Pytlíkov se vysílá každou neděli v 18.40 na ČT1, dnes je na pořadu třetí díl. Seriál prý vznikl proto, že si sami diváci vyžádali větší prostor pro "populární dvojici" Karla a Maruš z kulinářského magazínu Pod pokličkou. Ten je dílem ostravského studia ČT a jako více tamních publicistických magazínů (např. Bydlení je hra) se vyznačuje značnou mírou diletantismu po stránce obsahové i formální.
Více o seriálech vysílaných v průběhu tohoto víkendu se dozvíte ZDE.
Karel a Maruš (snad) měli vizuální i verbální stylizací parodovat vychytralé čecháčkovství. Bohužel je spíš naplňují, ostatně když si je vyžádali diváci magazínu o vaření. Navíc je tenhle stereotyp spojen s tématem bulváru.
Pytlíkov měl asi být též jakousi variací simpsonovského Springfieldu. Zajímavě sice působí využití reálných pozadí města (Ostrava?) - ovšem jen do té doby, než divák zjistí, že se tu donekonečna opakuje několik prostředí (televizní studio, jídelna s pohledem z okna, ulice, tramvaj).
Něco by ještě mohl zachránit děj, ale na principu opakování je postavena celá struktura seriálu. Nejprve televizní reportér nastolí problém (v druhém díle Telefony škodí zdraví) a ten je při společné rodinné snídani dezinterpretován dvěma hlavními hrdiny seriálu, přitroublými bratry Vendelínem a Kryštofem.
Následuje pravidelná scéna rozhovoru reportéra s oživlým předmětem (v prvním díle hokejový puk, v druhém mobil) a po ní výstup bratrů v tramvaji; kde krom nich visí dva zelení mimozemšťané. Poté rozhovor místního policisty Šloufa se šéfem, to vše prokládáno dalšími dialogy mezi bratry. Takto to bylo v obou zatím uvedených dílech a lze očekávat, že to tak bude i nadále.
Tedy včetně absence toho hlavního a nejdůležitějšího. Vtipnosti, kterou dialogy - vlastně to jediné, co seriál nabízí - důsledně postrádají. Jsou vedeny v duchu infantilního humoru na úrovni mateřské školky (znáte vtipy o Hurvínkovi?) a doplněny smíchy bez výjimky zařazenými na místech, kde se žádný vtip široko daleko nevyskytuje. Stejně jako pointa.
Tohle velké nic se navíc absolutně nepochopitelně odehrává ve zběsilém tempu, které pomáhají roztáčet reálné předěly, zrychlené záběry z ostravských ulic, ale i nápěv "šabadabada" (hudbu složila kapela Wohnout). O vizuální stránce Pytlíkova nemluvě.
Z Pytlíkova se tak definitivně stává nepřehledný mišmaš scének "okořeněných" tu komunální satirou (scény s primátorem v 2. dílu), narážkami na české celebrity (hokejista Bagr - kdo to asi je?) či případně rasistickými podtexty (cikánská jasnovidka v druhém dílu). Je to opravdu zážitek, ale jen pro opravdu otrlé diváky.
