řezných i střelných ran. Přesto jde dál, skoro jako robot; člověk jen čeká, kdy mu zpod kůže vykoukne nějaká ocelová součástka. Jenomže i to je paradox.
John Wick jako hrdina zdánlivě působí nezranitelně a nesestřelitelně, ale přitom je to zároveň muž, který toho schytá snad nejvíc z akčních hrdinů, na něž si divák vzpomene.
Autor provozuje server jestevetsikritik.cz
