Praha - Jak již název dává tušit, Festival otrlého diváka (FOD) není událostí, kde by publikum mělo možnost zhlédnout nové filmy režisérů Christophera Nolana či Terrence Malicka. Vychází z poměrně dlouhé tradice zahraničních událostí typu amerických Fantastic Festu a SXSW či naopak evropských BIFFF, Grimmfestu a L'Étrange – to jsou přímé inspirace českého pancharta. Ačkoli ten není jedinou tuzemskou přehlídkou svého druhu (viz Brakfest, BloodyXmas a další), po jedenácti letech existence s parazitováním v brněnském a královehradeckém regionu lze FOD označit za Mekku toho, co teoretik Jeffrey Sconce označil za takzvané "paracinema".
Tento termín z akademického prostředí jednoduše pojmenovává filmové pole, které je důkladně zoráno vyhřezlými střevy, nevkusností a kýčem, zpívajícími vagínami či chlupatými roboty. Svého druhu se jedná o kinematografickou analogii "il mondo alla rovescia", tedy světa postaveného na hlavu, jak o něm vypovídal literární vědec Michail Bachtin. Ten se věnoval karnevalové kultuře snoubící smíchovou a současně hrůznou podstatu, jejímž středobodem je groteskní tělesnost.
Vytrhnout z pohroužení
Jedinečnost FODu tkví už v dramaturgii festivalu, za níž stojí zkušení publicisté, překladatelé, dramaturgové a akademici. Program jednoduše netvoří fanouškovskou snůšku ledabyle seskládanou z toho nejvypečenějšího z osvědčeného trojlístku brakové kultury: BEAST – BLOOD – BREAST (příp. jednu z konstant lze zaměnit za BEER). Pečlivě zvolená nabídka atakuje diváka "cinefilního" či průměrného vkusu vyprázdněnou estetikou béčkového filmu, a to sice vyhrocenými hororovými („gore“) a komediálními (groteskními) snímky nebo erotickou až pornografickou produkcí. Jednotlivé třídy se přitom často navzájem przní.
Jedinečnost FODu jednak tkví v tom, jakým způsobem prezentuje slovy Susan Sontagové „campovou“ a slovy Michaela Weldona „psychotronickou“ kulturu. Zatímco jiné festivaly se snaží usadit publikum do pohodlné divácké pozice umožňující soustředěné vnímání, FOD kopíruje historickou praxi uvádění brakových filmů a i po vzoru jejich stylu přímočaře oslovuje publikum, vytrhuje jej z iluzorního pohroužení a láká je na přidané atrakce obohacující akt samotného promítání. Snímky se pouští přímo z VHS v kinosálu či jsou doprovázeny simultánním dabingem. Obsluha a celé mateřské kino Aero je stylizováno do otrlého formátu vzbuzujícího psychické znepokojení, až vyhřezlé bránice. Divákům jsou podávány dryáky, motocykl se prohání mezi sedačkami, kostlivec vyskakuje zpoza plátna – to vše se děje v souhře s vyprávěním konkrétního filmu.
I letos se návštěvník má na co těšit. A ani letos se nemusí stydět za svůj dobrý vkus. Každým rokem festival uvádí umělecky, až avantgardně zpracované náměty vztahující se k brakové či pokleslé žánrové kinematografii. Pro nejotrlejší nátury je tu dekadentní řezničina Ogroff, nezávislá facka maloměšťácké morálce z druhu gore a takzvané „splatter“ kinematografie.
V hlavní roli kocour s hafanem
Poněkud uhlazenější, sofistikovaněji zpracovanou, avšak stále drásavou volbu tvoří Lidská stonožka II, která dokazuje, že ústní a řitní otvory k sobě nemají zas až tak daleko. 3615 volejte Santovi je opomíjeným vánočním thrillerem z 80. let – temnější parafráze na sérii Sám doma, lákající na nonkonformní výpravu a snově pojaté vyprávění. Australský debut Babadook pak už reprezentuje jeden z nejoceňovanějších hororů minulého roku. Scenáristka a režisérka Jennifer Kentová stvořila nevšední genderovou studii mateřství, která nabourává nejeden stereotyp hororového žánru. Jinou zahraničí oceňovanou novinkou, jež pokouší žánrová pravidla a za níž shodně stojí ženská osobnost, jsou Hlasy. V roli vedlejších zabijáckých pokušitelů tu figuruje nestoudný zvířecí tandem kocour – hafan.
Pro toho, kdo se naopak rád snižuje a testuje hranice (ne)vkusu, má festival připravenu klasickou béčkovou pohádku Santa si podmaňuje Marťany – na poměry festivalu překvapivě nezávadný materiál, avšak diletantsky surrealistických kvalit. Vhodný pro pozemské rodiče a jejich děti. Vystupuje zde popová hvězdička Pia Zadora, která účinkuje v další programové ztřeštěnosti Odysea rockových mimozemšťanů: naondulovaném galaktickém muzikálu napěchovaném rockovými šlágry. Oba filmy budou doprovozeny divácky žádaným simultánním dabingem. Živý doprovod obohatí i promítání Zlého večerníčku od klasika brakové kinematografie Freda Olen Raye – navzdory názvu filmu, propojujícího animované a hrané techniky, je v tomto případě prezence ratolestí nežádoucí.
Neopakovatelný dabing nemine Nejsmrtelnější kořist, silně očekávaný sequel jednoho z nejkultovnějších akčních filmů 80. let fušéra Teda A. Priora. Živý překlad nesmí chybět ani u programové stálice mexického superhrdiny El Santa, maskota FOD. Ze série čítající více jak 50 děl bude letos uveden další kuriózní kousek El Santo a orlice.
Delegace z města skřetů
Znalec trash kinematografie se zase může těšit na proslulý Polyester „sultána nechutnosti“ Johna Waterse. Během projekce bude po vzoru původní exhibice z 80. let do praxe aplikována „Odorama“ – pachová karta, kterou divák stírá v součinnosti s děním na plátně. Lze se proto těšit nejen na audiovizuální, nýbrž i na gurmánský čichový zážitek. Film Skřet II zase proslul z jiného důvodu. Groteskní béčko o lidožravých, nicméně vegetariánských skřetech proměňujících své oběti v zeleninu se pravidelně umisťuje v prestižních žebříčcích nejhůře hodnocených filmů všech dob. Kino Aero při té příležitosti slavnostně uvítá delegaci z městečka Nilbog, kde se prý skřeti vyskytují.
Ani letos není program ochuzen o tradiční „poluční“ promítání. Festival se snaží publiku představit průkopnická díla, stejně jako zcela nonsensové frašky z oblasti pornografie. 11. ročník uvede klenot spadající do první kategorie. Film Tabu, incestní doják a dobový hit, byl nesčetněkrát kopírován a je znamenitou ukázkou svého žánru. Jeho odkaz proplouvá nestoudnými pornografickými weby dodnes.
Naslepo na neznámý titul
Vedle krváku Ogroffa a 3615 volejte Santovi program nabízí několik dalších promítání trestuhodně opomíjených či jinak vzácných děl, ke kterým se divák běžně nedostane. Kontroverzní drama éry amerických autokin Pět malých ďáblíků je jedním z dalších festivalových příspěvků odhalujících odvrácenou (zvrácenou) stranu dětství. Cenný exemplář nigerijské kinematografie („Nollywoodu“) reprezentuje zahajovací film s vypovídajícím názvem Ojuju aneb Čadit a kadit: fekální zombie horor z prostředí slumů, na nějž divák na festivalu Jednoho světa nenarazí.
Pro znalce je také potěšující uvedení novinky Démonova levárna, vymykající se v mnoha ohledech. Nezávislá produkce, postavená na vlastní mytologii čerpající z „heavy metalu, Tolkiena nebo kryptozoologie“, zastupuje barvitý a řemeslně poutavě zpracovaný guláš na pomezí fantasy a gore hororu.
Jako poslední vějičku nabízí FOD 2015 klasické „Aero naslepo pro otrlé“. Divákovi je umožněn bezplatný vstup na předem neznámý titul. Po skončení zaplatí částku úměrnou své (ne)spokojenosti. Pokud na počátku zjistí, že film viděl, může do deseti minut odejít a na baru kina Aera dostane pivo. Letošní projekce se bude pouštět z VHS, je přístupná od 18 a přidružené tajemné kejkle slibují mnohé.
