reklama
 
 

Recenze: Filmu o Rašínovi nepomohli ani Vetchý a Donutil, působí zbytečně chladně

15. 10. 2018 12:54
Česká televize odvysílala první část dvojdílného filmu o Aloisi Rašínovi. Navzdory vyhroceným událostem z jeho života drama povětšinou plyne nevzrušivě.

První a sedmý československý ministr financí Alois Rašín ve funkci dohromady nestrávil více než dvanáct měsíců. Přesto se do českých dějin i povědomí zapsal jako mimořádně pracovitý a zároveň šetřivý hospodář, který stabilizoval rozvrácené státní finance a stal se architektem měnové reformy.

Dvoudílné televizní drama Rašín, jehož první část u příležitosti stého výročí vzniku republiky včera odvysílala Česká televize, jej ale představuje především jako ryzího vlastence, politika sdílejícího masarykovské ideály i jako - řečeno slovy jeho věznitelů - "chronického kverulanta". Scenárista a režisér Jiří Svoboda vnímá Rašína coby velkého politika, jenž se zasloužil o samostatný československý stát, ale jehož význam byl za první republiky odsouván do pozadí "jednostrannou glorifikací Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše". Proto se filmař zaměřil jen na devítiletý výsek z Rašínova života, ohraničený atentátem na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este 28. června 1914 a vražedným útokem devatenáctiletého anarchokomunisty Josefa Šoupala, jehož obětí se Rašín stal 5. ledna 1923.

Smrtící střelbou drama začíná i končí, zbytek tvoří chronologické pásmo volně propojených situací zasazených převážně do politických salonů nebo špinavých kobek. Dvouapůlhodinový snímek však působí, jako by jeho bodový scénář vznikal podle hesla z encyklopedie.

První část zaznamenává Rašínovy konflikty s opatrnickými mladočechy vedenými Karlem Kramářem, který zaslepeně hájil ideu panslavismu, respektive novoslovanství. Dojde na popis Rašínových aktivit v konspirační organizaci Maffie i na jeho následné zatčení.

Druhá kapitola se odehrává převážně mezi plesnivými vězeňskými zdmi na samotce ve Vídni, kde Rašín i Kramář skončili a oba také jen zázrakem unikli trestu smrti provazem. Poté následuje jejich opětovné zapojení do politického života, které vedlo až k vyhlášení samostatného státu. Rašínovu nekompromisnímu působení na ministerstvu financí, kvůli němuž na něho byl jako na "představitele velkokapitálu" spáchán atentát, se film ke své škodě vyhýbá.

Na úkor toho naopak v obou dílech značný prostor dostává Rašínova rodina, především jeho oddaná žena Karla, jež mu poskytovala nevídanou podporu i péči. Avšak právě sekvence, v nichž manželé Rašínovi společně prožívají vypjaté chvíle, se často utápějí v melodramatických slzách.

Jiří Svoboda, jenž se na natáčení pečlivě připravoval studiem historických materiálů, nezahlcuje vyprávění příliš mnoha postavami, ani se nedopouští fabulací. Navzdory všem vyhroceným událostem, jimiž byl Rašínův život protkán, však dění povětšinou plyne nevzrušivě, bez výraznějšího dramatického oblouku. Znát je to především v první polovině druhé části, kde zcela dominuje mluvené slovo, často v podobě hlasů mimo obraz.

Tyto nedostatky nedokáže vyvážit ani herecké obsazení. Ondřej Vetchý ztělesňuje Aloise Rašína jako milujícího manžela i otce a zároveň neústupného muže pevného charakteru a silné vůle, který hájí české národní zájmy a odmítá akceptovat mladočeskou "politiku dvou želízek v ohni". Herec přitom svádí ne vždy vítězný boj s emotivními výbuchy a právě s příliš dlouhými "literárními" promluvami. Jeho Rašín toho hodně napovídá dokonce také v posteli, kdy během kopulace své ženě sděluje, že na ni přepsal dům, účty a obligace.

Druhou část dvoudílného filmu odvysílá Česká televize příští neděli 21. října. | Video: Česká televize

Miroslav Donutil v roli budoucího ministerského předsedy Karla Kramáře příliš nepřekračuje stín svého stoicky úsporného herectví, známého z televizních seriálů, ačkoli se svou postavou prochází složitými vnitřními pochody a zlomy. Zuzana Stivínová a Lenka Vlasáková, jež ztvárňují láskyplné i ustarané manželky Rašína, respektive Kramáře, pak už nemají příliš prostoru pro hlubší vhled do svých potenciálně zajímavých figur.

Přesto Jiří Svoboda dokáže natočit působivé scény. Dokládá to především sekvence ve druhé části, ve které biskup Doubrava - výborný Milan Kňažko - ve věznici navštíví v Boha nevěřícího Rašína, aby na konci rozhovoru oznámil, že Rašínův trest smrti byl "z boží milosti" zrušen.

Zpracováním má film blízko k dokudramatu. Rašínova pozoruhodná osobnost však byla natolik komplikovaná, že by si zpodobnění jeho životních osudů zasloužilo méně akademický přístup. Chlad umocňuje i barevně přitlumená kamera snímající obrazy ponořené do šedomodrého oparu.

Rašín

Režie: Jiří Svoboda
První část dvoudílného filmu odvysílala Česká televize 14. října, druhá bude mít premiéru příští neděli 21. října.

Před pěti lety šlo mít mnohé výhrady k televiznímu cyklu dramat České století, mapujícímu klíčové okamžiky novodobých dějin této země. Nicméně právě "podvratný" přístup scenáristy Pavla Kosatíka a režiséra Roberta Sedláčka k soudobé historii a jejím osobnostem i odvaha podkopávat české národní mýty pumpovala dobovým událostem i jejich aktérům do žil provokativně čerstvou krev. V případě filmu Rašín naopak o žádném "velikém bourání" hovořit nelze.

Dvoudílný snímek doplňuje ještě polohraný dokument Rodina Aloise Rašína, který Česká televize odvysílá příští pondělí 22. října. Dokudrama, jež hojně využívá archivních materiálů i výňatků z filmu Rašín, natočil opět Jiří Svoboda, avšak s pozměněným hereckým obsazením - účinkují zde Luboš Veselý, Tereza Hofová a další.

Polohraný dokument připomíná nejen ve filmu vynechanou část života Aloise Rašína na pozici ministra financí, ale také sleduje příběh jeho syna Ladislava, který se po nacistické okupaci zapojil do odbojové činnosti a zemřel v káznici krátce před koncem války.

Rodina Aloise Rašína

Režie: Jiří Svoboda
Dokudrama odvysílá Česká televize příští pondělí 22. října.

Role průvodce se ujala pravnučka Aloise Rašína, Karolina Breitenmoser-Stransky, která režisérovi poskytla unikátní rodinné fotografie a písemnosti, včetně deníku Karly Rašínové. Na rozdíl od filmu dokudrama částečně osvětluje, proč jeden z dříve nadšeně oslavovaných "mužů 28. října" začal být - zdaleka nejen levicově orientovanou veřejností - vnímám jako hlavní viník ekonomických neúspěchů i tíživé sociální situace.

Dramatické a tragicky vyústěné osudy Aloise Rašína i jeho rodiny skládají a zároveň reflektují obraz převratných dějinných událostí Československa ve dvacátém století. A také vybízejí k zamyšlení, zda jedním z největších nepřátel Čechů od ustavení jejich samostatného státu nebyli a nezůstali Češi sami sobě.

autor: Tomáš Seidl | 15. 10. 2018 12:54

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama